Vattenfall a Statoil prozkoumají možnosti konverze plynové elektrárny na vodík
Severské státní energetické společnost Vattenfall a Statoil podepsaly spolu s nizozemským provozovatelem přepravní soustavy Gasunie memorandum o porozumění, jehož cílem je posoudit možnosti konverze jednoho z bloků nizozemské paroplynové elektrárny Magnum na vodík. Nahrazení plynu vodíkem by podle Statoil mohlo ročně přinést úsporu emisí CO2 v řádu jednotek milionů tun.
Paroplynová elektrárna Magnum, kterou v Nizozemsku provozuje Nuon, dceřiná společnost Vattenfallu, disponuje třemi bloky, každým o výkonu 440 MW.
Kromě posouzení konverze samotné elektrárny je jedním z cílů spolupráce i přezkoumání, jaká infrastruktura by byla potřebná pro přepravu a skladování vodíku.
{„country“:“NL“,“type“:“PIE“,“from“:“2016-01-01″,“to“:“2016-12-31″,“caption“:“Plynové elektrárny jsou s bezmála dvoutřetinovým podílem nejvýznamnějším zdrojem elektrické energie v Nizozemsku.“,“url“:“https://energodock.cz/energodock/get_electricity_shares.php“,“source“:“shortcode“,“start_date“:“2016-01-01″,“end_date“:“2016-12-31″}
„Jsme velmi nadšeni z příležitosti posoudit možnosti konverze plynové elektrárny na vodík. Stále stojíme na začátku a stejně jako v případě všech průkopnických projektů jsou i zde nejistoty, které musí být řešeny. Ale potenciální úspora CO2 je významná.“
Irene Rummelhoff, výkonná vicepresidentka New Energy Solutions společnosti Statoil
Nové obchodní příležitosti
V loňském roce norská vláda zahájila nový projekt týkající se zachytávání CO2 a jeho přepravy a skladování. Studie podle společnosti Statoil potvrdily možnosti ukládání oxidu uhličitého v oblasti norského kontinentálního šelfu, který nabízí dostatečnou kapacitu.
„Vytvoření hodnotového řetězce, kde je výroba vodíku ze zemního plynu kombinovaná s technologií zachytávání CO2, přepravou a skladováním může otevřít nové obchodní příležitosti,“ dodává Irene Rummelhoff.
Statoil podle Rummelhoffové představil již několik opatření ke snížení emisí ze svých ropných a plynárenských aktivit. Společný projekt společností Statoil, Gasunie a Vattenfall podle ní také může pomoci potenciálním zákazníkům snížit jejich emise CO2 ve velkém objemu.
Vzhledem k tomu, že zařízení na přeměnu zemního plynu na vodík musí být dostatečně velká, existuje zde podle Rummelhoffové značný prostor pro úspory z rozsahu zapojením dalších trhů.
Úvodní fotografie: Nizozemská paroplynová elektrárna Magnum. Autor: OLE JØRGEN BRATLAND / STATOIL
Mohlo by vás zajímat:
Zajímavý experiment. Zemní plyn má výhřevnost 35900 kj/m3 a vodík 10785 kj/m3. Přitom měrná váha zemního plynu je 0,73 kg/m3 a vodíku je 0,09 kg/m3. Dostat do spalovacího procesu stejnou energii ve vodíku bude pěkný oříšek.
Jako konverzi bych si představoval výrobu vodíku pomocí slunce nebo přebytků elektřiny, a pak výrobu elekřiny ve špičkách pomocí palivových článků.
marně přemýšlím nad tím, jestli už produkce vodíku jinou metodou než z fosilních paliv už stoupla alespoň nad 10 procent z celkové produkce vodíku ?
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se