Přimíchávání vodíku do plynovodů má v Německu jen omezený potenciál, upozorňuje expertní rada

Přimíchávání obnovitelného vodíku do stávající plynárenské infrastruktury by mohlo pomoci se snižováním emisí, jeho přínosy jsou však podle německé Národní vodíkové rady výrazně omezené. Experti upozorňují, že i relativně vysoký podíl vodíku ve směsi vede jen k malému snížení emisí a naráží na technické i regulatorní překážky. Německo by se proto podle nich mělo soustředit především na budování specializované vodíkové infrastruktury.

Přimíchávání obnovitelného vodíku do zemního plynu je často označováno za jednu z možností, jak urychlit dekarbonizaci plynárenství, namísto zdlouhavého budování samostatných vodíkových sítí. Podle nové zprávy německé National Hydrogen Council (NWR) jsou však možnosti tohoto řešení výrazně omezenější, než se často předpokládá.

Vodík vyráběný elektrolýzou za využití elektřiny z obnovitelných zdrojů energie je považován za důležitý nástroj dekarbonizace sektorů, kde je snižování emisí obtížné, například v těžkém průmyslu, chemické výrobě nebo letecké dopravě. Německo si v rámci své Národní vodíkové strategie stanovilo cíl dosáhnout do roku 2030 instalovaného výkonu elektrolyzérů ve výši 10 GW. Rozvoj výroby i spotřeby vodíku však za původními plány významně zaostává.

Zpráva rady poukazuje na zásadní problém uvažování založeného na objemu přimíchávaného vodíku. 10% objemový podíl vodíku představuje pouze asi 3 % energetického obsahu plynné směsi a snižuje emise jen zhruba o 2 %. To za předpokladu, že se jedná o zcela „zelený“ vodík, tedy vodík vyrobený výhradně z elektřiny z obnovitelných zdrojů energie.

Přimíchání 30 % vodíku by podle rady snížilo emise přibližně o 7 %, takové koncentrace však nejsou ve většině německé plynárenské soustavy technicky realizovatelné.

"Nižší výhřevnost má přímý vliv na dopad této přísady na klima. Potenciální snížení emisí skleníkových plynů je výrazně nižší, než by se na první pohled dalo na základě objemového podílu předpokládat," uvádí zpráva rady.

Významná omezení se týkají zejména vysokotlakých přepravních plynovodů. Ty jsou podle rady fakticky limitovány přibližně na 2% podíl vodíku kvůli evropským pravidlům pro kvalitu plynu a požadavkům průmyslových odběratelů, jako jsou rafinerie nebo chemické závody. Vyšší koncentrace vodíku mohou negativně ovlivnit jejich technologie a výrobní procesy.

Ačkoliv distribuční sítě zásobující domácnosti a menší podniky nemají stanovený jednotný limit pro obsah vodíku, narážejí na jiné problémy. Chybí například komplexní přehled o typu spotřebičů připojených k síti, část starších zařízení totiž není na vodíkové směsi vůbec připravena. Další komplikací je sezónnost výroby zeleného vodíku, která vrcholí v létě, zatímco spotřeba plynu je nejvyšší během zimy.

"V případě fyzického přimíchávání do distribučních sítí závisí míra přimíchatelného podílu vodíku především na kompatibilitě příslušné aplikační technologie (např. hořáků zařízení) v dané síťové oblasti. … [podíly] se pohybují od 0 objemových procent (u specifických průmyslových zařízení) přes 2 objemová procenta (nádrže starších vozidel na zemní plyn) až po hodnoty 20 nebo 30 objemových procent u modernějších zařízení v sektoru vytápění a komerčních služeb," uvádí zpráva.

Německá vodíková rada proto varuje, že bez zásadních změn legislativního a regulatorního rámce lze vodík do plynárenské soustavy přimíchávat pouze ve velmi omezeném rozsahu. Přílišný důraz na tuto cestu by navíc mohl odvádět investice od budování specializované vodíkové infrastruktury, kterou bude Německo podle expertů potřebovat bez ohledu na rozsah využití směsí vodíku a zemního plynu.