Evropský průmysl platí za elektřinu násobně víc než americká a čínská konkurence

Evropské domácnosti i firmy čelí vyšším cenám elektřiny než před pandemií, největší rozdíl je ale vidět u průmyslu. Analýza BloombergNEF ukazuje, že zatímco americké podniky platily v roce 2025 v průměru 110 dolarů za megawatthodinu a čínské 89 dolarů, německé firmy platily 226 dolarů a britské dokonce 327 dolarů.

Rozdíly nejsou jen důsledkem cen komodit. Do koncových účtů se promítají také daně, podpora veřejných politik, náklady na sítě i způsob, jakým státy regulují trh. Pro evropský průmysl tak elektřina představuje nejen významný provozní náklad, ale i konkurenční handicap.

Ceny rostly ve většině sledovaných trhů, ne však všude

BloombergNEF porovnal koncové ceny pro domácnosti a průmysl ve 37 trzích v letech 2019 až 2025. Ve zhruba třech čtvrtinách rostly ceny elektřiny rychleji než inflace. Průměrný nárůst očištěný o inflaci činil u firem 24 % a u domácností 12 %.

Vývoj se však mezi zeměmi výrazně lišil. Británie, Japonsko a Argentina zažily od roku 2019 značnou cenovou rozkolísanost, mimo jiné v důsledku energetické krize z let 2021 až 2023 po ruské invazi na Ukrajinu. Zvlášť zasaženy byly totiž trhy závislé na dovozu zemního plynu.

Jinde se ceny vyvíjely klidněji. V Kanadě, Brazílii a na Novém Zélandu byly koncové ceny v roce 2025 po zohlednění inflace relativně blízko úrovni z roku 2019.

Čína, Indie, Mexiko a Rusko patřily mezi výjimky, kde reálné ceny pro domácnosti klesly. Analýza je zároveň řadí k trhům s nejnižšími koncovými cenami. Jejich výhodou jsou domácí energetické zdroje a výraznější státní zásahy včetně dotací.

Americké domácnosti platí méně než evropské

Ve Spojených státech se ceny elektřiny stávají politickým tématem před listopadovými volbami do Kongresu. Celostátní průměr reálných cen pro domácnosti se mezi lety 2019 a 2025 zvýšil jen o tři procenta a ve 20 státech ceny dokonce klesly.

V roce 2025 platily americké domácnosti v průměru 173 dolarů za megawatthodinu. V Německu to bylo 435 dolarů, ve Spojeném království 391 dolarů a v Austrálii 333 dolarů. Evropské účty zvyšují mimo jiné daně a náklady na veřejné politiky, které řada států historicky financuje právě prostřednictvím cen elektřiny. Ve Spojených státech se podobná podpora častěji hradí z veřejných rozpočtů, případně není zavedena.

Rozdíl mezi Evropou a USA však netvoří jen daně a podpora. V některých evropských zemích jsou vyšší také náklady na sítě a v určitých případech i náklady na samotnou výrobu elektřiny.

Austrálie představuje opačný extrém. Ceny pro domácnosti tam mezi lety 2019 a 2025 vzrostly po odečtení inflace o 186 procent, nejvíce ze sledovaných trhů. Vedle drahých fosilních paliv a omezené nabídky přispěly v poslední době k růstu výpadky elektráren, období vysoké poptávky a vyšší náklady na sítě.

Vysoké účty oslabují evropský průmysl

Průmysloví odběratelé zpravidla platí za jednotku elektřiny méně než domácnosti. Spotřebují jí více, takže fixní náklady na připojení a obsluhu se rozpočítají na větší objem. Velké průmyslové podniky mívají zároveň silnější vyjednávací pozici a někde těží z daňových či jiných úlev. Ani nižší průmyslové tarify ale nezaručují konkurenceschopnost, pokud jsou výrazně vyšší než u zahraničních rivalů.

Dopad je zvlášť citelný v oborech, kde elektřina tvoří významnou část nákladů nebo kde se výroba postupně elektrifikuje. BNEF zmiňuje například hliník a ocel. U těchto odvětví mohou ceny elektřiny ovlivnit nejen současnou výrobu, ale i rozhodování o investicích do nízkoemisních technologií.

Rozdíly mezi evropskými státy navíc brání tomu, aby se o ceně elektřiny v Evropě mluvilo jako o jedné veličině. Německé ceny pro průmysl byly v roce 2025 výrazně nižší než britské, obě země však výrazně převyšovaly americkou a čínskou úroveň. Evropské snahy ceny omezit tedy zatím neodstranily nevýhodu vůči hlavním průmyslovým centrům.