Skandinávie nechce měnit EU ETS 2: Bude rok 2026 bitvou o ETS?

Švédsko, Finsko, Dánsko a Lucembursko vydaly tento týden společné prohlášení, ve kterém argumentují proti odkladu a dalším změnám v systému EU ETS 2. Stalo se tak den před setkáním vyslanců, kteří měli o dalším vývoji systému jednat. Zmíněné státy argumentují především potřebou stability investičního prostředí.

Čtveřice států tvrdí, že systém, který EU plánuje spustit v roce 2028, by měl zůstat neměnný, aby se firmy i domácnosti mohly rozhodnout, jaké investice provést. Jejich prohlášení se staví proti postoji šestnácti států EU, mezi nimi i Česka, které si přejí systém reformovat. Tyto státy vydaly podobný dokument již minulý rok, ještě před dohodou o odložení zavedení systému o jeden rok oproti původnímu startu v roce 2027. Navrhovaly v něm způsoby, jak systém upravit – od zvýšení počtu povolenek a spuštění prvních aukcí dříve až po prodloužení fungování mechanismu tržní stabilizační rezervy.

Z domácí politické scény navíc zaznívají hlasy vládní koalice, která by chtěla celý systém zrušit. Státy jako Maďarsko by si takový krok pravděpodobně přály také. Ostatní státy chtějí systém upravit, protože se obávají, že cena uhlíku vystoupá na ekonomicky devastující úroveň. Německo například stále souhlasí se zavedením systému. Bylo by však ze všech států zasaženo nejvíce, jelikož má nejvíce emisí spadajících do systému. Je tak otázkou, zda vláda vedená Friedrichem Merzem, která již signalizovala vůli systém změnit, nepřistoupí k tvrdší kritice.

Další debaty o EU ETS 2 „snižují kredibilitu systému a zvyšují nejistotu pro investiční rozhodování firem a domácností“, stojí podle agentury Reuters v dokumentu, který čtyři státy rozšířily mezi ostatní evropské vlády.

Obavy o dopady EU ETS 2

EU ETS 2 je navržen jako nástroj k podpoře přechodu na elektromobilitu a čistší způsoby vytápění. Stejně jako původní EU ETS ukládá cenu na emise CO₂. Členské státy by měly výnosy z povolenek investovat do podpory elektromobility a energetické efektivity budov, zejména v sociálně slabších regionech a mezi nízkopříjmovými domácnostmi.

V první fázi má být cena zastropována na 45 eur za tunu CO₂. Očekává se však, že po úvodním období by se cena mohla v roce 2030 pohybovat  okolo 99 eur za tunu CO₂ a dosáhnout až 122 eur za tunu CO₂. To by mohlo mít výrazný dopad na cenu dopravy. Například podle analýzy společnosti Deloitte by to pravděpodobně v Česku vedlo ke zvýšení ceny benzínu přibližně o 4 koruny za litr a nafty o 4,58 koruny za litr, což by pro průměrnou českou domácnost znamenalo zhruba 3 390 korun ročně navíc za dopravu.

Je na stole i ETS 1 ?

V posledních měsících se pod tlak dostává i původní systém EU ETS, fungující již více než dvacet let. Evropská komise plánuje během letošního roku jeho přezkum. Některé vlády tuto revizi pravděpodobně vnímají jako příležitost nepřímo upravit i ETS 2, jelikož oba systémy mají fungovat na základě stejného legislativního rámce, byť s oddělenými trhy.

Podle serveru Politico došlo v první polovině února k prolomení evropského tabu: i přes dlouhodobý tlak na klimatickou legislativu byl EU ETS dosud mimo hlavní politickou kritiku. To se změnilo minulý týden. „Cena uhlíku vyhání hodnotové řetězce z Evropy,“ uvedl Markus Kamieth, CEO společnosti BASF, na konferenci v Antverpách. Zatímco někteří politici systém bránili, jiní se k této kritice přidali, včetně kancléře Merze, který však od některých výroků následně ustoupil.

Několik zemí EU také nedávno označilo cenu uhlíku za problematickou, což přispělo k nervozitě na trhu a poklesu ceny povolenek přibližně o devět eur.

Přestože je v ČR systém EU ETS často vnímán negativně, někteří jej považují za důležitý nástroj. Emise ze sektorů zahrnutých do systému klesly za dvě dekády zhruba o 50 %, zatímco v sektorech mimo ETS přibližně o 20 %. Cena uhlíku v systému EU ETS 1 zůstává relativně stabilní.

Problém však spočívá v tom, že další dekarbonizace bude náročnější než dosavadní redukce emisí. Stabilizovaná cena uhlíku je pro některé země již nyní příliš vysoká. Například v Německu se vzhledem k významnému podílu fosilních zdrojů v energetickém mixu cena emisních povolenek promítá do cen energií i dalších komodit, což frustruje domácnosti a oslabuje konkurenceschopnost průmyslu.

Není překvapivé, že státy jako Švédsko či Finsko, jejichž energetické mixy jsou z velké části nízkoemisní a to se promítá i do jejich průmyslu, patří mezi zastánce zachování systémů ETS 1 i 2. Švédsko ho dokonce rozšířilo. Asymetrie v závislosti na fosilních palivech tak vede EU na rozcestí.

Rok 2026 může být bodem zlomu. Buď se systém upevní a potvrdí svou roli hlavního nástroje k dosažení cílů pro roky 2030–2050, nebo po dvaceti letech existence poprvé výrazně oslabí.