<p><strong>Kdo skutečně vlastní v České republice energetické zdroje? Poslední dobou se veřejnost zajímá o vliv magnátů na politiku, média i společnost. Na českém trhu se stále častěji rodí ,,velcí hráči“, kteří disponují nejen kapitálem, ale i strategií. A energie je komoditou z nejcenějších. Jak je to s jejich vlivem na energetiku? Mnoho podnikatelů své peníze rozmnožilo či přímo markantně zbohatlo právě na investicích do energetiky. </strong></p>
<p>Pojďme se podívat na nejznámější jména, a zároveň si přiblížit oblast jejich energetického zájmu. Když jsou totiž ve hře peníze, ekologie je až na druhé koleji. Budoucnost energetiky na českém území má v moci pár vyvolených jedinců:</p>
<h2>Daniel Křetínský</h2>
<p>Mezi nejznámější podnikatele patří nyní Daniel Křetínský a jeho Energetický a průmyslový holding (EPH). Ten zaznamenal velký boom v roce 2009, kdy holding vznikl, a z Křetínského se najednou stal významný hráč na poli energetiky. Nutno podotknout, že i to za pomoci PPF, Patrika Tkáče a skupiny J&amp;T.</p>
<p>Celý holding se pak dělí na dvě části, první EPIF (EP Infrastructure), která se zabývá přepravou a distribucí zemního plynu, dále distribucí elektrické energie a produkcí tepla. Druhá část – EP Power Europe sdružuje zahraniční investice, jedná se tedy o producenty elektrické energie, těžební společnosti a obnovitelné zdroje v Evropě. V Česku EPH spravuje například Pražskou teplárenskou, EP Energy Trading nebo elektrárnu Opatovice. V zahraničí je to polská společnost PG Silesia nebo v Německu Kraftwerk Mehrum GmbH provozující černouhelnou elektrárnu. Mezi další země, kde EP operuje patří Slovensko, Itálie, Velká Británie a Maďarsko.</p>
<h2>Karel Komárek</h2>
<p>Dalším hráčem na poli energetiky je Karel Komárek se svou investiční skupinou KKCG soustředící se hlavně na těžbu ropy a zemního plynu. Pod skupinu KKCG patří společnost MND a.s., která se zabývá hledáním a těžbou ropy a zemního plynu v České Republice, navíc obchoduje i v zahraničí.</p>
<p>V České republice doluje zhruba na 36 místech, převážně na jižní Moravě. Obchodní aktivity MND sahají i do zahraničí, konkrétně na Ukrajinu a do Gruzie. V Čechách se jedná o největší těžební společnost, co se týče ropy a plynu a nabízí tzv. plyn z první ruky.</p>
<h2>Pavel Tykač</h2>
<p>Křetínský a Tykač byli dlouhou dobu ve sporu, nakonec své neshody urovnali a zakopali válečnou sekeru. Právní spory byly ukončeny, ale vzájemný svár možná pokračuje dál. Tykačova skupina Sev.en Energy ovládá hlavně uhelný byznys, vlastní elektrárnu Chvaletice a nově má od roku 2024 získat Počerady.</p>
<p>V roce 2018 došlo k restrukturalizaci skupiny, nově nese jméno Se.ven Commodities. I tato skupina má přesahy do zahraniční, konkrétně jde o uhelné a plynové elektrárny (Velká Británie, Austrálie).</p>
<p>Tykačovy obchodní aktivity se křížily s Křetínským, jednalo se o německé elektrárny firmy Engie. Oba dva jejich holdingy měly stejné zájmy: skoupení starších uhelných a plynových elektráren. Zahraniční firmy se jich zbavují, protože dochází k přesunu k obnovitelným zdrojům. Křetínský i Tykač v nich pak vidí záložní zdroj stabilních dodávek energie.</p>
<h2>Zdeněk Bakala</h2>
<p>Posledním hráčem na poli, a možná i nejvíce diskutovaným jménem v oblasti energetiky, byl (a do určité míry stále je) Zdeněk Bakala. V roce 2004 prodala Grossova vláda státní podíl společnosti OKD do rukou Karbon Invest, za niž stáli podnikatelé Petr Otava a Viktor Koláček.</p>
<p>Karbon Invest posléze prodal společnost Bakalově NWR (New world resources) sídlící v Nizozemsku. Jednalo se o jednoho z nejvýznamějších producentů černého uhlí v Evropě, a to nejen díky své strategické poloze. Nicméně společnost se dostala do úpadku, na kterém se podílel propad ceny uhlí, a OKD bylo opět v rukou našeho (ne)schopného státu. Kauza OKD je stále nedořešená a je jakýmsi uhlíkem, který neustále plápolá.</p>
<p>Český stát napadl Bakalu a i jeho obchodního partnera Kadase a požadoval vrácení vyplacených dividend. Soud ve Velké Británii ovšem rozhodl ve prospěch Bakaly i jeho spojence. Jejich společnost CERCL Mining byla většinovým akcionářem právě NWR. Kauza OKD s sebou přinesla konec NWR. OKD po vyhlášení insolvence přešlo pod vládu státního podniku Prisko. V dolech OKD se uhlí stále těží, ale pomalu se doly zavírají. Stejně tak Bakala postupně opouští veškeré své aktivity v Čechách.</p>
<h2>Stát</h2>
<p>Do další významné a samostatné kategorie v oblasti energetiky zařadíme stát. Stát je majoritním vlastníkem společnosti ČEZ, která představuje nejvýznamnějšího hráče na poli jak domácím, tak i zahraničním (převážně oblast střední a jihovýchodní Evropy). Vlastnická struktura je následující: cca 70 % má Ministerstvo financí ČR, zbytek je rozdělen mezi minoritní akcionáře. ČEZ produkuje energii z různých odvětví mezi něž patří: jádro, uhlí, sluneční, větrné a vodní elektrárny. Jedná se vlastně o jednu z nejziskovějších českých společností, které patří monopolní postavení ve výrobě elektřiny. Generálním ředitelem je od roku 2014 Daniel Beneš.</p>
<p>Energetický průmysl může být pro podnikatele lákavý byznys, nesmí však opomenout, že důležitou roli hraje stát. A proto se ani v této oblasti nevyhneme komplikovaným prodejům, státním machinacím a tlaku společnosti. Velký byznys je pořád tvořen převážně uhlím, které ztrácí na oblíbenosti veřejnosti. Vzniká nový trend přiklánějící se k ekologičtějším způsobům při výrobě elektřiny.</p>


Názory

Křetínský, Tykač nebo Bakala. Kdo jsou čeští energetičtí magnáti?

<p><strong>V materiálech protijaderných aktivistů se často objevuje argument, že se zatím nedokončila likvidace žádného vysloužilého jaderného reaktor. To ovšem není pravda. Je tak zajímavé se podívat na reálnou situaci v této oblasti</strong><em>.</em></p>
<p>Toto je 2. část článku, 1. část je k dispozici <a href="https://oenergetice.cz/nazory/kolik-stoji-likvidace-vyslouzile-jaderne-elektrarny-1-cast" target="_blank" rel="noopener">zde</a>.</p>
<h2>Vyřazování energetických bloků ve Francii a Španělsku</h2>
<p>Podívejme se ještě na Francii a Španělsko, kde se také dostaly první vyřazované bloky do pokročilého stavu. Jako příklad průběhu vyřazování energetického jaderného bloku slouží ve Francii elektrárna Brennilis. Jednalo se o prototypový reaktor chlazený plynem a moderovaný těžkou vodou. Reaktor se rozběhl v roce 1966 a měl výkon 70 MWe. I Francie však od využívání tohoto typu odstoupila a zaměřila se na tlakovodní reaktory. Elektrárna fungovala do roku 1985. V první etapě jejího vyřazování se vyvezlo palivo a vysušily se chladící okruhy. V druhé etapě, která začala v roce 1995, proběhlo rozebrání vybavení a dekontaminace ve všech budovách, kromě samotného reaktoru. Odvezl se také nashromážděný radioaktivní odpad. Tato etapa skončila v roce 2005. V třetí etapě se pak začaly rozebírat technologie uvnitř kontejnmentu, jako jsou parogenerátory i samotná tlaková nádoba reaktoru. Zakončit by jí měla demolice samotného kontejnmentu. Nakonec by měla být celá rozloha bývalé elektrárny uvolněna. Celková cena likvidace elektrárny se odhaduje na 480 milionů euro.</p>
<p>Prvním tlakovodním reaktorem, který se začal ve Francii vyřazovat, se stal Chooz-A. Jednalo se o reaktor s výkonem 320 MWe a v provozu byl od roku 1967 do roku 1991. V roce 1995 byly vyvezeny palivové soubory do recyklačního závodu v La Hague. Od roku 2014 se pod vodou začala rozebírat reaktorová nádoba. Celá likvidace by měla být dokončena v první polovině dvacátých let.</p>
<figure id="attachment_81414" class="wp-caption aligncenter" style="width: 730px;"><img class="size-full wp-image-81414" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17.jpg" sizes="(max-width: 730px) 100vw, 730px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17.jpg 730w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17-725x408.jpg 725w" alt="Rozebírání kontejnmentu jaderné elektrárny Zorita ve Španělsku, odebírání vrchlíku jeho kopule (zdroj Enresa)." width="730" height="411" /><figcaption class="wp-caption-text">Rozebírání kontejnmentu jaderné elektrárny Zorita ve Španělsku, odebírání vrchlíku jeho kopule (zdroj Enresa).</figcaption></figure>
<p>Značně postoupilo i vyřazování první jaderné elektrárny ve Španělsku, které provádí <a href="http://www.enresa.es/eng/index/activities-and-projects/dismantling-and-environmental-restoration/dismantling-of-the-jose-cabrera-nuclear-power-plant">společnost Enresa</a>. Jde o elektrárnu José Cabrera, která se označuje také jako Zorita. Jedná se o tlakovodní reaktor první generace s výkonem 142 MWe. Provoz zahájil v roce 1968 a odstaven byl v roce 2006. Příprava na likvidaci byla realizován v letech 2006 až 2009 provozovatelem, která se postarala o vyhořelé palivo a zjištění úrovně radioaktivity různých komponent. Vyhořelé palivo bylo prozatím uloženo v suchém meziskladu v areálu elektrárny. Pak si elektrárna převzala společnost Enresa, která provede její rozebrání. Nejdříve se rozebralo a zlikvidovalo vybavení strojovny. To se nelišilo od likvidace libovolné tepelné elektrárny. Radioaktivní komponenty se začaly rozebírat v roce 2011. Tlaková nádoba reaktoru a vnitřní potrubí byly rozřezány pod vodou, která stínila radiaci. Tato nejnáročnější část prací na likvidaci elektrárny byla zahájena v roce 2012 a likvidace reaktorové nádoby, parogenerátorů a biologického stínění byla dokončena do roku 2016. Pak proběhla úplná dekontaminace budov. V roce 2018 začala jejich postupná demolice. V roce 2019 tak mohlo být zahájeno rozebírání kontejnmentu. Vše by mělo být dokončeno v roce 2020. Celkově by při likvidaci elektrárny mělo vzniknout přibližně 104 000 tun odpadu. Pouze zhruba 4 % z něj bude radioaktivní. Klasický odpad se vyváží do přepracovacích závodů. Nízkoaktivní a středněaktivní odpad je periodicky odvážen do úložiště El Cabril.</p>
<p>Je vidět, že i v Evropě máme s likvidací odstavených jaderných bloků řadu zkušeností. V tomto případě je často výhodou, že lze vyhořelé palivo poslat na recyklaci. Budují se zde také první trvalá úložiště jaderného odpadu ve Finsku a Švédsku.</p>
<h2>Česko a Slovensko – Jaslovské Bohunice A1 a V1</h2>
<p>V České republice se zatím žádný blok neodstavil, takže zatím není potřeba řešit jejich likvidaci. Jen pro zajímavost bych uvedl, že i u nás už úspěšně proběhla úplná likvidace jaderného zařízení. Jednalo se malý výzkumný reaktor ŠR-0 v Plzni, dnes už se v daném místě provádí úplně jiná činnost a po reaktoru už tam není ani památky. Ovšem ve srovnání s energetickými reaktory šlo o velmi malé zařízení.<br />
Tři reaktory však ukončily činnost na Slovensku v elektrárně Jaslovské Bohunice. Jde o reaktor A1, který byl speciálním československým modelem. Šlo o reaktor s výkonem 110 MWe moderovaný těžkou vodou a chlazený plynem, kterým byl oxid uhličitý. Československo se pro tento typ rozhodlo, protože umožňoval využívat neobohacené palivo. Československu tak s jeho zásobami uranové rudy v principu umožňoval plnou nezávislost. Jak bylo vidět i z předchozí části textu, podobný typ reaktoru testovaly i Německo, Francie i další státy. Později se však ukázalo, že tato komplikovanější technologie neobstála v dané době v soutěži s reaktory chlazenými a moderovanými lehkou vodou. Nepřešly tak z fáze experimentálních prototypů ke komerčním modelům. Československo se tak už v podstatě před spuštěním reaktoru A1 rozhodlo využívat reaktory VVER. Reaktor A1 se do provozu dostal v roce 1972. V tomto roce se již také začaly budovat první dva reaktory VVER440 jako bloky Jaslovské Bohunice V1. Blok A1 byl experimentální, takže se narazilo na řadu problémů, které bylo potřeba překonávat. Došlo i ke dvěma vážným haváriím. V elektrárně se mohly vyměňovat palivové soubory za provozu. Při jedné takové výměně v lednu 1976 nedošlo k úplnému uzamčení těsnící zátky palivového článku a ten byl vymrštěn z reaktoru do prostoru reaktorového sálu. Došlo k výronu oxidu uhličitého, který se rozšířil po části elektrárny. Později pracovníci elektrárny s využitím dýchacích přístrojů palivový soubor zasunuli. Nedošlo k úniku radioaktivity, ale zahynuli dva pracovníci, kteří se udusili oxidem uhličitým. V únoru 1977 došlo vlivem kuliček silikagelu z absorbátoru vlhkosti, které se dostaly do palivového souboru, k jeho přehřátí a roztavení. Došlo k průniku moderátoru do primárního okruhu, poškození pokrytí paliva a průniku štěpných produktů do primárního okruhu. Radioaktivní látky se netěsnostmi v parogenerátoru dostaly i do sekundárního okruhu. V důsledku této havárie byla elektrárna odstavena.</p>
<figure id="attachment_81415" class="wp-caption aligncenter" style="width: 460px;"><img class="size-full wp-image-81415" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/18.jpg" alt="Likvidace nepoužívaných skladovacích nádrží čistící stanice odpadních vod (zdroj JAVYS)." width="460" height="356" /><figcaption class="wp-caption-text">Likvidace nepoužívaných skladovacích nádrží čistící stanice odpadních vod (zdroj JAVYS).</figcaption></figure>
<p>Vyřazování elektrárny je vlivem havárie a kontaminace náročnější. Jeho projekt se připravil v osmdesátých a devadesátých letech a realizuje jej společnost <a href="https://www.javys.sk/sk/">JAVYS</a> (Jadrová a vyraďovacia spoločnosť a. s.). Obsahuje pět etap a měl by trvat do roku 2035. První probíhala mezi léty 1999 až 2008. Nejdůležitějším krokem této etapy byl odvoz vyhořelého paliva do Ruska. Zároveň byly připraveny nové technologické linky na zpracování kapalných radioaktivních odpadů, fixovaný radioaktivní materiál pak byl umístěn speciálních kontejnerů z vláknobetonu. Zprovoznilo se i úložiště radioaktivního materiálu v Mochovcích, kam se mohly kontejnery přepravit. Část odpadu s největší radioaktivitou se zpracovala na vitrifikační lince. Proběhla dekontaminace řady prostor. Nejdůležitější bylo zajištění fixace radioaktivních odpadů, hlavně tekutých, a zabránění možnosti jejich uvolňování. Tím se odstranila radiologická rizika.</p>
<p>V druhé etapě, která probíhala v letech 2009 až 2016, se prováděla dekontaminace a demontáž technologií ve vnějších budovách. Zároveň se zajistila demontáž a likvidace řady zařízení v areálu mimo budovy, řady potrubí a nepotřebných nádrží. Odstranila se kontaminovaná zemina a zajistilo se monitorování radioaktivity. Došlo k likvidaci zavážecího stroje a dalších technologií.</p>
<p>Při přechodu do třetí etapy se provedla demontáž technologií, jako je smyčka pro těžkou vodu, rozřezaly se nádrže pro chladící vodu a demontoval systém pro olejové hospodářství i nádrže na olej a systém čerpadel. Uvolněné místnosti se vyčistily, upravily a připravily pro využití během dalších etap vyřazování, hlavně pro přechodné uložení některých více aktivních komponent. Ve třetí a čtvrté etapě, které by měly trvat do roku 2025, se práce zaměří na činnosti v hlavním výrobním bloku, tedy na primární okruh a související technologické části. Dále se zlikvidují silně kontaminovaná zařízení využívaná k přípravě vyhořelého paliva pro přepravu, demontují se parogenerátory a turbokompresory a ostatní navazující zařízení primárního okruhu. V páté etapě se pak zlikviduje samotný reaktor a další zařízení v šachtě reaktoru a zlikvidují se i zařízení instalovaná pro proces vyřazování.</p>
<p>Konečným cílem vyřazování, které by mělo skončit okolo roku 2035, je celkové vyčištění areálu a budov a jeho přebudování na technologické centrum, které by v budoucnu sloužilo jako zázemí a podpora pro vyřazování jaderných elektráren Jaslovské Bohunice V2 a Mochovce.</p>
<figure id="attachment_81416" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1280px;"><img class="size-full wp-image-81416" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19.jpg 1280w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-512x387.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-768x581.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-1024x774.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-725x548.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-800x605.jpg 800w" alt="Bourání chladících věží elektrárny Jaslovské Bohunice V1 a třídění železného odpadu (zdroj JAVYS)" width="1280" height="968" /><figcaption class="wp-caption-text">Bourání chladících věží elektrárny Jaslovské Bohunice V1 a třídění železného odpadu (zdroj JAVYS)</figcaption></figure>
<p>Dva reaktory VVER440 elektrárny Jaslovské Bohunice V1 začaly dodávat elektřinu v roce 1978 a 1980. Hlavně na nátlak Rakouska byly po vstupu do Evropské unie odstaveny v roce 2006 a 2008. Před zahájením vyřazování bylo potřeba vyvezení vyhořelého paliva. V lednu roku 2011 byly odvezeny poslední palivové soubory z druhého bloku elektrárny V1 do meziskladu vyhořelého paliva. Společnost JAVYS tak realizuje od roku 2011 i vyřazování této elektrárny. V první etapě, která probíhala do roku 2015, se demontovaly neaktivní systémy a zařízení, demolovaly se stavební objekty a zpracovával radioaktivní odpad z vyřazování. Neaktivní materiál, hlavně kovy, se posílal na recyklaci. Podařilo se rozebrat zařízení strojovny, dieselagregáty. Připravilo se integrální úložiště radioaktivního odpadu.</p>
<p>V druhé etapě, která by měla skončit v roce 2025, se pak přikročilo k úplné likvidaci elektrárny. Demolice všech čtyřech chladících věží byla dokončena v říjnu 2018. Začaly už i práce na primárním okruhu. V březnu 2019 byl vyvezen první parogenerátor a v červenci téhož roku pak poslední. Parogenerátory mají hmotnost 145 tun a 11,8 m. Všechny jsou nyní umístěny ve skladu, kde se budou postupně fragmentovat. K tomuto účelu bylo vyvinuto speciální řezací zařízení. Rozřezávání pak bylo zahájeno ke konci roku 2019. Celkově je zde nyní 1872 tun materiálu, ze kterého bude možné recyklovat zhruba 1360 tun kovu. Celkově by měly náklady na likvidaci elektrárny V1 dosáhnout 1,1 miliardy euro.</p>
<h2>Závěr</h2>
<p>V současnosti jsou už i zkušenosti z likvidaci jaderné elektrárny po havárii. Jedná se o případ druhého bloku jaderné elektrárny Three Mile Island. Tam nakonec i zpola roztavenou aktivní zónu (chybělo 15 cm k protavení reaktorové nádoby) z reaktoru vyvezli a kontejnment dekontaminovali. K havárii došlo v roce 1979 a již v roce 1985 bylo vyvezeno 90 tun částečně roztaveného paliva a 150 tun dalšího silně radioaktivního materiálu, který byl i důsledkem havárie. Sanační práce oficiálně skončily v roce 1993 a stály okolo miliardy dolarů. S rozebráním vlastní reaktorové budovy se čekalo až na ukončení provozu první bloku. Ten byl odstaven v roce 2019. Současná likvidace obou bloků bude levnější.</p>
<p>Pokud se jedná o vyhořelé jaderné palivo, tak tam se ukládají finance na účet s předpokladem, že půjde do podzemního úložiště (tedy vlastně nejméně efektivní a nejdražší varianta). Pokud pokročilé reaktory toto palivo využijí k výrobě energie a nakonec půjde pod zem jen jeho zlomková zbývající část, tak se převážná část uložených financí ušetří. Stavba prvního trvalého úložiště Onkalo ve Finsku je už ve velmi pokročilém stavu a podobné se připravuje i ve Švédsku.</p>
<p>Je vidět, že sice likvidace vysloužilé jaderné elektrárny není jednoduchá záležitost. Přesto už je s ní jistá zkušenost a lze případně dělat poměrně rozumné odhady její ceny a ty promítnout do ceny elektřiny. Zajímavé materiály, rozbor a odkazy jsou kromě už zmíněných zdrojů <a href="https://www.oecd-nea.org/rwm/reports/2009/nea6829-decommissioning.pdf" target="_blank" rel="noopener">zde</a> a <a href="https://www.oecd-nea.org/ndd/pubs/2016/7201-costs-decom-npp.pdf" target="_blank" rel="noopener">zde</a>. Náklady se pohybuji v dost širokých relacích. Závisí na tom, zda jde o osamělý blok nebo je jich více a likvidují se souběžně. Důležité je i o jak velký blok jde a jaké se předpokládá následné využití areálu. Zhruba lze říci, že blok o výkonu 1 GWe potřebuje v konzervativním odhadu zhruba miliardu euro. Jak už bylo zmíněno, náklady na likvidaci musí ve většině případu shromažďovat provozovatel a započítat je do ceny elektřiny. Velká část materiálů je neaktivní nebo nízkoaktivní a dá se recyklovat. Výhodou je, že je koncentrován do jednoho místa s velmi omezenou rozlohou a je pod velmi pečlivým dozorem státních i mezinárodních institucí. Pokud tyto náklady chceme diskutovat, je třeba to dělat i v kontextu s náklady, které přináší výroba elektřiny z jiných zdrojů (viz například <a href="https://oenergetice.cz/nazory/se-srovnanim-cen-elektriny-ruznych-energetickych-zdroju" target="_blank" rel="noopener">dřívější článek</a>).</p>


Kolik stojí likvidace vysloužilé jaderné elektrárny? - 2. část

Kolik stojí likvidace vysloužilé jaderné elektrárny? - 1. část

Jaderná energetika v roce 2019

<p><strong>V poslední době se na českém Twitteru strhává debata o prospěšnosti uhlí jako energetického zdroje. Vzhledem k většímu zájmu veřejnosti o klimatické změny a dopadech různých energetických zdrojů na naše prostředí, se jeví černé uhlí jako skvělý nepřítel lidu a dobrý marketingový zdroj pro kampaně zelených politiků. Jak to tedy ve skutečnosti s těžbou černého uhlí na území České republiky je?</strong></p>
<h2>Ekonomické versus ekologické faktory</h2>
<p>Zabloudíme-li do minulosti, těžba uhlí položila základy k fungování kapitalistické společnosti a tzv. novodobé průmyslové výroby.  Uhlí dalo velmi důležitý podnět k rozvinutí nejzásadnějších technologií, které se postupem času vyvíjely v moderní verze, jak je známe dnes. Je tedy celkem logické, že se v rámci zachování naší planety snažíme jednotlivé technologie modifikovat a vylepšovat. Ať již mluvíme o sklářském, železničním nebo potravinářském odvětví.</p>
<p><a href="https://oenergetice.cz/elektrina/tezba-cerneho-uhli-v-cr">Těžba černého uhlí</a> má v českých krajinách dlouho tradici. Ekologičtí aktivisté volají po okamžitém konci těžbě uhlí a uzavření uhelných elektráren. Zde máme ovšem jedno velké ALE.</p>
<p>Tím jsou ekonomické aspekty. Uhlí je pořád jednou z nejdůležitějších komodit pro českou ekonomiku, i přes propad ceny. Tvoří více než 50 % podíl v českém průmyslu. Černé uhlí je různorodě využitelná komodita v českém prostředí, které je závislé na průmyslové výrobě, protože tvoří důležitou část hrubého domácího produktu. Dále díky těžbě vznikají pracovní místa a uhlí je důležitý vývozní artikl. Mnoho těžebních společností investuje nemalé prostředky do technologií zkvalitňujících samotnou těžbu, aby se zachránily před ekology a obhájily  ji do budoucna. Přesto se ukazuje, že konec uhlí v Čechách nastává delší dobou.</p>
<h2>Modelový příklad OKD</h2>
<p>Pojem OKD se už zaryl do paměti snad každého českého občana díky nadměrnému množství kauz a afér. Ponechme teď stranou různé soudní spory a procesy, které kolem OKD vznikly, a zaměřme se na jeho útlum, který byl podmíněn jak ekonomickými faktory, tak i tím, že už zásoby uhlí dochází.</p>
<p>OKD tvořilo, a ještě pořád tvoří, jednoho z nejdůležitějších zaměstnavatelů v Moravskoslezském kraji. Při své největší aktivitě pracovalo v podniku kolem 120 000 osob – mluvíme ale o době komunismu, kdy hornictví bylo velmi propagováno.  Jako zaměstnání, které buduje republiku. Po revoluci v 90. letech podnik zaměstnával cca 35 000 lidí. Jenže české uhlí zažívá od 90. let etapu útlumu. Mnoho dolů bylo zavřeno, a došlo k omezení těžby. Pro ekology tedy dobrá zpráva, kterou často opomíjejí.</p>
<p>Paradoxem je, že vláda si za útlum dolu mohla sama, svou nevýhodnou privatizací. Díky reorganizaci společnosti došlo k útlumu několika dolů, a velkému odlivu kvalifikovaných pracovníků.  Od 90. let došlo k velkému snížení množství aktivních dolů, ze 14 se dnes těží pouze ve 4. Připočteme-li k tomu spekulace na trhu, akcie společnosti se propadaly, za což může snižující se cena uhlí na celosvětovém trhu.</p>
<h2>Slib a ekologie</h2>
<p>Nynější vláda České republiky ekonomicky vsází spíše na proti-ekologické zdroje, konkrétně premiér Babiš pak svou budoucnost vidí spíše v jádru. Přesto rád slibuje. Po několika chybných rozhodnutích  OKD znovu převzal stát, a to za podivných okolností pod akciovou společnost PRISKO a.s.</p>
<p>Babiš v roce 2018 (jako tehdejší ministr financí) prohlásil, že OKD prosperuje a bude pravděpodobně těžit až do roku 2030. Budoucnost firmy je přesto nejistá, vzhledem k neustálé klesající ceně na trhu. Vyčerpání zásob uhlí postupně nezvratitelně povede k zavření všech dolů.</p>
<p>Ve výsledku, ačkoliv to nemusí být pro ekology příjemné zjištění, k omezení užívání černého uhlí dochází postupně. Konec uhlí nemůže přijít ze dne na den. Česká ekonomika na to není připravena. Podíváme-li se na situaci z hlediska ekologického: uhlí umírá, jen jeho smrt nepřijde tak brzy, jak by si mnozí přáli.</p>


Je uhlí náš nepřítel?

<p><strong>Plánovaný podíl obnovitelných zdrojů na českém energetickém mixu má podle přepracované koncepce národního klimaticko-energetického plánu (NKEP) do roku 2030 vzrůst na 22 procent. Ten původní Evropská komise zkritizovala jako málo ambiciózní. Jenže, kde vzít a nekrást? Jaký je reálný potenciál obnovitelných zdrojů v Česku? A proč vláda zaujímá k obnovitelným zdrojům extrémně konzervativní pozici?</strong></p>
<h2>Analytici vidí budoucnost zeleně</h2>
<p>Největšími <a href="https://ec.europa.eu/eurostat/statistics-explained/index.php?title=File:Share_of_energy_from_renewable_sources_2017_infograph.png">tahouny</a> v podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE) mezi státy EU jsou severské (Švédsko, Finsko, Dánsko) a pobaltské země (Lotyšsko, Estonsko), zatímco Visegrádská čtyřka se neprobojovala ani do horní poloviny tabulky. Národní vlády měly od EK za úkol zapracovat evropské cíle do svých klimaticko-energetických plánů – původní český návrh byl vzrůst podílu OZE ze současných cca 15 % na 20,8 % do roku 2030. Po připomínkách ze strany komise vláda tento podíl <a href="https://oenergetice.cz/teplarenstvi/vlada-v-pondeli-projedna-narodni-klimaticko-energeticky-plan">zvýšila</a> na 22 % (EK přesto <a href="https://www.mpo.cz/cz/energetika/strategicke-a-koncepcni-dokumenty/verejna-konzultace-k-vnitrostatnimu-planu-ceske-republiky-v-oblasti-energetiky-a-klimatu--250509/">doporučuje</a> se alespoň pokusit o 23 %). O jaké podklady se může vláda při svém rozhodování opřít?</p>
<p>Zřejmě nejkomplexnější veřejně přístupnou <a href="https://www2.deloitte.com/content/dam/Deloitte/cz/Documents/energy-resources/rozvoj_obnovitelnych_zdroju_do_roku_2030_3.pdf">studii</a> na téma OZE provedla poradenská firma Deloitte. Doporučila zde dokonce ještě výraznější zvýšení podílu a původní vládní predikci ohledně růstu OZE hodnotí jako „extrémně konzerativní“.</p>
<p>Narozdíl od vládních stratégů si analytici Deloitte všímají také potenciálního přínosu české energetické transformace ve smyslu tvorby nových pracovních míst a impulsu pro strojírenství a další ekonomická odvětví. Největší potenciál vidí u solárních a větrných elektráren – elektřina produkovaná fotovoltaikou by měla dle studie dosáhnout v Česku tržních cen v roce 2025.</p>
<h2>Co vyroste na „hnědých polích“</h2>
<p>Rozvoj OZE v Česku souvisí také s dalším energetickým fenoménem – nárůstem energetické soběstačnosti menších jednotek obcí, firem i jednotlivých domů. Svaz měst a obcí ČR v prosinci zveřejnil <a href="https://www.moderniobec.cz/vyzva-obci-vlade-komunitni-energetika-je-tady-take-je-treba-se-ji-zabyvat/">výzvu</a> vládě, aby se více zabývala právě komunitní energetikou.</p>
<p>Řešením na této úrovni by mohly být i tzv. <a href="https://www.eon.cz/radce/co-je-to-hybridni-solarni-elektrarna">hybridní solární elektrárny</a>. Fungující v ostrovním provozu, nejsou připojeny do distribuční sítě, ale dům (firma, obec) připojeny do distribuční sítě jsou. Hybridní solární elektrárnu tak zálohuje klasická distribuční síť ve chvílích, kdy elektrárna nedodává v důsledku sezónních a meteorologických výkyvů počasí dostatečný výkon.</p>
<figure id="attachment_28875" class="wp-caption alignleft" style="width: 725px;"><img class="size-full wp-image-28875" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/Hybridni-solarni-a-vetrna-elektrarna.jpg" sizes="(max-width: 725px) 100vw, 725px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/Hybridni-solarni-a-vetrna-elektrarna.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/Hybridni-solarni-a-vetrna-elektrarna-512x358.jpg 512w" alt="Hybridní solární a větrná elektrárna." width="725" height="507" /><figcaption class="wp-caption-text">Hybridní solární a větrná elektrárna.</figcaption></figure>
<p>Nepopiratelnou výhodou fotovoltaiky také je, že narozdíl od pěstování biomasy lze solárními panely osadit i brownfieldy – střechy průmyslových objektů i domů. Právě v energetickém využití brownfieldů se i podle Deloitte skrývá největší potenciál obnovitelných zdrojů pro ČR.</p>
<p>Hlavní překážkou tak zřejmě je odpor, který vůči „solárním baronům“ ve společnosti přetrvává v důsledku podvodů se státní podporou. Vládní stratégové i česká společnost se ale musí zamyslet, jestli si kvůli těmto kauzám (za některé již padly nepodmíněné <a href="https://www.ceska-justice.cz/2019/11/ustavni-soud-odmitl-stiznosti-zemkovych-nepodminene-tresty-plati/">tresty</a>) můžeme nechat ujet vlak na poli obnovitelných energií.</p>
<h2>Češi jako klimaskeptici? Ale kdeže</h2>
<p>Při sestavování NKEP se tak projevil zvláštní paradox – česká společnost se jeví na nástup nových technologií připravenější než její reprezentace. <a href="https://ostrava.rozhlas.cz/moravskoslezske-obce-jsou-rady-za-prijem-z-vetrnych-elektraren-7963365">Obce</a> i občané reagují na současné energetické trendy, které směřují k větší nezávislosti na centrálních zdrojích, zatímco vláda dále trvá na centralizované energetické koncepci a podporu obnovitelných zdrojů nevnímá jako šanci, ale jako přítěž. Je otázkou, jestli se jedná o klimaskepticismus, nebo už o partikulární vládní ekonomické zájmy.</p>
<p>Připomeňme, že do vládní kasy plynou nemalé <a href="https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/cez-vydelal-o-polovinu-vic-40303233">příjmy</a> z ČEZu (který vlastní hnědouhelné Severočeské doly) a donedávna i z OKD (která ale loni <a href="https://www.idnes.cz/ekonomika/podniky/okd-ztrata-uhli-tezba-ekologie-bakala.A191220_133144_ekoakcie_rts">skončila</a> ve ztrátě a jejíž převzetí státem je dodnes právně sporné, stejně jako její finanční přínos vzhledem k hrozící <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zvrat-v-kauze-okd-bitva-o-desitky-miliard-z-kapes-danovych-poplatniku-se-priblizila-81616">arbitráži)</a>. Vláda, která je tak zprostředkovaně největším uhlobaronem v zemi, nemá ani nejmenší ekonomický zájem na ústupu od fosilních paliv. Ve chvíli, kdy ale stoupá zájem o OZE mezi lidmi, soukromníky i obcemi, se tak její konzervativní pozice stává velmi podezřelou.</p>


Komise i odborníci doporučili ambicióznější „klima plán“. Proč vláda zůstala na půl cesty?

<p><strong>Představte si špionážní thriller. Účinkuje v něm charismatický miliardář, český stát, rakouská firma na kotle a turečtí politici. V zápletce hraje roli falšování vzorků uhlí, nenaplněné podnikatelské sny, pokus o státní puč a genocida Arménů. Zní to šíleně? To by se nemohlo stát? Vítejte v příběhu elektrárny Adularya. </strong></p>
<h2>Světlíkovo impérium na vrcholu</h2>
<p>Asi 50 kilometrů západně od turecké metropole Ankary se <a href="http://www.adularya.com/en/about-us/board-message/45">začala</a> roku 2008 stavět tepelná elektrárna, která měla spalovat hnědé uhlí ze sousedního lomu. Krása projektu spočívala v jednoduchosti myšlenky – energeticky hladové Turecko si na rozdíl od EU neláme hlavu s rostoucími emisemi CO<sub>2  </sub>a díky blízkosti lomu a elektrárny odpadne v projektu logistika přepravování uhlí na velké vzdálenosti. Svět se ještě vzpamatovával z krize, když se Česká exportní banka (ČEB) rozhodla <a href="https://www.power-eng.com/2011/03/04/czech-export-bank/#gref">podpořit</a> účast českého konsorcia (Ferrit, BTG Energy a Vítkovice Power Engineering) půjčkou 11 miliard korun tureckému holdingu Naksan, kterou jako garant kryla Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP).</p>
<p>Lídrem konsorcia a autorem koncepce elektrárny byla původně společnost BTG Energy, kterou ale po vyvolání auditu uvnitř konsorcia nahradily Vítkovice Power Engineering (VPE). Obě firmy spadaly pod skupinu Vítkovice Holding podnikatele Jana Světlíka, jehož impérium tehdy <a href="https://www.tyden.cz/rubriky/byznys/cesko/strojirenske-vitkovice-stavi-elektrarnu-v-turecku_177434.html">dosahovalo</a> tržeb 20 miliard korun ročně. Turecká strana – holding Naksan – patřila k největším tureckým společnostem s velkými ambicemi. Co by se mohlo pokazit?</p>
<h2>Zfalšované vzorky uhlí</h2>
<p>Převzetím zakázky si na sebe manažeři VPE upletli větší bič, než očekávali. Problémy provázely už stavbu, kdy ČEB několikrát <a href="https://www.finance.cz/480869-veritele-a-soud-budou-rozhodovat-o-dvou-svetlikovych-firmach/">pozastavila</a> financování projektu kvůli neplnění závazků tureckou stranou. Větší a zásadní rána pro projekt přišla tehdy, když se při zkušebním provozu zjistilo, že kotle elektrárny nejsou schopné <a href="https://iuhli.cz/projekt-adularya-muze-zkrachovat/">spalovat</a> uhlí ze sousedního dolu. Respektive při spalování uhlí s vysokým obsahem chloru dochází k tvorbě usazenin, které je nutno mechanicky rozbíjet. Trvalý provoz by navíc mohl kotle nevratně poškodit.</p>
<p>Následovalo očekávatelné přehazování „horkého bramboru“ – kdo za problém může. Původní obvinění směřovalo k rakouské firmě Andritz, která kotle vyrobila. Nakonec se ovšem ukázalo, že kotel byl navržen správně, ale pro spalování uhlí, jehož vzorky dodala turecká strana – a ty svým složením <a href="https://iuhli.cz/projekt-adularya-muze-zkrachovat/">neodpovídaly</a> uhlí ze sousedního dolu. Proč právě tento technický problém zřejmě zlomil projektu vaz? Zadaná studie firmy Škoda Praha <a href="https://www.e15.cz/byznys/prumysl-a-energetika/turecko-souhlasi-s-prodejem-elektrarny-adularya-cesko-na-projekt-poskytlo-12-miliard-korun-1335086">ukázala</a>, že upravit elektrárnu by znamenalo nalít do projektu další miliardy korun. Půl roku po odstavení elektrárny z provozu došlo v Turecku k dodnes nevysvětlenému pokusu o puč, po kterém byla společnost Naksan de facto znárodněna a další jednání o osudu elektrárny závisejí na tureckém státu a politicích.</p>
<p>Jak ošidná taková jednání budou, ukázalo mimo jiné zrušení setkání nejvyšších politických představitelů, které bylo naplánováno již v roce 2017. To nakonec <a href="https://archiv.ihned.cz/c7-66613790-ruq5m-6e7cb5fb45eeb6d">odpadlo</a> kvůli usnesení Poslanecké sněmovny, které odsoudilo tureckou genocidu Arménů spáchanou za první světové války. Turecko svou vinu za tuto událost dodnes odmítá a její uznání na Turky působí jako červený hadr na býka. Projekt, který se již topil ve finančních i technických problémech, tak ještě musel začít brát ohled na city turecké politické reprezentace, která se ho snaží využít k nátlaku na českou stranu.</p>
<h2>Konec obřích úvěrů?</h2>
<p>Konec už dost šíleného příběhu je stále ještě otevřený. Turecký státní fond TMFS, který je po zestátnění jediným majitelem, se <a href="https://bankwatch.org/blog/third-time-s-a-charm-new-attempts-to-sell-off-unprofitable-czech-coal-plant-in-turkey">snažil</a> projekt už třikrát prodat, ale pokaždé neúspěšně. V září letošního roku po návštěvě premiéra Babiše se objevily spekulace, že by mohl elektrárnu i důl převzít český stát. To ovšem přináší jen další otázky – co by si s elektrárnou a dolem počal? Buď by musel začít shánět kupce, ale není jasné, proč by v tom měl být úspěšnější než turecký státní fond, který se o totéž pokoušel už třikrát. Druhou možností je, že se provozu dolu a elektrárny <a href="https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/elektrarna-adularya-turecko-ceska-zakazka.A180131_379902_ekonomika_are">ujme</a> ČEZ nebo ČPP Transgas. To by znamenalo dolití několika miliard do projektu z české státní kasy, což by ale zúčastněným stěží přineslo politický kapitál.</p>
<p>Už teď hmatatelným důsledkem je, že se stát z tohoto kolosálního průšvihu snaží vyvodit nějaké poučení. Nově tak EGAP nebude moci <a href="https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/ceb-egap-ministerstvo-financi-adularya-pojisteni-stat.A180612_408078_ekonomika_rts">pojišťovat</a> úvěry poskytované ČEB, ale pouze komerčními bankami. Účelem je zabránit přehazování zodpovědnosti za neúspěšné projekty mezi představenstvy EGAP a ČEB. Exportní banka navíc příště nemá poskytovat tak velké úvěry, namísto toho by se měla podílet na syndikovaných úvěrech (úvěry poskytované skupinou bank) se zapojením komerčních subjektů. Tím má dojít k zabránění mnohamiliardových černých děr, jakou se stala právě Adularya.</p>
<p>Třetí linií příběhu, které si všimne bystrý pozorovatel, je určitá mediální kouřová clona, která kolem celého příběhu panuje. Insiderům na energetickém trhu je dobře známé, jak důležité jsou v českém energobyznysu politické kontakty. Pokud máte politické krytí, vytáhnou za vás kaštany z ohně politici velmi ochotně a rádi. Podnikatel Jan Světlík, jehož skupina i kvůli nepovedenému projektu Adularya později skončila v insolvenci, je znám svými dobrými kontakty s prezidentem, od kterého dostal roku 2013 vyznamenání Za zásluhy. Energetický byznys je v každé zemi něčím na pomezí soukromé a veřejné sféry, protože finančně nákladné projekty často potřebují státní subvenci. Na zamýšlení ovšem zůstává, proč některé závazky přebírá stát tak ochotně – a zda je to v zájmu českých daňových poplatníků.</p>


Příběh turecké uhelné elektrárny Adularya – Český sen 2.0

<p><strong>V Akademii věd právě proběhl letošní Týden vědy a techniky. Na řadě přednášek se prezentovaly výsledky výzkumů v této instituci. Z pochopitelných důvodů se řada z nich věnovala klimatickému vývoji, jeho rizikům a možnostem cesty k nízkoemisní energetice. Stejně tak začal cyklus prezentací a diskuzí o energetice v Paralelní polis. První panel Energy Meet up proběhl minulý týden.</strong></p>
<h2>Akademie věd k diskuzi o klimatických změnách a energetice</h2>
<p>Týden vědy a techniky Akademie věd, který proběhl předminulý týden, měl podtitul „Věda, svoboda, odpovědnost“ a hlavním tématem byly právě globální hrozby, jako jsou právě třeba klimatické změny. Těmto tématům se věnovala i celá řada přednášek, jejichž <a href="https://www.youtube.com/user/Tydenvedy">záznamy</a> jsou na internetových stránkách akce.</p>
<p>Zúčastnil jsem se <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Ugh3T1LyXF0&amp;list=PLAbm7FaHa3u_WpF8wleHPY0Gn_g82mVHt&amp;index=12&amp;t=27s">panelu o energetice</a>, který byl zaměřen na možnosti přechodu k nízkoemisní energetice v České republice. Spolu s kolegy, kteří se zabývají oblastmi spojenými s různými možnostmi produkce a ukládání energie, jsme se pokusili o přehled možností v oblasti fotovoltaiky, využití baterií či setrvačníků při ukládání energie, možnosti produkce vodíku a umělých uhlovodíků, jaderné energetiky, využití spalování odpadu a dalších oblastí. V krátkých prezentacích se Antonín Fejfar zaměřil na situaci ve fotovoltaice, já na možnosti jaderné energetiky. Ladislav Kavan z Ústavu fyzikální chemie J. Heyerovského se zaměřil na oblast baterií a Miroslav Punčochář z Ústavu chemických procesů se soustředil na možnou produkci umělých paliv. Ukládání energie je totiž kritickou slabinou současné energetiky. Jednu z exotičtějších možností v podobě setrvačníků rozebral Jiří Plešek z Ústavu termomechaniky. Spalování odpadů je sice jen okrajovější zdroj energie, jeho hlavní úkol je ekologizace odpadu, ale je dobré je využít. O této možnosti mluvil Michal Šyc z Ústavu chemických procesů.</p>
<p>Diskuze byla moderovaná Pavlou Čapkovou z redakce vědy České televize. Dotazy z publika ji rozproudily v živou a zasvěcenou debatu nad různými možnostmi náhrady fosilních paliv a potenciálnímu příspěvku ústavů Akademie věd k této cestě. Mezi panelisty i diváky se objevovala nejen shoda, ale často i diametrálně odlišné názory. Hlavním cílem všech však bylo rozšířit své znalosti reálné situace a upřesnit své představy o možné budoucnosti české energetiky. To, že beseda nebyla ukončena nedostatkem otázek a témat, ale pokročilým časem, můžete posoudit z <a href="https://www.youtube.com/watch?v=Ugh3T1LyXF0&amp;list=PLAbm7FaHa3u_WpF8wleHPY0Gn_g82mVHt&amp;index=12&amp;t=27s">odkazovaného záznamu</a>.</p>
<figure id="attachment_78153" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1182px;"><img class="size-full wp-image-78153" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11.jpg 1182w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-512x385.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-768x578.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-1024x770.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-725x545.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/11/11-800x602.jpg 800w" alt="Cesta k nízkoemisní energetice by opravdu neměla jít na úkor ekologické funkci krajiny. I na tom se dosáhla shoda na panelové diskuzi Energie pro budoucnost. Na fotce je nejvýše položené ledovcové jezero u nás. (Foto Vladimír Wagner)." width="1182" height="889" /><figcaption class="wp-caption-text">Cesta k nízkoemisní energetice by opravdu neměla jít na úkor ekologické funkci krajiny. I na tom se dosáhla shoda na panelové diskuzi Energie pro budoucnost. Na fotce je nejvýše položené ledovcové jezero u nás. (Foto Vladimír Wagner).</figcaption></figure>
<h2>První panel o energetice v Paralelní polis (Energy meet up)</h2>
<p>Druhou nedávnou akcí, která se zabývala energetikou, byl první panel zaměřený na tuto tématiku, který proběhl v Paralelní polis. Zde jsem poprvé byl zhruba před půl rokem na besedě mezi vědci a organizátory středoškolských stávek za klima, kterou jsem popsal v <a href="http://www.osel.cz/10498-diskuze-s-organizatory-stavky-pro-klima.html">příspěvku pro server Osel</a>. Tam je i odkaz na <a href="https://www.facebook.com/vejdiven/videos/2521468224548536/">nahrávku této diskuze</a>. I tam se téma energetiky pochopitelně objevilo.</p>
<p><a href="https://www.facebook.com/vejdiven/videos/1583028738504025/">Záznam současné debaty Energy meet up</a> trvá skoro tři hodiny. Zde jsem se setkal s kolegou Frédéricem Denisem Wertzem, který už delší dobu pracuje ve společnosti Nano Energies obchodující s elektřinou a snažící se zaměřovat na prodej elektřiny a služby v oblasti udržitelné energie. Frédéric se zaměřuje na vytváření virtuálních elektráren. Jiří Kovalovský je environmentalista, jeden z té menší části takto zaměřených lidí, kteří podporují rozvoj a využívání jaderné energetiky. I zde nakonec rozsáhlá debata neskončila z důvodů nedostatku otázek a témat, ale vlivem časových limitů. I to je příslibem, že budou pokračování a vznikne cyklus, který probere i řadu dalších témat, na něž se v prvním večeru nedostalo.</p>
<p>Paralelní polis se zaměřuje do značné míry na fungování společnosti v informačním věku spojeném s počítačovými technologiemi a kyberprostorem. Pro ten jsou bezpečná a stabilní produkce a dodávky elektřiny klíčovou podmínkou existence. Nejen z tohoto důvodu je to tedy pro takové diskuze správné místo.</p>


Komentář ke dvěma rozsáhlejším diskuzím odborníků s veřejností o energetice

<p><strong>Nedávné vyhlášení ministra průmyslu Karla Havlíčka konstatuje, že na základě nového výhledu „Mid-term Adequacy Forecast“ ENTSO-E MAF, vypracovaného organizací ČEPS, čeká Českou republiku do roku 2040 poměrně masivní úbytek výrobních zdrojů energie, který nepůjde nahradit obnovitelnými. Ministr tak zdůraznil nutnost postavit nové jaderné zdroje a to nejen jako náhradu Dukovan, ale další v Temelíně, které nahradí část odstavovaných uhelných bloků.</strong></p>
<p>Je třeba zdůraznit, že skutečnosti prezentované ve zmíněné studii a panem ministrem nejsou žádnou novinkou a překvapením. Vycházejí z faktů, na jejichž základě se připravovala již aktualizace Státní energetické koncepce schválená v roce 2015. A i zde se konstatuje, že je nutné realizovat postupný přechod od uhelné energetiky k nízkoemisnímu mixu s využitím decentralizovaných obnovitelných zdrojů a nových jaderných bloků.</p>
<p>V Česku jsou však možnosti pro nové vodní zdroje už s dominantní části vyčerpány (podrobněji <a href="https://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/nejvyuzivanejsi-obnovitelny-zdroj-sveta-vodni-elektrarny-jako-dulezity-zdroj-u-nas-i-ve-svete/">zde</a>), energetické využití biomasy konkuruje výrobě potravin a ekologickým funkcím krajiny, jejichž důležitost vystupuje právě v nynější době nutnosti zvyšování její odolnosti proti změnám klimatu (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/10370-jaky-je-potencial-vyuziti-biomasy-v-cesku-a-ve-svete.html">zde</a>). V oblasti větrné energie sice jistý potenciál existuje (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/9535-vetrne-elektrarny-vcera-dnes-a-zitra.html">zde</a>), ale právě zkušenosti ze sousedního Bavorska s podobnými podmínkami ukazují, že reálně bude značně omezený. V Bavorsku dodávají větrné zdroje jen pár procent jeho potřeb elektřiny. Situaci s výstavbou nových větrných turbín na pevnině v celém Německu v posledních dvou letech označují sami němečtí odborníci za kolaps a katastrofu (viz třeba <a href="https://cleantechnica.com/2019/05/13/collapse-of-german-onshore-wind-is-jeopardizing-german-eu-renewable-targets/">zde</a>). Ani v Německu s jeho intenzivním dotováním a výstavbou nepřekročil podíl solárních zdrojů na výrobě elektřiny 10 %. U nás by dominantně mělo jít o decentralizovaný zdroj (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/9682-potencial-vyuziti-fotovoltaickych-zdroju-ve-svete-a-cesku.html">zde</a>).</p>
<figure id="attachment_59984" class="wp-caption aligncenter" style="width: 958px;"><img class="size-full wp-image-59984" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72.jpg 958w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72-512x367.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72-768x550.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72-725x519.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2019/02/DECK_Leibertingen_Solar_077_72-800x573.jpg 800w" alt="" width="958" height="686" /><figcaption class="wp-caption-text">Solární elektrárna EnBW v Leibertingenu. Zdroj: EnBW</figcaption></figure>
<p>Pokud tak Česká republika potřebuje nahradit hnědouhelné zdroje, které nyní dodávají přes 40 %, nízkoemisním mixem, nemůže se obejít bez nových jaderných bloků. To je důvod, proč aktualizace Státní energetické koncepce ČR počítá s tím, že se postaví několik bloků v Dukovanech i Temelíně a dosáhne se podíl jaderné elektřiny po roce 2040 na pokrytí spotřeby elektřiny okolo 50 %. Je třeba zdůraznit, že se předpokládala intenzivní práce na realizaci této koncepce, tedy i cesty k výstavbě nových jaderných zdrojů, již od jejího schválení. To je i důvod, proč i pan ministr konstatuje, že situace je velmi urgentní a nyní už spíše po dvanácté.</p>
<p>Snižování instalovaného výkonu uhelných zdrojů však probíhá již nyní a první zlom zaznamenáme už brzy po roce 2022. V té době vypadnou starší uhelné zdroje, které nesplní přísnější ekologické limity. Česká republika už nebude exportérem elektřiny. Celková její roční výroba bude sice odpovídat roční spotřebě, ale pravděpodobně už budeme mít problém s vykrýváním některých částí denních či sezonních diagramů. Do té doby se nestihne postavit téměř nic. Je tak potřeba intenzivně podpořit v rámci možností flexibilitu elektrické soustavy na straně výroby i spotřeby pro překlenutí tohoto kritického období (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/9692-mozne-scenare-a-rizika-vyvoje-elektroenergetiky-v-cesku.html">zde</a>).</p>
<p><img class="aligncenter size-full wp-image-51166" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/05/vedeni_21-725x482.jpg" sizes="(max-width: 725px) 100vw, 725px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/05/vedeni_21-725x482.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/05/vedeni_21-725x482-512x340.jpg 512w" alt="" width="725" height="482" /></p>
<p>Zmiňovaná studie je však ještě urgentnější, protože předpokládá intenzivní rozvoj elektromobility a přechod k elektrifikaci, které povedou k větší spotřebě. Zároveň už vidí méně času pro nutná opatření. V ní popsané dva scénáře reflektují různé možnosti v odstavování uhelných zdrojů. O řadě uhelných elektráren totiž ještě konečné rozhodnutí nepadlo. Jde nejen o elektrárnu Počerady. Oproti popsaným scénářům lze například ještě uvažovat o prodloužení provozování Dukovan na 60 let až do roku 2045. I s tím však lze v každém případě získat pouze jistý odklad, ale nic se nemění na nutnosti co nejdříve vybudovat náhrady za fosilní zdroje.</p>
<p>Naléhavost výzvy pana ministra a studie ČEPS je způsobena i vývojem v okolních státech, hlavně v Německu, kde se také chystá hromadné odstavování fosilních a jaderných zdrojů. Je tak velmi pravděpodobné, že opravdu nebude možné v době, kdy v regionu nesvítí a nefouká, elektřinu odněkud dovézt a ceny tak mohou i dramaticky růst. Zároveň však v době ideální pro produkci větrné a solární energie bude mít Německo velké přebytky. K řešení naší situace tak jen velmi těžko přispějí nové fotovoltaické a větrné zdroje určené pro produkci do sítě. Vzhledem k tomu, že nelze spoléhat na pomoc ze zahraničí, je potřeba, aby vypínání zdrojů u nás bylo rozumně sfázované s realizací jejich náhrady.</p>
<figure id="attachment_46882" class="wp-caption aligncenter" style="width: 700px;"><img class="size-full wp-image-46882" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/22jaderna-elektrarna-temelin-ma-dva-bloky-vver1000.jpeg" sizes="(max-width: 700px) 100vw, 700px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/22jaderna-elektrarna-temelin-ma-dva-bloky-vver1000.jpeg 700w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/22jaderna-elektrarna-temelin-ma-dva-bloky-vver1000-512x343.jpeg 512w" alt="Jaderná elektrárna Temelín má dva bloky VVER1000 (zdroj ČEZ)." width="700" height="469" /><figcaption class="wp-caption-text">Jaderná elektrárna Temelín disponuje dvěma bloky VVER 1000 (zdroj ČEZ).</figcaption></figure>
<p>V současné velmi turbulentní době je těžké předpovídat přesný vývoj. V každém případě však budou následující léta v energetice velmi náročná. Je dobře, že si to pan ministr uvědomuje. Je to vidět i z jeho <a href="https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/karel-havlicek-temelin-dukovany-jadro.A191015_507971_ekonomika_mato">rozhovoru pro server idnes</a>. Ještě důležitější však je, aby pan ministr mohl přejít co nejdříve k realizací konkrétních kroků potřebných pro přechod k nízkoemisnímu energetickému mixu u nás. Jedním z nich je efektivní podpora obnovitelných zdrojů v decentralizované podobě, hlavně v podobě snížení byrokratických překážek. Stejně tak je třeba otevřít možnosti pro zavádění akumulace a inteligentní regulace ze strany výrobců i spotřebitelů. Dalším je příprava finančního modelu, vypsání tendru a zahájení výstavby jaderného bloku v Dukovanech. Mělo by se zároveň vyvinout úsilí o možnost dalšího prodloužení provozu současných dukovanských bloků, pokud to bude bezpečné a efektivní. Ve vytvoření dělné atmosféry a příznivých podmínek pro realizaci cesty k českému nízkoemisnímu mixu by mohla pomoci i uhelná komise (podrobněji <a href="http://www.osel.cz/10723-co-ma-resit-uhelna-komise.html">zde</a>).</p>
<p>Na zmíněných úkolech už ministerstvo pracuje a po jejich uskutečnění se ukáže, jak se bude v praxi dařit v jednotlivých směrech. Zároveň bude možné sledovat vývoj u našich sousedů a jeho dopady. Pokud se bude dařit v oblasti obnovitelných zdrojů tak, jak předpokládají jejich příznivci, nebude potřeba realizovat tolik dalších jaderných bloků a bude stačit menší úsilí v jaderné oblasti. Naopak, pokud se v oblasti obnovitelných zdrojů bude dařit méně, bude možné větší část nízkoemisního mixu realizovat pomocí jaderné energie. Pokud však nyní neotevřeme prostor všem nízkoemisním zdrojům, aby se mohly ukázat jejich možnosti v našich současných podmínkách, budeme opět stát s prázdnýma rukama. Ale to už bude hodně po dvanácté.</p>


Komentář k nedávnému vyhlášení ministra průmyslu Karla Havlíčka

<p style="text-align: left;"><strong>Minulý týden zveřejnila Vyšetřovací komise k OKD svou dlouho očekávanou závěrečnou zprávu, na které pracovala téměř dva roky. V médiích se okamžitě vyrojily titulky o plánovaných trestních oznámeních. Podařilo se komisi prošetřit celý příběh  těžební společnosti, nebo jen zopakovala známé skutečnosti, aby se vlk nažral a koza zůstala celá?</strong></p>
<p>Za minulého režimu bylo Ostravsko známé jako ocelové srdce republiky – energetický potenciál místních černouhelných ložisek využili tehdejší plánovači ke zbudování základny těžkého průmyslu. Těžba uhlí byla dominantní ekonomickou činností v regionu a zastřešujícím národním podnikem se staly Ostravsko-karvinské doly (OKD). Ke konci komunismu mamutí podnik stále <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/regiony/1832789-sobotka-problem-s-privatizaci-okd-nastal-uz-v-90-letech">dával</a> práci více než 100 tisícům lidí. Jak <a href="https://www.scribd.com/document/429431035/Zprava-komise-k-OKD#fullscreen&amp;from_embed">přiznali</a> sami poslanci, „<em>OKD byla a je výjimečným podnikem a pro mnoho občanů ČR, zejména těch z Moravskoslezského kraje, je citovou záležitostí.“</em> Ve světě byznysu se ale na city nehraje a pragmatismus vítězí nad nostalgií.</p>
<h3><strong>Kdo skládal puzzle?</strong></h3>
<p>Nesmírně komplexní příběh společnosti OKD přirovnávali sami členové komise ke skládání dílů mozaiky. Nad její prací se přitom od začátku vznášelo několik otazníků. Vyšetřování bylo schváleno sněmovnou na základě návrhu pirátských poslanců, kteří si z tažení proti korupčním kauzám minulosti udělali vlajkovou loď. Místopředseda Pirátů Jakub Michálek tehdy prohlásil, že účelem komise nemá být nahrazení činnosti soudu, ale především prošetření politické odpovědnosti. V komisi zasedli členové všech parlamentních klubů, dva z nich ovšem dnes již ve svých stranách nejsou – Václav Klaus ml. opustil řady ODS a Lubomír Volný odešel z SPD. Účast Václava Klause juniora <a href="https://www.forum24.cz/symbolem-absurdity-vysetrovaci-komise-k-okd-je-ucast-vaclava-klause-ml/">vzbuzovala</a> u některých nevoli kvůli možnému střetu zájmů – Václav Klaus senior je známý jako „otec kuponové privatizace“ a právě za jeho vlády došlo k privatizaci části akcií.</p>
<p>Komise <a href="https://www.seznamzpravy.cz/clanek/komise-k-okd-poda-trestni-oznameni-na-sefa-hospodarske-komory-a-exministra-vladimira-dlouheho-79784">vyslechla</a> za dva roky padesátku pozvaných včetně prezidenta Zemana.  To, že Lukáš Černohorský se za prezidentem vypravil přímo „domů“ do Lán, zatímco jiným vyhrožoval předvedením policií, také důvěře v objektivitu komise nepřidalo. Průběžné komentáře členů komise ovšem také vyvracely v českém prostoru nejčastěji rezonující příběh o tom, že transparentní společnost OKD pod vedením státu bezchybně fungovala vše se zvrtlo až při převzetí podniku Zdeňkem Bakalou. Práce komise přitom odkryla spletitý příběh řetězu chyb, kdy jedno špatné rozhodnutí si následně vynutilo několik dalších.</p>
<p>Dokonalým příkladem a nejcitlivější součástí celé kauzy privatizace je zřejmě bytový fond, který <a href="https://hlidacipes.org/tajemstvi-vlastnictvi-byvalych-bytu-okd-stopy-miliardoveho-majetku-vedou-na-kajmanske-ostrovy/">zahrnuje</a> cca 44 000 bytových jednotek. Právě příběh hornických bytů dobře ilustruje právní džungli, ve které se strůjci privatizace v 90. letech pohybovali. Podle závěrů komise k chybě došlo hned zkraje roku 1990, kdy byly byty, ve kterých bydleli převážně horníci a jejich rodiny, převedeny do vlastnictví akciové společnosti OKD. Podle zjištění komise nicméně vlastníkem bytů nebyl národní podnik OKD ale stát. Veškeré následující kroky – privatizace bytů jako součásti OKD, jejich vyčlenění ze společnosti OKD a prodej – tak visí v právním vakuu. Především pak případ bytů OKD poukazuje na absurditu kritiky podnikatelů, že se v tržním prostředí chovají tržně, pokud jim to stát svým rozhodnutím umožnil.</p>
<h3><strong>Uhelný soumrak</strong></h3>
<p>Zpráva jako největší prohřešek opakovaně vyčítá vedení společnosti OKD, že se nepřipravovalo na horší časy, kdy dojde v důsledku cyklického vývoje cen uhlí k jejich nevyhnutelnému poklesu. Podle představ poslanců mělo dojít k vytvoření takového finančního polštáře, který by umožnil společnosti překonat horší období. To, že k tomu nedošlo, je pro ně důkazem, že majitelé a vedení podniku neplnili povinnosti řádného hospodáře. Jakkoliv znějí taková prohlášení zdánlivě logicky, neodpovídají tržní realitě. Zaprvé, ceny uhlí skutečně podléhají cyklickému vývoji, ale ten nelze předvídat tak jednodušše, jak závěry komise naznačují. Poslanci tak prokazují buď totální neznalost ekonomických zákonitostí, nebo snahu podpořit své závěry nepravdivými argumenty. V ekonomice se tomuto efektu říká zkreslení zpětného pohledu – viděno zpětně se nám zdá, že všechno muselo dopadnout přesně tak, jak se to nakonec stalo. V čem leží podstata investičního rizika, zřejmě členům komise nikdo nevysvětlil.</p>
<p>Připomeňme, že k vyhlášení insolvence společnosti došlo roku 2016 po měsících marných pokusů o reorganizaci. Jaká byla tehdy situace jiných těžebních podniků ve světě? Jen měsíc před OKD <a href="https://www.vox.com/2016/9/2/12757074/coal-bankruptcy-mine-cleanup">vyhlásila</a> bankrot největší světová soukromá černouhelná těžební společnost Peabody Energy. Mezi srpnem 2015 a květnem 2016 vyhlásily kromě Peabody bankrot další dva velcí světoví producenti černého uhlí a odborníci z newyorského <em>Institute for Policy Integrity</em> tehdy ve své analýze <a href="https://policyintegrity.org/files/publications/Coal_Self-Bonding_Report.pdf">prohlásili</a>, že nezažíváme pouze éru krachu velkých uhelných společností, ale krachu uhlí jako suroviny. Jako příčiny uváděli zejména konkurenci levnějšího zemního plynu a tlak na  snižování emisí skleníkových plynů.</p>
<p>Právě celosvětový odklon od uhlí je významný a nezanedbatelný faktor, který učinil pokles cen uhlí v minulých letech výjimečným. Nejedná se totiž o pouhý cyklický pokles cen uhlí, ale také o projev postupného konce uhelné éry. Dokonce i v ČR již <a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/uhelna-komise-uhli-clenove-klimaticka-zmena_1909030702_jab">vznikla</a> <em>uhelná komise</em>, která má naplánovat definitivní konec využívání uhlí v českém průmyslu a energetice. V takových podmínkách nelze aplikovat standardní vzorce, kterými se byznys řídil v minulosti, protože celé odvětví zažívá unikátní proces definitivního útlumu. Zatímco společnosti v jakémkoliv druhu podnikání běžně plánují svůj růst, prosperitu a expanzi, uhelné společnosti po celém světě dnes plánují, jak učinit nevyhnutelný konec co nejmíň bolestným.</p>
<p>Kromě této skutečnosti je férové přiznat, že tou dobou nekrachovaly jen uhelné podniky. Ve stejném roce se do úpadku <a href="https://ct24.ceskatelevize.cz/ekonomika/1887122-soud-poslal-vitkovice-power-engineering-do-upadku">dostal</a>  například i strojírenský podnik Vítkovice Power Engineering podnikatele Jana Světlíka, který <a href="https://reportermagazin.cz/a/wMepX/bakala-a-pribeh-okd-vydolovano">byl</a> často dáván za příklad oblíbeného lokálního podnikatele právě v protikladu k majitelům OKD. Krach jako přirozená součást tržní ekonomiky ale ohrožuje všechny společnosti  bez rozdílu a vlivu mediálního obrazu jejich majitelů.</p>
<h3><strong>Dojmy před soudem</strong></h3>
<p>Pokud už komise selhala v porozumění ekonomickým procesům, dokázala alespoň svou politickou a právní erudici? Jestli si za cíl původně vytkla prošetřit politickou odpovědnost, tak ve zprávě poslanci sami přiznávají, že na tento úkol rezignovali, když privatizaci <a href="https://www.scribd.com/document/429431035/Zprava-komise-k-OKD#fullscreen&amp;from_embed">označili</a> za „<em>politické rozhodnutí své doby, se kterým nemíní vyšetřovací komise polemizovat. </em><em>Nehodlá polemizovat ani se způsobem privatizace, to bylo na rozhodnutí vlády</em>.“ Naopak do značné míry přenesli působnost komise do roviny trestně-právní – předseda komise Černohorský oznámil, že se chystá podat 14 trestních oznámení.</p>
<p>Komise se domnívá, že pokud státu při privatizaci vznikla škoda, měl by se domáhat její náhrady. Konkrétně toho chce vyšetřovací komise docílit podáním stížnosti k Evropské komisi (EK). Problémem zřejmě bude, že pokud EK uzná oprávněnost stížnosti, pak bude český stát vyžadovat peníze sám po sobě, protože jako právní nástupce celého řetězu vlastníků OKD dnes vystupuje Správce pohledávek OKD, která zdědila všechny finanční pohledávky po OKD. Buď se tak jedná pouze o symbolický krok, který v praxi nebude mít důsledky, nebo vyšetřovací komise doufá ve vymáhání peněz po bývalých vlastnících OKD. Nebere přitom v potaz, že spor se stejnou podstatou již proběhl v Londýně a britský soud na jednání tehdejších majitelů <a href="https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/okd-nema-narok-na-bakalovy-miliardove-dividendy-tvrdi-britsky-likvidator-40149098">neshledal</a> nic protiprávního, i když věc posuzoval z hlediska českého práva.</p>
<p>Vyšetřovací komise nepřinesla v podstatě žádné nové informace, pouze pospojovala ty již známé do uceleného příběhu. Problémem je, že hned několik klíčových osob odmítlo s komisí spolupracovat kvůli její údajné podjatosti. Pokud se trestní oznámení dostanou až k soudu, začne se přezkoumávat jejich trestně-právní podstata a pak teprve se ukáže, jestli bylo porušeno právo. To je asi nejzávažnější vada na kráse celé komise – reflektuje dojmy jejích členů, nikoliv tvrdou právní realitu. A faktem je, že v 90. letech panoval v majetkových věcech právní chaos. Kdo za něj nesl politickou odpovědnost? K tomu se mohla komise vyjádřit, ale zřejmě nenašla odvahu kritizovat figury, kteří se dodnes pohybují v nejvyšších patrech naší politické scény. Jak obstojí dojmy a pocity poslanců před soudem, to se teprve dozvíme. Jak naši volení zástupci rozumějí zákonům tržní ekonomiky jsme se z práce i výsledků komise již dozvěděli a příliš důvodů k optimismu to českým občanům nedává.</p>
