Kombinace extrémních veder a sucha představovala pro elektroenergetické soustavy jihovýchodní Evropy rozsáhlý zátěžový test. Nízká dostupnost vodních zdrojů, omezení dostupnosti jaderných elektráren a vysoká spotřeba elektřiny na chlazení zvýšily tlak na přenosovou soustavu. Systém se podle analytiků s krizí vypořádal lépe, než se očekávalo, zároveň však odhalil nedostatky v oblasti flexibility, přeshraniční spolupráce a odolnosti sítí.

Letošní léto prověřilo schopnost elektroenergetiky jihovýchodní Evropy vypořádat se s kombinací několika nepříznivých faktorů. Vlny veder s teplotami kolem 40 °C se současně objevily v období sucha, které omezovalo výrobu vodních elektráren a dostupnost části jaderných zdrojů. Podle řeckého analytika trhu s elektřinou Konstantinose Pappase šlo o rozsáhlý systémový zátěžový test.

Přestože se podle něj soustava přizpůsobila situaci lépe, než se původně očekávalo, krize odhalila nedostatky v regionální flexibilitě. Pappas uvedl, že flexibilita se během letošního léta stala v podstatě mezinárodně obchodovanou komoditou. Význam přeshraniční spolupráce totiž výrazně vzrostl v okamžicích, kdy některé země měly přebytek elektřiny, zatímco jiné čelily jejímu nedostatku.

Významnou roli sehrálo Bulharsko. Země má podle Pappase bateriová úložiště s celkovým výkonem přibližně 6 GW a kapacitou 16 GWh, která se stále více využívala jako regionální centrum flexibility. Baterie ukládaly levnou elektřinu z fotovoltaických elektráren během období vysoké výroby a následně ji uvolňovaly během večerních špiček. Pomáhaly především vyrovnávat situaci v Rumunsku.

K regionální stabilizaci přispívaly také vysoké přebytky z obnovitelných zdrojů v Řecku. Vývoz elektřiny z řeckých solárních a větrných elektráren pomáhal vyrovnávat rozdíly mezi výrobou a spotřebou v okolních zemích.

Situaci naopak komplikovaly vysoké ceny plynu, které zvyšovaly náklady na výrobu z plynových elektráren. Současně rostla spotřeba elektřiny kvůli potřebě chlazení a večerní pokles solární výroby vytvářel prudké změny v zatížení soustavy.

Vedra snižují přenosovou kapacitu elektrických vedení

Zátěž se přitom netýkala pouze výroby elektřiny. Goran Levacic z chorvatského provozovatele přenosové soustavy HOPS upozornil, že vysoká teplota vzduchu snižuje přenosovou kapacitu elektrických vedení, zvyšuje teplotu vodičů a jejich průhyb. Současně rostou přenosové ztráty a urychluje se stárnutí zařízení.

„Vlny veder snižují přenosovou kapacitu nadzemních vedení, protože vyšší teplota vzduchu zvyšuje teplotu vodičů a jejich průhyb, zvyšuje ztráty a urychluje stárnutí zařízení,“ uvedl Levacic.

Provozovatelé přenosových soustav na to reagovali posouzením několika opatření, mezi něž patří požadavky na flexibilitu baterií a odezvu na straně spotřeby, dynamický výpočet přenosové kapacity, zlepšené meteorologické monitorování a nahrazení vodičů kritických vedení vodiči, které dokážou pracovat při vyšších teplotách a současně mají menší průhyb.

Do plánování sítí se rovněž stále více promítají scénáře extrémního počasí. Provozovatelé musí například posuzovat, zda soustava dokáže při mimořádných vedrech zvládnout výpadek významného přenosového vedení, a podle toho plánovat posilování infrastruktury nebo přesměrování toků elektřiny.

Klíčové bude lépe využít existující zdroje

Podle Pappase nebude krátkodobým řešením pouze výstavba nových elektráren a přeshraničních vedení. Velké výrobní a infrastrukturní projekty totiž pravděpodobně nebudou dokončeny před příštím létem. Prioritou proto má být rychlejší využití flexibility, kterou již region disponuje.

To znamená především urychlit připojování bateriových úložišť a jejich zapojení do trhů s vyrovnávacími a podpůrnými službami. Důležitější roli by mělo získat také řízení průmyslové spotřeby, přesnější předpovědi výroby z obnovitelných zdrojů energie a spotřeby elektřiny a užší koordinace provozovatelů přenosových soustav.

Baterie přitom podle analytiků nemají nahrazovat přečerpávací vodní elektrárny, ale doplňovat je. Bateriová úložiště dokážou reagovat velmi rychle a jsou vhodná pro krátkodobé výkyvy. Přečerpávací elektrárny mohou naopak sloužit pro “přesun” velkých objemů elektřiny v delším časovém horizontu a stabilizovat soustavu.

Z dlouhodobého hlediska bude podle Pappase nutné posilovat přeshraniční přenosové kapacity a efektivněji využívat evropské platformy pro obchodování s vyrovnávací energií, zejména PICASSO a MARI.

Sdílejte článek prostřednictvím: