I přes značné investice do dekarbonizace je Evropa stále závislá na dovozu fosilních paliv

Obrovské investice Evropy do obnovitelných zdrojů energie postupně proměňují její energetický systém. Co se týče energetické nezávislosti, kterou Brusel často akcentuje, investice zatím nepřinesly výraznější pokrok.

Jak uvedl server Euractiv, nejnovější cenový šok spojený s konfliktem v Íránu poukazuje na přetrvávající zranitelnost Evropy v oblasti dovozu energetických komodit. Navzdory investicím ve výši stovek miliard, ne-li 1 bilionu eur, je Evropa stále velmi závislá na dovozu energie, a to především fosilních paliv. Závislost Unie je odhadována na úrovni kolem 60 %. To znamená v podstatě minimální změnu od roku 2000. Větší dopad konfliktu je přitom stále očekáván.

Zatímco obnovitelné zdroje energie nyní vyrábějí asi polovinu evropské elektřiny a uhlí bylo z velké části vyřazeno z provozu, tento vývoj se nepromítl do snížení závislosti na vnějších zdrojích energie. Jádro problému nespočívá v nabídce, ale v poptávce. Ropné produkty nadále dominují v dopravě, plyn zůstává klíčový pro vytápění a průmysl je závislý na fosilních palivech jako zdroji energie i jako surovinách pro výrobu.

Velké části ekonomiky navíc nejsou elektrifikovány, elektromobily tvoří jen malou část vozového parku a kupříkladu tepelná čerpadla stále nejsou dostatečně rozšířená. Evropa také výrazně omezila vlastní těžbu fosilních paliv.

Těžba zemního plynu se propadla na čtvrtinu svého maxima z roku 1996. Těžba ropy klesla zhruba na třetinu úrovně z roku 2004. Tento pokles odráží jak geologické skutečnosti, kdy se vyčerpávají evropská ložiska, tak politická rozhodnutí, včetně odporu proti novým vrtům a technologiím, jako je frakování.

Výsledkem je strukturální nesoulad: Evropa rychle dekarbonizovala výrobu elektřiny, aniž by stejně tak transformovala způsob spotřeby energie a řádně nastartovala elektrifikaci. Tato nerovnováha vystavuje kontinent globálním trhům s fosilními palivy a geopolitickým otřesům, jak je patrné z opakujících se energetických krizí, včetně té vyvolané současným blízkovýchodním konfliktem.

Reakcí bruselské administrativy na konflikt je nadále upřednostnit rozšiřování obnovitelných zdrojů energie, spolu s krátkodobými podpůrnými opatřeními, jako jsou dotace a cenové regulace. Tyto kroky jsou však poměrně krátkodobé. I podle optimistických prognóz se očekává, že elektrifikace do 40. let tohoto století pokryje pouze asi polovinu celkové spotřeby energie, což znamená dlouhodobou závislost na dovážené ropě a plynu. Transformace poptávky tak zůstává klíčová.