Německo je vysoce závislé na dodávkách energetických komodit z Ruska. Jaké budou jeho další kroky?

Po zahájení nevyprovokované ruské agrese vůči Ukrajině se bezpečnostní situace v Evropě razantně změnila. V důsledku této změny se budou muset přijmout opatření, která zvýší energetickou bezpečnost Evropy, a to i na úkor její ekonomiky. Jak se nyní zachová Německo, nejsilnější ekonomika v rámci EU, které má postavenou svou Energiewende po přechodnou dobu na kombinaci zemního plynu a obnovitelných zdrojů, rozhodne mnohé.

Čekají nás legislativní změny

Německo, jež je velice progresivní na poli obnovitelných zdrojů energie (OZE), je rovněž v současnosti vysoce závislé na fosilních zdrojích. Na konci loňského roku setrvalo Německo ve svém plánu odstavit zbývající jaderné elektrárny.

Odstavení stabilních a dále provozuschopných jaderných elektráren jde ruku v ruce se zvyšující se potřebou výroby energie z uhlí anebo plynu. OZE se totiž nedaří stavět tak rychle, aby nahradily takto podstatné snižování výkonu, i pokud pomineme jejich intermitentní výrobu a ne zcela vyřešenou otázku dlouhodobé akumulace.

Dodávky plynu z Ruska byly dále v porovnání s minulými roky podprůměrné, což v kombinaci s více faktory zapříčinilo prudký nárůst cen energetických komodit a vysoké proinflační tlaky v jednotlivých ekonomikách.

Dle mínění většiny analytiků byly nižší potrubní dodávky ruského plynu připisovány snaze Ruska urychlit certifikaci Nord Streamu II. Projektu, který měl vzhledem ke klimatickým ambicím Německa širokou podporu napříč tamními obyvateli. Na konci loňského roku ovšem německý zelený politik a vicekancléř Robert Habeck uvedl, že z geopolitického hlediska byla výstavba plynovodu chyba.

„Pro příští zimní sezónu chystáme další opatření, včetně opatření zajišťujícího povinnost majitelů zásobníků naplnit je před začátkem zimní sezóny,“ uvedl vicekancléř Robert Habeck 24. února. „Vytváří se návrh zákona, který bude v rychlosti představen tak, aby se plyn nakupoval již v létě.“

Závislost EU a Německa na Rusku

EU je závislá na potrubních dodávkách zemního plynu, a to přibližně ze 35-40 %. Samotné Německo dle Habecka z 55 %. Německo je dále závislé i na importu uhlí z Ruska, přibližně z 50 % dle slov vicekancléře. 35% závislost Německa na Rusku lze rovněž pozorovat v importech ropy. Váhání Německa s odstřižením Ruska ze systému SWIFT v době, kdy jeho průmysl již čelí v důsledku energetické krize velkému pnutí, proto pochází z čistě ekonomického hlediska.

Odkud se ale plyn, který má naplnit zásobníky, vezme? Počítá Německo s tím, že potrubní toky plynu nepřestanou proudit v důsledku vzájemné závislosti? Jsou ochotni ruskému Gazpromu za dodávky dále platit? EU je schopná vydržet bez dodávek plynu nynější zimu, tu příští ovšem za předpokladu zastavení potrubních dodávek nikoli.

Ruská agrese bude mít zcela jistě dopad také na klimatickou politiku. Jednak bude kladen větší důraz na rozvoj OZE, v mezidobí ovšem především na uhlí. Pro ekonomický vývoj EU bude důležité zodpovězení následujících otázek: Změní Německo, vzhledem ke stávající situaci, svůj postoj k bezemisním jaderným elektrárnám? Mohlo by „oživit“ své nedávno odstavené jaderné elektrárny? Bude ochotno bavit se o revizi systému obchodování s emisními povolenkami?