<p><strong>Evropská unie přijala dokument Zelená dohoda pro Evropu. A česká společnost je rozštěpená. Ekologičtí aktivisté v ní vidí spásný nástroj, zatímco čeští politici se k ní staví spíše skepticky. Česká republika se společně se státy V4 k “diktátu” Evropské unie staví spíše tvrdohlavě. Nechtějí Zelenou dohodu přijmout jednoznačně, jedna část vlády ji odmítá, druhá ji přijímá, avšak za určitých podmínek. </strong></p>
<p>I toto téma ovlivnila pandemie COVID-19 – koronavirus pozastavil vášnivé debaty o tom, jaké bude nejlepší řešení, abychom naši planetu zachránili. Některá témata vztahující se k naší budoucnosti pandemie naopak oživila.</p>
<p>Co by vlastně Zelená dohoda přinesla nám, jakožto veřejnosti? Pojďme si nastínit její nejvíce diskutabilní body.</p>
<h2>Bezuhlíková budoucnost</h2>
<p>Nejvíce diskutovaným tématem je jednoznačně snižování skleníkových emisí. Evropská unie chce dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050 skrze klimatický zákon. Do roku 2030 by šlo o snížení emisí až o 50 % (diskutuje se ovšem i cíl 65 %).</p>
<figure id="attachment_82313" class="wp-caption alignleft" style="width: 1400px;"><img class="size-full wp-image-82313" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/kouji-tsuru-CwiIE7D5Qk-unsplash.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/kouji-tsuru-CwiIE7D5Qk-unsplash.jpg 1400w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/kouji-tsuru-CwiIE7D5Qk-unsplash-512x341.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/kouji-tsuru-CwiIE7D5Qk-unsplash-768x512.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/kouji-tsuru-CwiIE7D5Qk-unsplash-1024x682.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/kouji-tsuru-CwiIE7D5Qk-unsplash-725x483.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/03/kouji-tsuru-CwiIE7D5Qk-unsplash-800x533.jpg 800w" alt="emise-továrna-elektrárna" width="1400" height="933" /></figure>
<p>Jde o trend započatý a diskutovaný již před vypuknutím pandemie koronaviru. Německo a další země rozhodly o postupném odstavování uhelných elektráren. Nutno podotknout, že i Česká republika postupně omezuje svoji “uhelnou” činnost a více se soustředí na jaderné zdroje.</p>
<p>Další plány týkající se snížení emisí mají za cíl založit energetiku na obnovitelných zdrojích a mít plně propojený a digitalizovaný trh s energiemi napříč celou Unií. To nás přivádí k ceně. EU chce zajistit cenově dostupné dodávky energie pro celou Evropu a zároveň posílit spolupráci mezi jednotlivými státy. A to i na regionální úrovni.</p>
<h2>Cirkulární ekonomika</h2>
<p>Díky sníženým emisím by došlo k proměně ekonomiky. Česká republika je jednou z nejvíce průmyslových zemí Evropy, musela by se přeorientovat na jiná odvětví, což by bylo dost drastické.</p>
<p>Cílem Zelené dohody je i změna hodnotového žebříčku. Klade se především důraz na udržitelnost a ohleduplnost. Došlo by k plné ekonomické transformaci, která by spíše odpovídala potřebám klimatu; to je požadavek celkem nereálný k uskutečnění.</p>
<p><img class="alignleft size-full wp-image-29514" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/wind-farm-1209335_960_720.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/wind-farm-1209335_960_720.jpg 960w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/wind-farm-1209335_960_720-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/wind-farm-1209335_960_720-768x432.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/wind-farm-1209335_960_720-725x408.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/wind-farm-1209335_960_720-800x450.jpg 800w" alt="" width="960" height="540" /></p>
<p>Jednak  díky krizi způsobené koronavirem a také v rámci světové konkurenceschopnosti. Evropská ekonomika hraje spíše druhé housle a otázka zní, zda se ji vyplatí transformace ekonomiky na úkor své vlastní závislosti?</p>
<h2>Doprava, udržitelnost a další</h2>
<p>Spíše než na výstavbu, by se jednotlivé země měly zaměřit na renovaci budov, aby byly více odolné proti změnám klimatu. Zároveň se EU snaží posílit využití železniční dopravy, elektromobilů a celkové snížení spotřeby fosilních paliv. Jednalo by se o přechod na tzv. udržitelnou mobilitu. Lodní a letecká doprava by pak byla zahrnuta v placení poplatků za vyprodukované emise.</p>
<p>Mezi další plány patří i čistější zemědělství, tzv. strategie z farmy rovnou na stůl. Dále zaměření se na výzkum a inovace v oblasti klimatu a důraz na postupné nulové znečištění. Všechny body jsou dostupné na stránkách Evropské komise.</p>
<h2>Bude Zelená dohoda pro Evropu naplnitelná?</h2>
<p>Otázkou zůstává, jak se bude dařit její naplnění. Hlavní myšlenka Zelené dohody není špatná a nutno podotknout, že i když se ČR jeví jako odpůrce této dohody, mnoho ustanovení již plní.</p>
<p>Přesto se rychlé uskutečnění, myšleno do roku 2050, jeví jako nemožné. Mnoho zemí za současné situace bude mít co dělat, aby splácelo své dluhy a popohnaly ekonomiku.</p>
<figure id="attachment_4379" class="wp-caption alignleft" style="width: 1024px;"><img class="size-full wp-image-4379" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/06/europe-609118_1280-1.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/06/europe-609118_1280-1.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/06/europe-609118_1280-1-512x341.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/06/europe-609118_1280-1-768x512.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/06/europe-609118_1280-1-725x483.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/06/europe-609118_1280-1-800x533.jpg 800w" alt="Vlajka Evropské Unie" width="1024" height="682" /><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
<p>Navíc všechna opatření, které Zelená dohoda prosazuje budou stát mnoho peněz. Odkud se peníze vezmou, když je mnoho zemí v krizi? Další věcí je, že zabývat se zlepšením klimatu má smysl, ale musí se zapojit celý svět. Evropa se na emisích nepodílí tak velkou měrou jako jiné státy např. USA nebo Čína, které se k boji za lepší klima staví spíše odmítavě.</p>
<p>Zda dostane Zelená dohoda opravdu zelenou je tedy otázka budoucnosti.</p>


Životní prostředí

Zelená dohoda pro Evropu

Názory

Budeme spalovat jaderný odpad urychlovačem řízeným transmutorem?

<p><strong>V koronavirovém ochromení společností hýbaly, pořád hýbají, dvě události v energetickém sektoru. První je výstavba nového reaktoru Jaderné elektrárny Dukovany, druhým tématem se pak stal počet nakažených horníků v OKD. Nový reaktor představuje energetickou budoucnost pro ČR, Darkov pak zase její minulost.</strong></p>
<h2>Dukovany</h2>
<p>Budoucnost vidí česká politická scéna právě v jádru. Jedná se o jednu z největších energetických investic poslední doby. Proto mnoho vládních kritiků zpochybňuje řešení dostavby, kterou se najednou začalo “hýbat”, během nedávných měsíců, kdy média referovala převážně o událostech spojených s koronavirem. Veřejnost se v podstatě o výstavbě dozví až ve finální verzi, a to se nelíbí nejenom novinářům, ale i některým investorům ČEZu.</p>
<p>Kritikům vadí netransparentní vládní jednání, které se záhadně nejvíce posouvá vpřed v době nynější krize. Další zase nevidí v jádru slibnou budoucnost, a tvrdí, že bychom se měli zaměřit na zemní plyn a ke zlevňujícím se obnovitelným zdrojům.</p>
<p>Pro zastánce jádro zase představuje nejlepší mix energetických variant, nejenom pro naši geografickou polohu, ale i z hlediska udržitelnosti. Celá výstavba pak bude mít i vliv na zlepšení ekonomiky, protože se do ní zapojí mnoho podniků přímo z Česka.</p>
<p>Není tedy pochyb o tom, že se nový blok postaví. Za jakých okolností a podmínek to zůstává otázkou. Do médií neustále “unikají” nejrůznější informace, o výběru stavitelů, placení bloků, či přímo zvýšení ceny elektřiny, i když jedná se pouze o spekulace. Finální rozhodnutí tedy padne až z Evropské unie, která musí předložený návrh Českou republikou schválit.</p>
<p>Jadernou elektrárnu Dukovany čeká tedy velká budoucnost. Zda bude úspěšná a naplnitelná, se projeví až za několik desítek let.</p>
<h2>Darkov</h2>
<p>V jaderné energetice se vláda angažuje velmi, kde se naopak vstupu vyhýbá, jsou doly OKD. Paradoxní situace nastala před zhruba dvěma týdny, kdy docházelo k postupnému uvolňování restrikcí a podniky se znovu otevíraly.</p>
<p>V OKD se však volnější situace obrátila v epidemii. Počet nakažených neustále narůstá. Horníci na to reagovali stížnostmi, vadil jim nezájem veřejnosti, nebo se báli mluvit. Vláda nečinně přihlížela a vedení OKD všechny ujišťovalo o tom, že má situaci pod kontrolou. Opozice kritizovala lhostejnost vlády i samotného vedení společnosti. Jedná se docela o paradox, protože jak pracovníci Dukovan, tak horníci v OKD pracovali v době pandemie naplno.</p>
<p>Přesto Dukovany jsou nyní pro vládu důležitější a strategičtější. OKD má nejlepší léta za sebou, i když politici neustále slibovali prodloužení těžby, nyní taktně mlčeli. Ostatně konec uhlí se deklaruje už nějakou dobu, nebude sice tak rychlý, jak by si přáli aktivisté, ale pozvolný.</p>
<p>Přesto důl Darkov spadá pod státní instituci, která by se v případě krize měla o něj postarat. Nestalo se tak, Darkov se dle prohlášení OKD uzavřel a nyní se čeká, jak a jestli se nemoc bude šířit dál. Netřeba připomínat, že Moravsko-slezský kraj patří k územím s nejvyšší nezaměstnaností. Pád OKD by znamenal i velkou ránu pro kraj.</p>
<h2>Politická budoucnost</h2>
<p>Obě dvě témata jsou nejenom pro energetiku, ale i pro veřejnost, zásadní. OKD je společnost s minulostí velmi bohatou na kontroverzní události. Politici, novináři i veřejnost se mohou z chyb z dob privatizačních ponaučit a snažit se je neopakovat pří výstavbě Dukovan. Zda se to opravdu povede, ukáže čas.</p>


Dukovany vs. Darkov

Jak daleko jsme pokročili k jaderné fúzi? - 2. část

Jak daleko jsme pokročili k jaderné fúzi? - 1. část

<p><strong>Před nedávnem nabídli k volnému šíření svůj nový film Michael Moore a Jeff Gibbs. Stejně jako předchozí filmy stejného autora jde o velmi kontroverzní dílo. Tentokrát je ostrou kritikou ekologických aktivistických hnutí. Stejně jako u předchozích jeho filmů se budou názory různých lidí na „Planetů lidí“ diametrálně lišit, ale v každém případě stojí za zhlédnutí.</strong></p>
<p>Planeta lidí se snaží dokumentovat, že řada metod prosazovaných ekologickými aktivisty při cestě za snížením emisí oxidu uhličitého je neekologická a vyloženě kontraproduktivní. Zvláště v případě prosazování spalování biomasy ve velkém jako zdroje elektřiny nebo v podobě biopaliva s ním hluboce souhlasím. Například i já nazývám ekologickou katastrofou nahrazování uhlí při výrobě elektřiny dřevní hmotou dováženou i na obrovské vzdálenosti, <a href="https://oenergetice.cz/nazory/dovezena-drevni-hmota-nahrazuje-uhli-nejen-dansku-schyluje-se-k-dalsimu-zelenemu-prusvihu" target="_blank" rel="noopener">například v tomto článku</a>.</p>
<p>S kolegou Kašinským jsme v <a href="https://oenergetice.cz/nazory/jaky-potencial-vyuziti-biomasy-cesku-ve-svete" target="_blank" rel="noopener">rozboru možností využití biomasy</a> velice ostře kritizovali představy českých ekologických aktivistů nahrazovat v Česku fosilní paliva v masivním měřítku biomasou. Stejně tak s ním souhlasím, že představa náhrady fosilních paliv čistě obnovitelnými je nereálná a její prosazování za každou cenu vede nejen z environmentálního hlediska k velice negativním dopadům.</p>
<figure id="attachment_83475" class="wp-caption aligncenter" style="width: 800px;"><img class="size-full wp-image-83475" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore.jpg 800w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-392x512.jpg 392w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-768x1002.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-785x1024.jpg 785w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/05/moore-725x946.jpg 725w" alt="Michael Moore (zdroj Wiki – David Shankbone)" width="800" height="1044" /><figcaption class="wp-caption-text">Michael Moore (zdroj Wiki – David Shankbone)</figcaption></figure>
<p>Osobně se však neshoduji s jeho názorem, že nelze ekologické problémy současného lidstva řešit vědeckým a technologickým pokrokem. A hlavně nesdílím do značné míry nihilistické vyznění filmu, který jediné řešení vidí ve snížení počtu lidí. Ovšem, ani v náznaku neukazuje, co by to v reálu znamenalo.</p>
<p>Na druhé straně je třeba říci, že se jedná o opravdu klasický film Michaela Moora. Je velice dobře udělaný, velice chytlavý a působící na emoce. Zároveň je v něm typické zjednodušení a černobílý popis. A také jasně ocejchovaní viníci. Je to opravdu uděláno úplně stejně, jako předchozí Moorovy filmy. Je tam stejná směs faktů, polopravd, ve svém zjednodušení nepravdivých osočení a hraní na city, jako je tomu v jeho předchozích dílech. Podle mého názoru nelze žádný z jeho filmů označit jako dokument. Mají úplně jiný cíl, než je důraz na faktický popis reality, jde spíše o ideologický apel.</p>
<p>Používá úplně stejné metody a fauly, které jsou klasickým nástrojem kampaní zelených aktivistických skupin. Přečetl jsem si na internetu reakce právě z těchto kruhů. Je kouzelné, jak titíž, kteří Moora za stejnou metodou realizované dřívější filmy oslavovali, ho teď napadají. Chtějí jeho film zakázat a ženou ho k soudu. Dá se i s trochou zadostiučení konstatovat, že poznávají svou medicínu. A vůbec se jim to nelíbí.</p>
<p>Film už zhlédlo přes pět milionů diváků a na internetu lze nalézt velký počet velice ostrých kritik tohoto díla hlavně z prostředí zmíněných ekologických aktivistických skupin. Ať už budete mít nakonec na film jakýkoliv názor, osobně si myslím, že jako i u předchozích jeho filmů, není jeho zhlédnutí ztrátou času.</p>
<p>Takže si určitě pusťte:</p>
<p><iframe src="https://www.youtube.com/embed/Zk11vI-7czE?feature=oembed" width="525" height="295" frameborder="0" allowfullscreen="allowfullscreen"></iframe></p>


Nový film Michaela Moora „Planeta lidí“ je ostrou kritikou ekologických aktivistů

<p>Před několika týdny přinesl server<a href="https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/starostove-musi-umet-cist-dokumenty-rika-muz-jenz-se-soudi-s-obcemi-kvuli_2004190600_rak"> irozhlas.cz</a> rozhovor s nynějším ředitelem společnosti Energie pro, která vešla do povědomí díky kauze Energie pod kontrolou, jež stále není dořešená. Pojďme si ji zrekapitulovat.</p>
<h2>Neziskovka Energie pod kontrolou</h2>
<p>Obecně prospěšná společnost vznikla v roce 2011. O tři roky později  spustila projekt, který nabízel starostům obcí a měst výhodné nabídky dodávek energií. V některých případech byla EPK zprostředkovatel, v jiných zase přímo figurovala jako správce odběrných míst.</p>
<p>Jelikož se jednalo o obecně prospěšnou společnost, dopouštění se komerčních aktivit bylo v rozporu se zákonem, nicméně díky právním kličkám ve smlouvách se o neziskovku rozhodně nejednalo.</p>
<p>EPK spadala pod akciovou společnost West trade a.s., jak upozornila v pořadu Reportéři bez hranic Česká televize, a v roce 2015 převáděla EPK peníze z neziskového sektoru do této akciové společnosti.</p>
<p>Na popularitě projektu se podepsali i špičky z KDU-ČSL, které EPK doporučovali dalším starostům obcí. Ze začátku celý projektu fungoval dobře, nicméně postupem času firma přestávala komunikovat, peníze mizely a obce se začaly obávat, co vlastně podepsaly.</p>
<p>V roce 2015 byla na EPK upřena pozornost novinářů ČT i Občanského sdružení Oživení. Ovšem vedení společnosti odmítalo komunikovat a tradičně zapíralo. Dle již zmíněné reportáže České televize přišli novináři k zásadním zjištěním ohledně smluv, ve kterých EPK nespecifikovalo služby, které obce a města dostanou, navíc EPK chtělo po starostech víceleté zavázání.</p>
<p>Mezi lety 2016 a 2017 EPK zkrachovala a zbyly po ni dluhy v částce zhruba 162 miliónů korun. Mezi hlavním poškozeným byla firma Amper Market dodávající EPK elektřinu, mezi další pak patřily přímo obce a města, celkový součet čítal okolo 400 věřitelů.</p>
<p>Policie začala vyšetřovat  EPK a jeho hlavního představitele Davida Tejmla na konci roku 2015. Tejml byl již předtím stíhaný za podvody s elektřinou, jednalo se o člověka s bohatou kriminální minulostí.</p>
<p>Celá kauza se táhla až do roku do 2017, kdy padlo první obvinění týkající se Tejmla. Z ambiciozního projektu, velkého taháku komunálních voleb, se nakonec stala velká fraška,  kdy zmizelo několik miliónu korun.</p>
<p>Od EKP dávaly ruce pryč i politické špičky, které před tím za projekt houževnatě lobovaly. Věřitelé zase zpochybnili vyšetřování policie, která se začala případem zabývat pozdě. Tejml chytře přeléval peníze z EPK svým dalším firmám. Po prvním obvinění ze zpronevěry, následovalo další – obvinění za neposkytování součinnosti insolvenčnímu správci.</p>
<h2>Absurdita celé věci</h2>
<p>Zatímco se vyšetřování táhlo, Tejml zapíral a převáděl peníze na další firmy, navíc smlouvy patřící EPK před vyvrcholením celé kauzy přepsal na společnost Energie pro. Jak to bylo vůbec možné ? Starostové dali plnou moc EPK, ta později podepsala a převedla smlouvy na Energii pro, která se začala domáhat svých závazků. Nicméně Energie pro se brání proti takovému tvrzení a dle rozhovoru, který poskytl serveru <a href="http://irozhlas.cz/">irozhlas.cz</a> majitel Vítězslav Fiala, nešlo o přepsání, ale o vybrání firmy jako výhodného dodavatele elektřiny, které je zcela zákonné.</p>
<h2>Rozuzlení</h2>
<p>Celá kauza EPK se táhne zhruba pět let, peněz se domáhají věřitelé EKP i firma Energie pro. Starostové se brání, zároveň si přiznávají, že ušlé peníze zřejmě neuvidí.</p>
<p>David Tejml byl obžalován v roce 2019 za poškození věřitele, původní stíhání bylo policií překvalifikováno. Balík smluv EKP získala Energie pro, ta se soudí s obcemi a městy a domáhá se jejich plnění, navíc zvažuje prodání pohledávek další straně. Neziskový projekt slibující mnohé se stal fraškou, od které raději všichni utíkají pryč.</p>
<p>Táhnoucí kauza nám ukazuje vypočítavost, politické lobby a byznys s energiemi, který se pořád nedočkal svého konce. Zda se z něho všichni zúčastnění ponaučili, je otázkou.</p>


Energie pod kontrolou - rekapitulace případu

<p><strong>Kdo skutečně vlastní v České republice energetické zdroje? Poslední dobou se veřejnost zajímá o vliv magnátů na politiku, média i společnost. Na českém trhu se stále častěji rodí ,,velcí hráči“, kteří disponují nejen kapitálem, ale i strategií. A energie je komoditou z nejcenějších. Jak je to s jejich vlivem na energetiku? Mnoho podnikatelů své peníze rozmnožilo či přímo markantně zbohatlo právě na investicích do energetiky. </strong></p>
<p>Pojďme se podívat na nejznámější jména, a zároveň si přiblížit oblast jejich energetického zájmu. Když jsou totiž ve hře peníze, ekologie je až na druhé koleji. Budoucnost energetiky na českém území má v moci pár vyvolených jedinců:</p>
<h2>Daniel Křetínský</h2>
<p>Mezi nejznámější podnikatele patří nyní Daniel Křetínský a jeho Energetický a průmyslový holding (EPH). Ten zaznamenal velký boom v roce 2009, kdy holding vznikl, a z Křetínského se najednou stal významný hráč na poli energetiky. Nutno podotknout, že i to za pomoci PPF, Patrika Tkáče a skupiny J&amp;T.</p>
<p>Celý holding se pak dělí na dvě části, první EPIF (EP Infrastructure), která se zabývá přepravou a distribucí zemního plynu, dále distribucí elektrické energie a produkcí tepla. Druhá část – EP Power Europe sdružuje zahraniční investice, jedná se tedy o producenty elektrické energie, těžební společnosti a obnovitelné zdroje v Evropě. V Česku EPH spravuje například Pražskou teplárenskou, EP Energy Trading nebo elektrárnu Opatovice. V zahraničí je to polská společnost PG Silesia nebo v Německu Kraftwerk Mehrum GmbH provozující černouhelnou elektrárnu. Mezi další země, kde EP operuje patří Slovensko, Itálie, Velká Británie a Maďarsko.</p>
<h2>Karel Komárek</h2>
<p>Dalším hráčem na poli energetiky je Karel Komárek se svou investiční skupinou KKCG soustředící se hlavně na těžbu ropy a zemního plynu. Pod skupinu KKCG patří společnost MND a.s., která se zabývá hledáním a těžbou ropy a zemního plynu v České Republice, navíc obchoduje i v zahraničí.</p>
<p>V České republice doluje zhruba na 36 místech, převážně na jižní Moravě. Obchodní aktivity MND sahají i do zahraničí, konkrétně na Ukrajinu a do Gruzie. V Čechách se jedná o největší těžební společnost, co se týče ropy a plynu a nabízí tzv. plyn z první ruky.</p>
<h2>Pavel Tykač</h2>
<p>Křetínský a Tykač byli dlouhou dobu ve sporu, nakonec své neshody urovnali a zakopali válečnou sekeru. Právní spory byly ukončeny, ale vzájemný svár možná pokračuje dál. Tykačova skupina Sev.en Energy ovládá hlavně uhelný byznys, vlastní elektrárnu Chvaletice a nově má od roku 2024 získat Počerady.</p>
<p>V roce 2018 došlo k restrukturalizaci skupiny, nově nese jméno Se.ven Commodities. I tato skupina má přesahy do zahraniční, konkrétně jde o uhelné a plynové elektrárny (Velká Británie, Austrálie).</p>
<p>Tykačovy obchodní aktivity se křížily s Křetínským, jednalo se o německé elektrárny firmy Engie. Oba dva jejich holdingy měly stejné zájmy: skoupení starších uhelných a plynových elektráren. Zahraniční firmy se jich zbavují, protože dochází k přesunu k obnovitelným zdrojům. Křetínský i Tykač v nich pak vidí záložní zdroj stabilních dodávek energie.</p>
<h2>Zdeněk Bakala</h2>
<p>Posledním hráčem na poli, a možná i nejvíce diskutovaným jménem v oblasti energetiky, byl (a do určité míry stále je) Zdeněk Bakala. V roce 2004 prodala Grossova vláda státní podíl společnosti OKD do rukou Karbon Invest, za niž stáli podnikatelé Petr Otava a Viktor Koláček.</p>
<p>Karbon Invest posléze prodal společnost Bakalově NWR (New world resources) sídlící v Nizozemsku. Jednalo se o jednoho z nejvýznamějších producentů černého uhlí v Evropě, a to nejen díky své strategické poloze. Nicméně společnost se dostala do úpadku, na kterém se podílel propad ceny uhlí, a OKD bylo opět v rukou našeho (ne)schopného státu. Kauza OKD je stále nedořešená a je jakýmsi uhlíkem, který neustále plápolá.</p>
<p>Český stát napadl Bakalu a i jeho obchodního partnera Kadase a požadoval vrácení vyplacených dividend. Soud ve Velké Británii ovšem rozhodl ve prospěch Bakaly i jeho spojence. Jejich společnost CERCL Mining byla většinovým akcionářem právě NWR. Kauza OKD s sebou přinesla konec NWR. OKD po vyhlášení insolvence přešlo pod vládu státního podniku Prisko. V dolech OKD se uhlí stále těží, ale pomalu se doly zavírají. Stejně tak Bakala postupně opouští veškeré své aktivity v Čechách.</p>
<h2>Stát</h2>
<p>Do další významné a samostatné kategorie v oblasti energetiky zařadíme stát. Stát je majoritním vlastníkem společnosti ČEZ, která představuje nejvýznamnějšího hráče na poli jak domácím, tak i zahraničním (převážně oblast střední a jihovýchodní Evropy). Vlastnická struktura je následující: cca 70 % má Ministerstvo financí ČR, zbytek je rozdělen mezi minoritní akcionáře. ČEZ produkuje energii z různých odvětví mezi něž patří: jádro, uhlí, sluneční, větrné a vodní elektrárny. Jedná se vlastně o jednu z nejziskovějších českých společností, které patří monopolní postavení ve výrobě elektřiny. Generálním ředitelem je od roku 2014 Daniel Beneš.</p>
<p>Energetický průmysl může být pro podnikatele lákavý byznys, nesmí však opomenout, že důležitou roli hraje stát. A proto se ani v této oblasti nevyhneme komplikovaným prodejům, státním machinacím a tlaku společnosti. Velký byznys je pořád tvořen převážně uhlím, které ztrácí na oblíbenosti veřejnosti. Vzniká nový trend přiklánějící se k ekologičtějším způsobům při výrobě elektřiny.</p>


Křetínský, Tykač nebo Bakala. Kdo jsou čeští energetičtí magnáti?

<p><strong>V materiálech protijaderných aktivistů se často objevuje argument, že se zatím nedokončila likvidace žádného vysloužilého jaderného reaktor. To ovšem není pravda. Je tak zajímavé se podívat na reálnou situaci v této oblasti</strong><em>.</em></p>
<p>Toto je 2. část článku, 1. část je k dispozici <a href="https://oenergetice.cz/nazory/kolik-stoji-likvidace-vyslouzile-jaderne-elektrarny-1-cast" target="_blank" rel="noopener">zde</a>.</p>
<h2>Vyřazování energetických bloků ve Francii a Španělsku</h2>
<p>Podívejme se ještě na Francii a Španělsko, kde se také dostaly první vyřazované bloky do pokročilého stavu. Jako příklad průběhu vyřazování energetického jaderného bloku slouží ve Francii elektrárna Brennilis. Jednalo se o prototypový reaktor chlazený plynem a moderovaný těžkou vodou. Reaktor se rozběhl v roce 1966 a měl výkon 70 MWe. I Francie však od využívání tohoto typu odstoupila a zaměřila se na tlakovodní reaktory. Elektrárna fungovala do roku 1985. V první etapě jejího vyřazování se vyvezlo palivo a vysušily se chladící okruhy. V druhé etapě, která začala v roce 1995, proběhlo rozebrání vybavení a dekontaminace ve všech budovách, kromě samotného reaktoru. Odvezl se také nashromážděný radioaktivní odpad. Tato etapa skončila v roce 2005. V třetí etapě se pak začaly rozebírat technologie uvnitř kontejnmentu, jako jsou parogenerátory i samotná tlaková nádoba reaktoru. Zakončit by jí měla demolice samotného kontejnmentu. Nakonec by měla být celá rozloha bývalé elektrárny uvolněna. Celková cena likvidace elektrárny se odhaduje na 480 milionů euro.</p>
<p>Prvním tlakovodním reaktorem, který se začal ve Francii vyřazovat, se stal Chooz-A. Jednalo se o reaktor s výkonem 320 MWe a v provozu byl od roku 1967 do roku 1991. V roce 1995 byly vyvezeny palivové soubory do recyklačního závodu v La Hague. Od roku 2014 se pod vodou začala rozebírat reaktorová nádoba. Celá likvidace by měla být dokončena v první polovině dvacátých let.</p>
<figure id="attachment_81414" class="wp-caption aligncenter" style="width: 730px;"><img class="size-full wp-image-81414" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17.jpg" sizes="(max-width: 730px) 100vw, 730px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17.jpg 730w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/17-725x408.jpg 725w" alt="Rozebírání kontejnmentu jaderné elektrárny Zorita ve Španělsku, odebírání vrchlíku jeho kopule (zdroj Enresa)." width="730" height="411" /><figcaption class="wp-caption-text">Rozebírání kontejnmentu jaderné elektrárny Zorita ve Španělsku, odebírání vrchlíku jeho kopule (zdroj Enresa).</figcaption></figure>
<p>Značně postoupilo i vyřazování první jaderné elektrárny ve Španělsku, které provádí <a href="http://www.enresa.es/eng/index/activities-and-projects/dismantling-and-environmental-restoration/dismantling-of-the-jose-cabrera-nuclear-power-plant">společnost Enresa</a>. Jde o elektrárnu José Cabrera, která se označuje také jako Zorita. Jedná se o tlakovodní reaktor první generace s výkonem 142 MWe. Provoz zahájil v roce 1968 a odstaven byl v roce 2006. Příprava na likvidaci byla realizován v letech 2006 až 2009 provozovatelem, která se postarala o vyhořelé palivo a zjištění úrovně radioaktivity různých komponent. Vyhořelé palivo bylo prozatím uloženo v suchém meziskladu v areálu elektrárny. Pak si elektrárna převzala společnost Enresa, která provede její rozebrání. Nejdříve se rozebralo a zlikvidovalo vybavení strojovny. To se nelišilo od likvidace libovolné tepelné elektrárny. Radioaktivní komponenty se začaly rozebírat v roce 2011. Tlaková nádoba reaktoru a vnitřní potrubí byly rozřezány pod vodou, která stínila radiaci. Tato nejnáročnější část prací na likvidaci elektrárny byla zahájena v roce 2012 a likvidace reaktorové nádoby, parogenerátorů a biologického stínění byla dokončena do roku 2016. Pak proběhla úplná dekontaminace budov. V roce 2018 začala jejich postupná demolice. V roce 2019 tak mohlo být zahájeno rozebírání kontejnmentu. Vše by mělo být dokončeno v roce 2020. Celkově by při likvidaci elektrárny mělo vzniknout přibližně 104 000 tun odpadu. Pouze zhruba 4 % z něj bude radioaktivní. Klasický odpad se vyváží do přepracovacích závodů. Nízkoaktivní a středněaktivní odpad je periodicky odvážen do úložiště El Cabril.</p>
<p>Je vidět, že i v Evropě máme s likvidací odstavených jaderných bloků řadu zkušeností. V tomto případě je často výhodou, že lze vyhořelé palivo poslat na recyklaci. Budují se zde také první trvalá úložiště jaderného odpadu ve Finsku a Švédsku.</p>
<h2>Česko a Slovensko – Jaslovské Bohunice A1 a V1</h2>
<p>V České republice se zatím žádný blok neodstavil, takže zatím není potřeba řešit jejich likvidaci. Jen pro zajímavost bych uvedl, že i u nás už úspěšně proběhla úplná likvidace jaderného zařízení. Jednalo se malý výzkumný reaktor ŠR-0 v Plzni, dnes už se v daném místě provádí úplně jiná činnost a po reaktoru už tam není ani památky. Ovšem ve srovnání s energetickými reaktory šlo o velmi malé zařízení.<br />
Tři reaktory však ukončily činnost na Slovensku v elektrárně Jaslovské Bohunice. Jde o reaktor A1, který byl speciálním československým modelem. Šlo o reaktor s výkonem 110 MWe moderovaný těžkou vodou a chlazený plynem, kterým byl oxid uhličitý. Československo se pro tento typ rozhodlo, protože umožňoval využívat neobohacené palivo. Československu tak s jeho zásobami uranové rudy v principu umožňoval plnou nezávislost. Jak bylo vidět i z předchozí části textu, podobný typ reaktoru testovaly i Německo, Francie i další státy. Později se však ukázalo, že tato komplikovanější technologie neobstála v dané době v soutěži s reaktory chlazenými a moderovanými lehkou vodou. Nepřešly tak z fáze experimentálních prototypů ke komerčním modelům. Československo se tak už v podstatě před spuštěním reaktoru A1 rozhodlo využívat reaktory VVER. Reaktor A1 se do provozu dostal v roce 1972. V tomto roce se již také začaly budovat první dva reaktory VVER440 jako bloky Jaslovské Bohunice V1. Blok A1 byl experimentální, takže se narazilo na řadu problémů, které bylo potřeba překonávat. Došlo i ke dvěma vážným haváriím. V elektrárně se mohly vyměňovat palivové soubory za provozu. Při jedné takové výměně v lednu 1976 nedošlo k úplnému uzamčení těsnící zátky palivového článku a ten byl vymrštěn z reaktoru do prostoru reaktorového sálu. Došlo k výronu oxidu uhličitého, který se rozšířil po části elektrárny. Později pracovníci elektrárny s využitím dýchacích přístrojů palivový soubor zasunuli. Nedošlo k úniku radioaktivity, ale zahynuli dva pracovníci, kteří se udusili oxidem uhličitým. V únoru 1977 došlo vlivem kuliček silikagelu z absorbátoru vlhkosti, které se dostaly do palivového souboru, k jeho přehřátí a roztavení. Došlo k průniku moderátoru do primárního okruhu, poškození pokrytí paliva a průniku štěpných produktů do primárního okruhu. Radioaktivní látky se netěsnostmi v parogenerátoru dostaly i do sekundárního okruhu. V důsledku této havárie byla elektrárna odstavena.</p>
<figure id="attachment_81415" class="wp-caption aligncenter" style="width: 460px;"><img class="size-full wp-image-81415" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/18.jpg" alt="Likvidace nepoužívaných skladovacích nádrží čistící stanice odpadních vod (zdroj JAVYS)." width="460" height="356" /><figcaption class="wp-caption-text">Likvidace nepoužívaných skladovacích nádrží čistící stanice odpadních vod (zdroj JAVYS).</figcaption></figure>
<p>Vyřazování elektrárny je vlivem havárie a kontaminace náročnější. Jeho projekt se připravil v osmdesátých a devadesátých letech a realizuje jej společnost <a href="https://www.javys.sk/sk/">JAVYS</a> (Jadrová a vyraďovacia spoločnosť a. s.). Obsahuje pět etap a měl by trvat do roku 2035. První probíhala mezi léty 1999 až 2008. Nejdůležitějším krokem této etapy byl odvoz vyhořelého paliva do Ruska. Zároveň byly připraveny nové technologické linky na zpracování kapalných radioaktivních odpadů, fixovaný radioaktivní materiál pak byl umístěn speciálních kontejnerů z vláknobetonu. Zprovoznilo se i úložiště radioaktivního materiálu v Mochovcích, kam se mohly kontejnery přepravit. Část odpadu s největší radioaktivitou se zpracovala na vitrifikační lince. Proběhla dekontaminace řady prostor. Nejdůležitější bylo zajištění fixace radioaktivních odpadů, hlavně tekutých, a zabránění možnosti jejich uvolňování. Tím se odstranila radiologická rizika.</p>
<p>V druhé etapě, která probíhala v letech 2009 až 2016, se prováděla dekontaminace a demontáž technologií ve vnějších budovách. Zároveň se zajistila demontáž a likvidace řady zařízení v areálu mimo budovy, řady potrubí a nepotřebných nádrží. Odstranila se kontaminovaná zemina a zajistilo se monitorování radioaktivity. Došlo k likvidaci zavážecího stroje a dalších technologií.</p>
<p>Při přechodu do třetí etapy se provedla demontáž technologií, jako je smyčka pro těžkou vodu, rozřezaly se nádrže pro chladící vodu a demontoval systém pro olejové hospodářství i nádrže na olej a systém čerpadel. Uvolněné místnosti se vyčistily, upravily a připravily pro využití během dalších etap vyřazování, hlavně pro přechodné uložení některých více aktivních komponent. Ve třetí a čtvrté etapě, které by měly trvat do roku 2025, se práce zaměří na činnosti v hlavním výrobním bloku, tedy na primární okruh a související technologické části. Dále se zlikvidují silně kontaminovaná zařízení využívaná k přípravě vyhořelého paliva pro přepravu, demontují se parogenerátory a turbokompresory a ostatní navazující zařízení primárního okruhu. V páté etapě se pak zlikviduje samotný reaktor a další zařízení v šachtě reaktoru a zlikvidují se i zařízení instalovaná pro proces vyřazování.</p>
<p>Konečným cílem vyřazování, které by mělo skončit okolo roku 2035, je celkové vyčištění areálu a budov a jeho přebudování na technologické centrum, které by v budoucnu sloužilo jako zázemí a podpora pro vyřazování jaderných elektráren Jaslovské Bohunice V2 a Mochovce.</p>
<figure id="attachment_81416" class="wp-caption aligncenter" style="width: 1280px;"><img class="size-full wp-image-81416" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19.jpg" sizes="(max-width: 767px) 89vw, (max-width: 1000px) 54vw, (max-width: 1071px) 543px, 580px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19.jpg 1280w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-512x387.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-768x581.jpg 768w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-1024x774.jpg 1024w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-725x548.jpg 725w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/02/19-800x605.jpg 800w" alt="Bourání chladících věží elektrárny Jaslovské Bohunice V1 a třídění železného odpadu (zdroj JAVYS)" width="1280" height="968" /><figcaption class="wp-caption-text">Bourání chladících věží elektrárny Jaslovské Bohunice V1 a třídění železného odpadu (zdroj JAVYS)</figcaption></figure>
<p>Dva reaktory VVER440 elektrárny Jaslovské Bohunice V1 začaly dodávat elektřinu v roce 1978 a 1980. Hlavně na nátlak Rakouska byly po vstupu do Evropské unie odstaveny v roce 2006 a 2008. Před zahájením vyřazování bylo potřeba vyvezení vyhořelého paliva. V lednu roku 2011 byly odvezeny poslední palivové soubory z druhého bloku elektrárny V1 do meziskladu vyhořelého paliva. Společnost JAVYS tak realizuje od roku 2011 i vyřazování této elektrárny. V první etapě, která probíhala do roku 2015, se demontovaly neaktivní systémy a zařízení, demolovaly se stavební objekty a zpracovával radioaktivní odpad z vyřazování. Neaktivní materiál, hlavně kovy, se posílal na recyklaci. Podařilo se rozebrat zařízení strojovny, dieselagregáty. Připravilo se integrální úložiště radioaktivního odpadu.</p>
<p>V druhé etapě, která by měla skončit v roce 2025, se pak přikročilo k úplné likvidaci elektrárny. Demolice všech čtyřech chladících věží byla dokončena v říjnu 2018. Začaly už i práce na primárním okruhu. V březnu 2019 byl vyvezen první parogenerátor a v červenci téhož roku pak poslední. Parogenerátory mají hmotnost 145 tun a 11,8 m. Všechny jsou nyní umístěny ve skladu, kde se budou postupně fragmentovat. K tomuto účelu bylo vyvinuto speciální řezací zařízení. Rozřezávání pak bylo zahájeno ke konci roku 2019. Celkově je zde nyní 1872 tun materiálu, ze kterého bude možné recyklovat zhruba 1360 tun kovu. Celkově by měly náklady na likvidaci elektrárny V1 dosáhnout 1,1 miliardy euro.</p>
<h2>Závěr</h2>
<p>V současnosti jsou už i zkušenosti z likvidaci jaderné elektrárny po havárii. Jedná se o případ druhého bloku jaderné elektrárny Three Mile Island. Tam nakonec i zpola roztavenou aktivní zónu (chybělo 15 cm k protavení reaktorové nádoby) z reaktoru vyvezli a kontejnment dekontaminovali. K havárii došlo v roce 1979 a již v roce 1985 bylo vyvezeno 90 tun částečně roztaveného paliva a 150 tun dalšího silně radioaktivního materiálu, který byl i důsledkem havárie. Sanační práce oficiálně skončily v roce 1993 a stály okolo miliardy dolarů. S rozebráním vlastní reaktorové budovy se čekalo až na ukončení provozu první bloku. Ten byl odstaven v roce 2019. Současná likvidace obou bloků bude levnější.</p>
<p>Pokud se jedná o vyhořelé jaderné palivo, tak tam se ukládají finance na účet s předpokladem, že půjde do podzemního úložiště (tedy vlastně nejméně efektivní a nejdražší varianta). Pokud pokročilé reaktory toto palivo využijí k výrobě energie a nakonec půjde pod zem jen jeho zlomková zbývající část, tak se převážná část uložených financí ušetří. Stavba prvního trvalého úložiště Onkalo ve Finsku je už ve velmi pokročilém stavu a podobné se připravuje i ve Švédsku.</p>
<p>Je vidět, že sice likvidace vysloužilé jaderné elektrárny není jednoduchá záležitost. Přesto už je s ní jistá zkušenost a lze případně dělat poměrně rozumné odhady její ceny a ty promítnout do ceny elektřiny. Zajímavé materiály, rozbor a odkazy jsou kromě už zmíněných zdrojů <a href="https://www.oecd-nea.org/rwm/reports/2009/nea6829-decommissioning.pdf" target="_blank" rel="noopener">zde</a> a <a href="https://www.oecd-nea.org/ndd/pubs/2016/7201-costs-decom-npp.pdf" target="_blank" rel="noopener">zde</a>. Náklady se pohybuji v dost širokých relacích. Závisí na tom, zda jde o osamělý blok nebo je jich více a likvidují se souběžně. Důležité je i o jak velký blok jde a jaké se předpokládá následné využití areálu. Zhruba lze říci, že blok o výkonu 1 GWe potřebuje v konzervativním odhadu zhruba miliardu euro. Jak už bylo zmíněno, náklady na likvidaci musí ve většině případu shromažďovat provozovatel a započítat je do ceny elektřiny. Velká část materiálů je neaktivní nebo nízkoaktivní a dá se recyklovat. Výhodou je, že je koncentrován do jednoho místa s velmi omezenou rozlohou a je pod velmi pečlivým dozorem státních i mezinárodních institucí. Pokud tyto náklady chceme diskutovat, je třeba to dělat i v kontextu s náklady, které přináší výroba elektřiny z jiných zdrojů (viz například <a href="https://oenergetice.cz/nazory/se-srovnanim-cen-elektriny-ruznych-energetickych-zdroju" target="_blank" rel="noopener">dřívější článek</a>).</p>
