Jak se svět vyrovnává s válkou v Íránu: Evropa tlumí dopady, Čína sází na soběstačnost

Šest měsíců po zahájení útoků USA a Izraele na Írán se důsledky konfliktu promítají do energetické transformace prakticky ve všech regionech světa. Nejvíce se liší podle míry dovozní závislosti, domácích zdrojů a schopnosti vlád skloubit snahu o zajištění dostupnosti energie, bezpečnosti dodávek a dlouhodobé udržitelnosti.

Evropa byla konfliktem výrazně zasažena především kvůli závislosti na ropných produktech z Perského zálivu, když Hormuzským průlivem prochází téměř polovina dovozu leteckého paliva do EU a zhruba pětina dovozu nafty. Dopad na dodávky leteckého paliva byl nicméně mírnější, než se původně očekávalo, mimo jiné díky slabší poptávce, alternativním importům a vyššímu výkonu evropských rafinerií.

Evropská elektroenergetika je proti vyšším cenám plynu odolnější než při začátku války na Ukrajině. Obnovitelné zdroje nyní pokrývají 35 % výroby elektřiny na pěti hlavních evropských trzích, zatímco v roce 2021 to bylo 24 %. Ke zmírnění cenového šoku pomohla také nižší poptávka.

Dosavadní evropská opatření se podle BloombergNEF soustředí spíše na ochranu spotřebitelů před růstem cen než na rychlejší nahrazování fosilních paliv. Tento přístup podporuje zajištění dostupnosti energie, zároveň však zvyšuje tlak na veřejné rozpočty a může oddalovat strukturální snížení spotřeby ropných produktů a zemního plynu.

Výjimkou je Německo, které v reakci na válku navýšilo objem aukcí pro pevninské větrné elektrárny o 12 GW. V evropské debatě tak sílí důraz na rychlejší elektrifikaci, akumulaci, sítě a strategické zásoby paliv, zvláště když kontinent vstupuje do zimy s naplněností plynových zásobníků na desetiletém minimu.

Čína těží z přípravy, USA z domácí produkce

Čína vstoupila do konfliktu lépe připravena než většina velkých dovozců uhlovodíků, protože již před válkou rozšiřovala domácí těžbu ropy a plynu i strategické zásoby. Kombinace domácího uhlí, rychle rostoucích kapacit obnovitelných zdrojů a nižší poptávky po benzinu jí umožnila výrazněji omezit importy a působit jako stabilizační prvek globálního trhu.

Více než polovina nových automobilů prodávaných v Číně je již elektrická a země zároveň zaznamenala pět po sobě jdoucích měsíců rekordního vývozu zařízení pro čistou energetiku. Energetická bezpečnost a transformace tak v čínském případě nepůsobí jako protichůdné cíle, přestože domácí uhlí zůstává důležitou součástí krátkodobé strategie.

Spojené státy zatím díky vysoké domácí produkci plynu a plně využitým LNG terminálům udržely ceny plynu a elektřiny z velké části pod kontrolou. Vyšší ceny benzinu však podpořily poptávku po klasických hybridech a ojetých elektromobilech, zatímco prodeje nových elektromobilů zůstávají po zrušení federálních pobídek slabší.

Rozdílné dopady od Asie po Afriku

V Indii a Indonésii pomohla energetickou bilanci stabilizovat výroba elektřiny z domácího uhlí, která v obou zemích představuje zhruba dvě třetiny produkce. Vietnam a Filipíny naopak pocítily vysokou závislost na dovážených palivech a reagovaly dotacemi, daňovými úlevami i zásahy do energetických trhů.

Africké státy citelně zasáhly dražší ropné produkty, protože domácnosti i firmy často spoléhají na benzinové a dieselové generátory. Dovoz čínských solárních technologií do Afriky přitom mezi prvními pololetími let 2025 a 2026 vzrostl o 37 %, nejrychleji ze všech světových regionů.

Japonsko a Jižní Korea musely po vypuknutí konfliktu čerpat strategické ropné zásoby, zvýšit výrobu z uhlí a nakupovat drahé spotové LNG náklady. Konflikt zde posílil argument pro domácí výrobu elektřiny, rozvoj sítí, akumulace, elektromobility a v japonském případě také restart jaderných bloků.