Němečtí energetici i ekologové odmítají kvóty na bezemisní paliva pro vytápění

Německá vláda chce nahradit dosavadní povinnost využívat při instalaci nových zdrojů tepla minimálně 65 % obnovitelné energie systémem povinného přimíchávání bezemisních paliv do fosilního plynu a topných olejů. Proti návrhu se však nečekaně postavila široká koalice energetických společností, profesních svazů i ekologických organizací. Kritici varují, že biometan a vodík budou pro vytápění domácností drahé a nedostatkové, což může vést k vyšším nákladům pro spotřebitele a zároveň zpomalit dekarbonizaci sektoru budov.

Německá debata o dekarbonizaci vytápění je předmětem dalších sporů. Vláda kancléře Friedricha Merze připravuje reformu zákona o energetické náročnosti budov (GEG), která ruší kontroverzní požadavek zavedený v roce 2023 na využití alespoň 65 % obnovitelné energie u nově instalovaných systémů vytápění. Místo toho chce zavést tzv. kvótu bezemisních paliv, podle níž by se do distribuovaného plynu a topných olejů postupně přimíchávaly klimaticky neutrální alternativy, jako biometan, biooleje nebo vodík.

Podle návrhu by podíl těchto paliv měl od roku 2029 dosáhnout minimálně 10 %, následně vzrůst na 15 % v roce 2030, 30 % v roce 2035 a až 60 % v roce 2040. Současně by domácnosti mohly i nadále instalovat nové plynové a olejové kotle.

Právě tento přístup však vyvolal neobvyklou shodu mezi organizacemi, které běžně stojí na opačných stranách energetických debat. Německý svaz energetického a vodárenského hospodářství (BDEW) upozorňuje, že pokračující instalace fosilních zdrojů vytápění může vést k nesplnění emisních cílů v sektoru budov a vytvořit dlouhodobou závislost na drahé plynárenské infrastruktuře.

Podobně argumentují i ekologické organizace sdružené pod střechou Deutscher Naturschutzring (DNR). Ve společném stanovisku označily kvótu bezemisních paliv za „drahé zdánlivé řešení“, které zdraží vytápění domácností a oddálí přechod k nízkoemisním technologiím. Prezident DNR Kai Niebert uvedl, že takový krok by mohl znemožnit dosažení klimatických cílů v sektoru vytápění.

Kancléř Merz čelí odporu i z vlastních řad. Někteří členové konzervativní Křesťanskodemokratické unie (CDU) kancléře Friedricha Merze vyjádřili obavy, že reforma zákona by mohla být protiústavní.

Klíčovým problémem je omezená dostupnost biometanu a obnovitelného vodíku. Řada odborných studií i energetických strategií přitom předpokládá, že tyto zdroje budou prioritně využívány v průmyslu a dalších obtížně dekarbonizovatelných odvětvích, kde neexistují snadno dostupné alternativy dekarbonizace. Pro plošné vytápění domácností tak nemusí být k dispozici dostatečné objemy za přijatelnou cenu.

Sektor budov by měl svých cílů v oblasti dekarbonizace dosáhnout především prostřednictvím elektrifikace, rozšiřování dálkového vytápění a zvyšování energetické účinnosti, zatímco biometan a jiná bezemisní paliva by měla být využívána v odvětvích, kde je realizace alternativ technicky obtížná nebo s sebou nese vysoké náklady.

Sektor budov je Achillovou patou německé dekarbonizace

Německo přitom dlouhodobě zaostává v plnění emisních cílů pro sektor budov. Podle aktuálních projekcí by při zachování současných opatření země do roku 2030 snížila emise přibližně o 63 % oproti roku 1990, zatímco cíl činí 65 %. Budovy patří mezi nejslabší články německé klimatické politiky a opakovaně nesplňují stanovené limity.

Reforma pravidel pro dekarbonizaci vytápění byla v posledních letech jednou z nejkontroverznějších debat o klimatické politice v Německu a průmysl již dlouho volá po jasnosti předpisů s argumentem, že nejistota brzdí investiční rozhodnutí.

Vláda argumentuje ve prospěch svého návrhu větší technologickou neutralitou a snahou odstranit nejkontroverznější část tzv. „zákona o vytápění“. Zachovány mají zůstat dotační programy na tepelná čerpadla a připojení k soustavám dálkového vytápění minimálně do roku 2029.