Teplárenství v době změn: Od uhlí k moderním technologiím s podporou nové regulace

Transformace českého teplárenství je dle Jana Šefránka, předsedy rady Energetického regulačního úřadu (ERÚ), zásadním krokem k dosažení klimatických cílů i k zajištění udržitelného a efektivního zásobování teplem. Energetický regulační úřad (ERÚ) mění od roku 2022 pravidla regulace tak, aby podpořil investice, transparentnost a spravedlivější rozdělení nákladů mezi zákazníky. Přesto pro investory zůstává teplárenské prostředí z velké míry nestále a s podstatnými riziky pro jejich další investice.

České teplárenství prochází dle Šefránka zásadními změnami v návaznosti na celkovou transformaci energetiky. Stěžejním cílem transformace je redukce emisí skleníkových plynů, efektivní využití energie a zavádění moderních technologií. Na rozdíl od elektroenergetiky či plynárenství je však teplárenství silně lokální a rozmanité z pohledu jednotlivých soustav, což přináší řadu specifických výzev.

Na základě dat z roku 2023 připadá 45 % z celkové spotřeby tepla v soustavách centrálního zásobování teplem (CZT) na spotřebu domácností. Cenové výkyvy, v posledních letech výrazné a časté, proto mají velký sociální dopad. Soustavy CZT jsou v ČR velice rozvinuté, což je považováno za konkurenční výhodu ČR vůči jiným zemím EU. V moderní energetice totiž představují významný prvek flexibility – například při využívání přebytků výroby obnovitelných zdrojů (OZE) v elektrokotlích či tepelných čerpadlech.

Z uhlí, od kterého má nastat v brzké době odklon, bylo nicméně vyrobeno v roce 2023 stále přes 45 % celkové hrubé výroby. A alternativy k uhlí jsou omezené a některé s otazníkem.

Zemní plyn, biomasa a následně vodík

Mezi ty s otazníkem patří zemní plyn, vodík a biomasa. U zemního plynu, u menších soustav CZT, kvůli zavedení EU ETS II a spekulacím o jeho možném odložení, úpravě či různých kompenzacích pro spotřebitele. Navíc i od zemního plynu se má, stejně jako od uhlí, postupně odstupovat.

Výroba zeleného vodíku pak v prostředí ČR bez provozní podpory, která zde dosud není zavedena, není ekonomicky proveditelná (alespoň tedy ne z OZE) a i jeho přeprava je problematická (neexistují zde zatím vodíkovody). Takže jde o hudbu vzdálené budoucnosti.

U biomasy se vyvíjí evropská regulace a její dostupnost, při přechodu většího množství uhelných zdrojů ke spalování biomasy, je rovněž předmětem diskuzí – což má dopad na cenu.

Snaha o vytvoření předvídatelného regulačního prostředí

Zpátky ale k samotné cenové regulaci. ERÚ se výzvám dle Šefránka přizpůsobuje a již od roku 2022 postupně upravuje regulační rámec s cílem vytvoření předvídatelného prostředí. Alespoň co se týče regulace, která je v gesci ERÚ.

Nová cenová struktura tak například zvýhodňuje dvousložkové tarify, které spravedlivěji rozdělují náklady mezi různé typy odběratelů – například když je CZT využíváno pouze jako záložní zdroj.

Zásadní změnou regulace je i důraz na investiční motivaci – nově nastavená definice přiměřeného zisku reflektující časovou hodnotu peněz zvýhodňuje modernizaci oproti pouhé obnově starších, neefektivních zařízení. Podporováno je také využití odpadního tepla a zavádění chytrých řešení na straně koncových uživatelů.