Vyjednávání energetické legislativy v EU ztratilo svou dynamiku. EU narazila na složitá témata

Zelená dohoda pro Evropu byla od svého zveřejnění v prosinci 2019 centrem energetické a klimatické politiky současné Evropské komise. Komise do legislativy EU ukotvila cíl dosažení klimatické neutrality a vydala velké množství legislativních návrhů, které k tomu mají dopomoci. Během posledních měsíců ovšem vyjednávání energetické a klimatické legislativy ztratilo svou předchozí dynamiku. S vyjednáváním složitějších témat, jako je například dekarbonizace průmyslu, přitom nelze očekávat, že by se situace změnila. Informoval o tom portál Euractiv.

Evropská komise předložila Zelenou dohodu pro Evropu na začátku svého mandátu v prosinci 2019. Komise pod vedením Ursuly von der Leyenové přišla s plánem reformovat většinu energetické a klimatické politiky EU. Krize v podobě pandemie koronaviru a ruské invaze na Ukrajinu přitom Zelenou dohodu pro Evropu spíše posílily.

EU na základě návrhů předložených Komisí během let 2019–2022 ukotvila cíl klimatické neutrality do roku 2050 do unijní legislativy, a kromě jiného posílila cíle snižování emisí, podílu obnovitelných zdrojů energie a energetické účinnosti.

Rok 2023 nicméně ve srovnání s tempem předchozích vyjednávání legislativních návrhů v rámci Zelené dohody představuje zpomalení. Několik představitelů zemí EU dokonce volalo po pozastavení předkládání nové legislativy. A to alespoň dokud nebudou současné návrhy dojednány a implementovány.

Zároveň komisař EU pro Zelenou dohodu Frans Timmermans ohlásil dřívější odchod z Komise, aby se mohl věnovat domácí politice v Nizozemsku.

Mnoho států se bojí ztráty národní suverenity

Zpomalení se kromě oblasti životního prostředí týká také energetiky. Například u reformy trhu s elektřinou, kde se doufalo v rychlou dohodu členských států, došlo ke zpoždění vyjednávání kvůli debatám ohledně jaderné energie.

Kromě toho chybí EU jasná konzistentní politika dekarbonizace průmyslu. Podle Simone Tagliapetry, analytika ekonomického think tanku Bruegel a profesora energetické a klimatické politiky, to ovšem není chybou Evropské komise, ale spíše členských států, které tuto oblast považují za citlivou kvůli národní suverenitě a konkurenceschopnosti. Podle Tagliapetry toto bude důležitým úkolem pro Komisi, která se ujme mandátu v 2024.

„Tentokrát musíme průmyslový ekonomický rozměr [transformace energetiky] brát vážně. Musíme být upřímní, musíme mít jasno, že to bude mít ekonomické důsledky, které můžeme zvládnout dobrou tvorbou politik, a můžeme to skutečně proměnit v příležitost, pokud dobře nastavíme správné politiky,“ tvrdí Simone Tagliapetra, analytik think tanku Bruegel a profesor energetické a klimatické politiky.

Dalším významným úkolem pro Evropskou komisi bude zajistit implementaci veškeré vyjednané legislativy v členských zemích. To může být složité zejména u ustanovení, která přímo ovlivňují občany.