Studie: Adopce mechanismu cenotvorby u elektřiny inspirované v USA by Německu umožnila vyšší integraci OZE

Německo by mělo nahradit svoji jednotnou obchodní zónu na svém spotovém trhu s elektřinou systémem uzlových cen, který by lépe zohledňoval rostoucí podíl obnovitelných zdrojů energie (OZE) a nedostatečný rozvoj přenosové soustavy. Uvádí to studie zpracovaná v rámci projektu SynErgie, který se zabývá tématem integrace OZE a využitím flexibility.

Studie zpravovaná předními německými instituty pro energetický výzkum zjistila, že systém založený na mnoha samostatných cenových uzlech, který je využíván na trzích s elektřinou např. v USA nebo na Novém Zélandu, by připravil design trhu s elektřinou na důsledky rostoucího podílu decentralizovaných zdrojů.

„Současná podoba trhu s elektřinou v Německu není uzpůsobená k tomu, aby se vypořádala s rostoucím podílem energie z obnovitelných zdrojů a využila flexibilitu na straně spotřeby. Téměř 6 GW omezeného výkonu v roce 2019 poskytuje důkaz, že jsou nutné změny, pokud jde o pravidla upravující trhy s elektřinou. Tato pravidla byla navržena v době, kdy se výroba elektřiny soustřeďovala na několik velkých a řiditelných konvenčních elektráren a poptávka byla považována za nepružnou,“ uvádí studie.

Německá jednotná obchodní zóna znamená, že spotřebitel na jihu země, kde je koncentrována velká poptávka, má nárok na stejnou cenu elektřiny jako na spotřebitel na severu, kde se nachází mnoho větrných elektráren a často dochází k přebytkům elektřiny.

Tato jednotná cenotvorba nezohledňuje úzká místa v síti, která se objevila v souvislosti s rychlým rozvojem OZE, zejména větrných elektráren na severu země, a zároveň nedostatečným rozvojem elektrických vedení. Rozvoj soustavy vlivem dlouhých plánovacích a povolovacích procesů, ale také odporu obyvatel, nestíhá s rozvojem OZE držet krok.

„Současný jednotný systém stanovení cen nezohledňuje omezení v přenosu a distribuci elektřiny ani možné přetížení sítě, což je stále důležitější problém,“ uvádí studie.

Na jihu Německa se s odstavením posledních jaderných elektráren v letošním a příštím roce problém nedostatku výrobních zdrojů navíc nadále prohloubí.

Náklady na opatření na předcházení přetížení elektrického vedení, jako je redispečink, které, mimo jiné, zahrnují odškodnění provozovatelům větrných elektráren za omezení jejich výroby, v Německu v posledních letech pravidelně přesahují miliardu eur. Například v letech 2017 a 2018 tyto náklady dosáhly téměř 1,5 miliardy eur.

„Uzlový systém eliminuje nutnost nákladného redispečinku a poskytuje vhodné pobídky pro dlouhodobé investice specifické pro danou lokalitu,“ tvrdí studie.

Přechod na uzlový systém by lépe využil stávající sítě, snížil náklady na přetížení a povzbudil lokální řešení v podobě flexibility na straně spotřeby a skladování energie, jejichž finanční stimuly jsou stávajícím nastavením eliminovány.

Rozdělení německé zóny je politické no-go

Německo tradičně odolávalo tlaku na rozdělení jeho obchodní zóny ze strany Evropské komise a sousedních zemí, přes které často elektřina musí neplánovaně téci. V roce 2018 umožnilo pouze rozdělení jeho bývalé jednotné obchodní zóny s Rakouskem.

Šéf německého síťového regulátora, Jochen Homann, vloni jakékoliv další rozdělení jednotné německé obchodní zóny označil za politické „no-go“.  Podle Homanna by němečtí zákonodárci toto opatření nikdy nepovolily vzhledem k tomu, že by vedlo k odlišným cenám elektřiny napříč Německem.

Berlín je opatrný při zvyšování nákladů na elektřinu pro svůj průmysl na jihu země a tvrdí, že likvidita, která přichází s většími cenovými zónami, by měla být ceněna a nikoli promrhána. Stejný názor sdílí například i Evropská federace obchodníků s energií (EFET).

Místo toho si Německo klade za cíl vyřešit problémy s přetížením prostřednictvím rychlejšího rozšiřování sítě, klíčovým prvkem jsou zejména páteřní severojižní propojení. To se však zatím nedaří podle představ, i přesto, že německá vláda v posledních letech přišla s několikerými plány, jak situaci zlepšit.

Cenové rozdíly by se dle studie časem zmírnily

Zkušenosti z Texasu od zavedení cenových uzlů v roce 2010 naznačují, že cenové rozdíly mezi jednotlivými uzly by se mohly časem zmírnit, uvádí autoři studie.

„Ceny [v Texasu] jsou stanovovány pro jednotlivé uzly, ale jsou všude téměř stejné. V určitém okamžiku budou konvergovat, ale předtím bychom viděli, kde skutečně leží problémy,“ uvedla Marion Ottová z Leibnizova centra pro evropský ekonomický výzkum (ZEW).

Studii pro německé ministerstvo školství a výzkumu, které je zodpovědné za projekt SynErgie, zpracovali, mimo jiné, vědci z Fraunhoferova Institutu, Institutu energetické ekonomie (EWI) při univerzitě v Kolíně nad Rýnem a Německého institutu pro ekonomický výzkum (DIW).