Energetický kongres – blok první, energetické trilema

Energetika je jedním ze základních stavebních kamenů moderní společnosti. Rozhoduje o mnohém, mj. také o konkurenceschopnosti daného státu či kontinentu vůči jiným. V současné chvíli lze pozorovat rapidně se vyvíjející a měnící se geopolitickou situaci, a to uprostřed energetické transformace EU.

Role státu na energetickém trhu se v důsledku této transformace mění. Energetický trh je pokřiven vnějšími vlivy, jako jsou investiční a provozní dotace různých zdrojů energie, a ztrácí tak schopnost tržní reakce. Proto jsou kladeny větší požadavky na kompetentnost vládnoucích vrstev. Ty musí jednak zajistit, že budou vystaveny požadované zdroje v požadovaném množství, pak ale také brát ohledy na dodavatelské řetězce s ohledem na geopolitický vývoj.

K tomu navíc musí být cena elektřiny přijatelná pro koncové spotřebitele. O tomto energetickém trilema byl nejen první blok Energetického kongresu pořádaného Bussiness Forum.

René Neděla- MPO

Jako první vystoupil na 23. energetickém kongresu René Neděla, vrchní ředitel Sekce energetiky. Energetickou transformaci dle něj brzdí často se měnící evropská legislativa, jenž je stále více ambiciózní.

To není nutně špatně, ale musí se brát v potaz investiční horizont. Ten se v energetice pohybuje nejméně na úrovni 7 let. Investoři pak v reálu nejsou schopni rychle se aktualizujícím legislativním podmínkám přizpůsobovat, resp. v případě investice a změněných podmínek podpory se mohou i dostat do problémů. Vlivem nejistoty ohledně budoucích změn tak slábne chuť investovat do nových zdrojů.

Neděla rovněž mluvil o aktualizované Státní energetické koncepci (SEK) a vysvětloval její význam – zejména to, že nemá říkat, co přesně se kdy stane (např. termín odstavení uhlí) – ale identifikovat a definovat prostředky vedoucí k dosažení vytyčených cílů.

Martin Jirušek – MUNI

Do oblasti energetického trilema – energetické bezpečnosti, enviromentálních dopadů a cenové dostupnosti se hlouběji ponořil Martin Jirušek z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií FSS MU.

Tyto aspekty jdou dle Jiruška v určité míře proti sobě. Pokud upřednostníme jeden bod, druhý tím trpí. Zdůrazňoval, že geopolitická situace ovlivňuje dodavatelské řetězce a tyto řetězce je nutno vnímat. Jako geopolitická rizika vidí např. válku na Ukrajině, ambice Číny a další.

Transformace energetiky může dle něj znamenat přesun závislosti, např. přesun závislosti z dodávek potrubního ruského plynu na závislost na dodávkách zelených technologií z Číny.

Když se podíváme na trh s fotovoltaikou, tak devět z deseti instalovaných fotovoltaických panelů pochází z Číny. Ambice EU je zvýšit do roku 2030 podíl instalovaných panelů místní výroby na 40 %. Otázkou je však skutečná proveditelnost tohoto cíle – Čína již má vybudované obří výrobní kapacity, pomocí kterých se tlačí cena panelů směrem dolů.

Také se zvyšuje podíl čínských společností na trhu s elektromobily a větrnými turbínami. Evropská komise v poslední době otevřela vyšetřování týkající se čínských dodavatelů, a to jak u elektromobilů, tak u větrných turbín. Prozkoumat mí, zda se čínští dodavatelé nadměrně nevyužívají tamní státní dotace. Pomocí těch pak mají dodavatelé zásobit tuzemský trh technologiemi za ceny, kterým evropští dodavatelů jen obtížně konkurují.

Pokud si však Evropa zvolí, že tuto závislost nechce dále navyšovat, bude technologie cenově méně dostupná, ale z geopolitického hlediska více bezpečná. Důležité pak je – bude Evropa průmyslově konkurenceschopná?Otázka dodavatelských řetězců se však netýká jen Číny – velké plány jsou se zeleným vodíkem. Exportní ambice mají v oblasti například Spojené arabské emiráty nebo Katar.

Jirušek pak zastává názor, že nelze mít fixně stanovenou cestu k danému cíli, nýbrž je zapotřebí pružný a proaktivní přistup k naplnění daných vizí. Je to ale pro celou EU se stávajícími rozhodovacími procesy možné?

Jörg Jasper – EnBW AG

Německo čelí dle Jaspera velkým překážkám a nejistotám. Obdobným bude čelit i ČR, která za svým sousedem v rozvoji obnovitelných zdrojů energie zaostává. Emisní cíle a klimatické ambice musí být naplněny, nicméně musí být brán ohled na zabezpečenost dodávek a dopadů na konečné zákazníky. Stát bude hrát podstatně větší roli na energetickém trhu a zásahy státu do fungování trhu budou dle Jaspera podstatně častější než doposud.

Některé sektory, jako je sektor dopravy, nemusí dosáhnout svých cílů. Jiné je tedy budou muset zastoupit a své ambice navýšit. Trh sám o sobě pak nezajistí dostatečnou náhradu uhelných zdrojů za plynové. Německo proto připravilo plán rozvoje nových zdrojů a od roku 2028 bude mít zavedeny kapacitní mechanismy, přičemž již na konci letošního roku by se mělo soutěžit o podporu pro nové elektrárny. Podpora může být investičního i provozního charakteru. Aukce budou 4, každá o výkonu 2,5 GW. Plynové elektrárny přitom budou muset být připraveny na budoucí spalování vodíku, a to přibližně od roku 2035.

ČR si historicky, jako např. právě Německo nebo Polsko, kapacitní mechanismy nezajistilo a nyní dohání, co může. Podstatné však je, že za našimi sousedy s plány a jejich realizací zaostáváme.