Z norské aukce pro offshore vítr odstoupilo několik velkých hráčů, rizika jsou vysoká

V březnu se v Norsku uskutečnila vůbec první aukce na podporu výstavby offshore větrných parků. Vzhledem ke specifickým podmínkám se aukce nezúčastnilo několik tradičních developerů, podle kterých byly rizika a nejistota příliš vysoké. V aukci nakonec uspělo belgicko-švédské konsorcium s cenou téměř 100 EUR/MWh.

Stále více zemí v posledních letech přechází v případě obnovitelných zdrojů na systém podpory skrz aukce. V těch běžně soutěží o podporu různí developeři, přičemž konkurenční tlak má zajistit co nejnižší cenu. Výjimkou není ani Norsko, které letos v březnu vyhodnotilo první aukci na podporu budování větrných elektráren na moři.

Přestože o aukci zpočátku projevilo zájem několik developerů, u některých z nich nakonec z účasti sešlo. Dvě konsorcia investorů potvrdila serveru Montel, že se aukce nakonec nezúčastnila. Konkrétně se jednalo o konsorcium společností Statkraft, Aker a BP a dále konsorcium společností Shell, Lyse a Eviny.

V aukci nakonec uspělo společnost Ventyr, konsorcium tvořené developerem obnovitelných zdrojů Parkwind a investiční odnoží švédského výrobce nábytku IKEA. Právě pro společnost IKEA je investice do větrného parku jednou z možností, jak snížit svou uhlíkovou stopu a podpořit útlum využívání fosilních paliv. Podle serveru Montel si společnost zajistila podporu pro svůj 1,4GW projekt s cenou 1150 norských korun za MWh neboli zhruba 99 EUR/MWh.

Norský ministr energetiky následně uvedl, že je přesvědčen, že tento projekt větrného parku bude realizován. První velký offshore park v Norsku by podle něj mohl začít dodávat elektřinu nejdřív v roce 2030. Roční výroba by se poté měla pohybovat okolo 6 až 7 TWh.

"Aukce jsme se zúčastnili s cílem vyhrát s cenou, za kterou bychom mohli realizovat dobrý a ziskový projekt offshore větrných elektráren. Výsledek aukce nyní ukázal, že jiný hráč nabídl nižší cenu než my, a my to musíme přijmout," uvedl Pal Eitrheim, vedoucí oddělení obnovitelných zdrojů u společnosti Equinor, který je největším těžařem ropy a plynu v Norsku.

Pro některé developery bylo riziko příliš vysoké

Jako jedno z hlavních rizik investoři uváděli podmínku zajištění síťové infrastruktury pro připojení svého projektu. Tento detail může být pro některé investory zcela zásadní, jelikož běžně zajišťují připojení offshore parků provozovatelé přenosových soustav. Při vyšší vzdálenosti parku od pobřeží tak může připojení výrazně navýšit náklady.

"Nejistotu jsme posoudili jako příliš vysokou ve vztahu k očekávanému výnosu. Ústředním prvkem je požadavek, aby developer větrného parku vybudoval také síťové řešení na pevnině," uvedl Leiv Ingve Orke, výkonný ředitel pro obnovitelné zdroje u společnosti Lyse.

I přes pokračující rozvoj obnovitelných zdrojů Norsko stále intenzivně rozvíjí těžbu ropy a zemního plynu. Podobně by v Norsku mohly v budoucnu vzniknout i malé modulární reaktory.