Korea chce vést zelenou revoluci. Do roku 2035 mobilizuje téměř 750 mld. dolarů

Jihokorejská vláda ve středu představila strategii energetické transformace a dekarbonizace v hodnotě 1 000 bilionů wonů (747 miliard dolarů nebo zhruba 16,3 bilionů Kč), která má platit do roku 2035. Jejím cílem je rozšířit výrobu energie z obnovitelných zdrojů, transformovat těžký průmysl a vytvořit nové zdroje hospodářského růstu.

Plán K-GX, neboli Korea-Green Transformation, zahrnuje stejně jako mnoho klimatických plánů kombinaci veřejných a soukromých financí. Podle plánu má 200 bilionů wonů pocházet z veřejných výdajů a více než 790 bilionů wonů z klimatického financování. Součástí plánu je také samostatná investice soukromého sektoru ve výši 220 bilionů wonů, uvedl ministr financí I Hjong-il během prezentace za účasti vysokých vládních představitelů a představitelů podnikatelské sféry.

Prezident I Če-mjong chce, aby jeho země využila svého technologického a inovačního potenciálu a dostala se do čela globální zelené ekonomiky.

„Musíme opustit praxi dohánění ostatních a sami se stát tvůrci a lídry zeleného trhu,“ uvedl prezident.

Energetika stále „špinavá“

Jižní Korea má stále silně „fosilní“ energetickou základnu. Obnovitelné zdroje tvořily v roce 2023 pouze 7,3 % produkce elektřiny. Na sedmé největší produkci elektřiny na světě se stále podílejí uhlí s 32 %, jádro s 28 % a plyn s 25,8 %.

Podle vládního prohlášení chce vláda do roku 2030 dosáhnout kapacity obnovitelných zdrojů energie ve výši 100 gigawattů. To by představovalo velmi významný přírůstek k současným necelým 160 GW kapacity. Zároveň plán zahrnuje podporu odvětví, jako jsou výroba zelené oceli a baterií, solární a větrná energetika, vodík a malé modulární reaktory.

Kromě produkce elektřiny a zelených technologií plán zasahuje také do dopravy. Součástí širší snahy o elektrifikaci dopravy a snižování emisí je také cíl, aby elektromobily a vozidla poháněná vodíkem tvořily do roku 2035 více než 70 % prodejů nových vozidel. Strategie tak má urychlit dekarbonizaci všech korejských průmyslových odvětví a také podpořit zelené technologie, jako jsou výkonové polovodiče a technologie zachycování uhlíku. Cílem je také pro tyto technologie vybudovat domácí dodavatelské řetězce, jimž často dominuje Čína.

Lídr v oblasti zelené oceli

Cílem plánu je vybudovat vedoucí pozici na globálním trhu se zelenou ocelí a stát se první zemí, která bude masově vyrábět ocel redukovanou pomocí vodíku. Jde tedy o ambiciózní cíl vzhledem k tomu, že výroba oceli je jedním z nejhůře dekarbonizovatelných průmyslových odvětví. Současně chce podporovat také nové průmyslové sektory, jako jsou pokročilé baterie a malé modulární reaktory.

Představitelé ministerstva pro klima uvedli, že iniciativa má reagovat na rostoucí klimatická rizika, obavy o energetickou bezpečnost a zpřísňující se globální regulaci uhlíkových emisí. Zároveň má úsilí o dosažení uhlíkové neutrality proměnit v nový zdroj hospodářského růstu. Projekty podporované prostřednictvím klimatického financování budou posuzovány podle jejich dopadu na snižování emisí skleníkových plynů. Pro jednotlivá odvětví budou zároveň vypracovány plány dekarbonizace, které mají pomoci splnit jihokorejské emisní cíle pro rok 2035.

Může mít plán přesah v ČR

Vzhledem k vítězství KHNP v tendru na jaderné bloky v Dukovanech se nabízí otázka, zda tento plán bude mít nějaké dopady na tento projekt a případně na Českou republiku. Není jasné, jaké prostředky se dostanou ke korejskému jadernému průmyslu. Malé modulární reaktory by v něm určitou roli hrát měly. Dopad na projekt v Dukovanech pravděpodobně nebude nikterak výrazný.

Pokud ovšem k této finanční injekci do ekonomiky dojde, mohlo by to komerční vztahy mezi českou a korejskou stranou jak v soukromém, tak veřejném sektoru velmi posílit.

Už samotný projekt Dukovan vytváří významnou vazbu mezi korejskou průmyslovou politikou a českou ekonomikou. KHNP počítá s tím, že přibližně 60 % hodnoty zakázky připadne českým firmám. Do projektu se již zapojují například Doosan Škoda Power, která bude dodávat parní turbíny, nebo společnosti podílející se na projektování a licencování elektrárny. Případné posílení korejských investic do jaderných a dalších nízkoemisních technologií tak může zvýšit poptávku po českých dodavatelích i mimo samotnou výstavbu Dukovan.

Pro Česko proto bude důležité, zda se podaří současnou spolupráci využít k dlouhodobějšímu průmyslovému propojení s Jižní Koreou. České firmy mohou prostřednictvím účasti na Dukovanech získat reference a know-how využitelné i v dalších korejských nebo mezinárodních projektech v oblasti jaderné energetiky, vodíku či dalších čistých technologií. Zda se tento potenciál skutečně naplní, bude záviset především na tom, zda české firmy zůstanou součástí dodavatelských řetězců i po dokončení Dukovan a zda spolupráce povede k rozvoji vlastních technologií a kapacit, nikoli pouze k jednorázovým zakázkám.