Suché léto by mohlo omezit výrobu nejen vodních elektráren a vést k růstu cen elektřiny

Pokud červnové deště nezlepší stav vodních zásob, může se výroba vodních elektráren citelně snížit, informuje zástupce italské asociace výrobců vodní energie pro energetický portál Montel. Zásoby vody jsou totiž již podstatně vyčerpány, jelikož stav sněhových zásob je pro toto období v roce neobvykle nízký. Nízký stav vodních zásob, resp. i nízká hladina vodních toků, však trápí i další typy elektráren.

Evropu trápí sucho

Zpráva OSN z počátku letošního roku varuje, že hrozí „vodní krize“ a je nutné přijmout řadu opatření zaměřených na snížení spotřeby vody nebo zlepšování hospodaření s vodou. Nedostatek vody podstatně ovlivňuje také evropskou energetiku.

„Zásoby sněhu, které se obvykle v tomto období ještě vyskytují v Alpách nebo v Apeninském pohoří tam nejsou, jelikož už roztály,“ uvedl v interview Paolo Taglioli za italskou asociaci. „Vodu nemáme všude, a co více, nemáme ani potřebné sněhové zásoby, aby bylo možné garantovat Itálii hladký přechod do podzimních měsíců, kde se snad dočkáme více srážek.“

Variabilní náklady vodních zdrojů jsou nízké a jsou proto, když jsou už postaveny, zdrojem levné energie. Pokud budou v červnu v souhrnu srážky na území Itálie pod dlouhodobým průměrem, bude to dle Taglioliho znamenat omezení výroby a růst cen elektřiny, jelikož budou muset být nasazeny elektrárny s vyššími výrobními náklady.

Podíl vodních elektráren na výrobě elektřiny v Itálii činí od počátku roku přibližně 14,1 % s výrobou na úrovni 10,7 TWh. Výroba je nicméně v budoucnu ohrožena hrozícím déletrvajícím suchem.  Za příklad lze uvést elektrárny provozované společnostmi Eni, Edison a dalšími na severu Toskánska.

Jak uvádí Montel pro dokreslení situace, z pohledu roční bilance se roční produkce hydroelektráren pohybuje běžně na úrovni 45 TWh, přičemž se čistá spotřeba elektřiny pohybuje na úrovni 300 TWh.

Nízký stav řek omezuje výrobu i dalších zdrojů

Sucho a s tím související nižší hladina řek, která byla k vidění v uplynulých letech v mnoha evropských státech, komplikuje výrobu i v případě konvenčních elektráren. Voda z řek je nezřídka využívává k chlazení elektráren tepelných elektráren.

Při využití vodních toků k chlazení je definována maximální teplota vodního toku v místě vypouštění chladící vody. A jelikož je teplota vodních toků v důsledku nižšího stavu vody vyšší (menší množství vody se rychleji ohřeje), tak to pro elektrárny znamená nižší chladící výkon a následně nucené snížení výkonu či odstavení elektrárny. Jako příklad lze uvést maďarskou elektrárnu Paks nebo některé francouzské jaderné elektrárny.

Nízký stav řek rovněž komplikuje dopravu uhlí po řece, kdy jsou provozovatelé nucení hledat alternativní dopravu, aby se zajistila provozuschopnost elektráren, pokud není řeka splavná. Popsaný stav bývá k vidění u elektráren podél řeky Rýn.