Rozjede se trh se zeleným vodíkem? V ČR je jeho výroba velmi nákladnou záležitostí

V uplynulých několika letech byl vodíkový trh v EU velké téma. Výrobě zeleného vodíku se přisuzovala zářná budoucnost, a to hlavně s ohledem na rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE). Některé predikce dokonce hovořily o tom, že vodík v dohledné době nahradí z velké části zemní plyn. Nerealistická očekávání se odrazila i v legislativě, a právě ta má brzdit nynější rozvoj, jak informuje česká vodíková platforma HYTEP.

Vodík je aktuálně ve světě vyráběn především pomocí parního reformingu zemního plynu. Tento vodík se označuje jako vodík šedý a při jeho výrobě se uvolňuje cca 12 kg CO₂ na jeden vyrobený kg vodíku (H₂). V ČR se vodík vyrábí především z ropných zbytků vzniklých při zpracování konvenčních paliv. Největším výrobcem a zároveň spotřebitel je v tuzemsku společnost ORLEN Unipetrol.

Zelený vodík je pak vyráběn za pomoci elektrolýzy vody, kdy se voda rozkládá na vodík a kyslík za pomoci elektrické energie z OZE. Emisně „čistý“ vodík lze vyrábět i za pomoci elektřiny z jaderných elektráren, jejíž výroba je bezemisní.

Jak ale informuje česká vodíková technologická platforma HYTEP, Evropská komise v době zavádění unijní legislativy udělala ve svých výpočtech podstatou chybu v předpokladu ceny elektrolyzérů. Investiční náročnost EK očekávala na úrovni 600 EUR za instalovaný kW. Ve skutečnosti se má však cena pohybovat v současnosti okolo 3 000 EUR/kW. S ohledem na to byl predikován strmý nárůst výkonu elektrolyzérů a pravidla pro splnění definice, že vodík je „zeleným“, nastavena velice přísně.

Přísná pravidla omezují možnosti výroby v ČR

Pravidla v podobě adicionality, kdy v případě instalace nového elektrolyzéru po roce 2027 nesmí být zdroj elektřiny z OZE starší než 36 měsíců, časové korelace, kdy se do roku 2030 páruje objem vyrobené a spotřebované energie na měsíční bázi a po roce 2030 v rámci dané hodiny, či geografické korelace, kdy zdroj energie musí pocházet ze stejné nabídkové zóny (ČR je jedna obchodní zóna), výrazně omezují možnosti výroby zeleného vodíku v ČR.

Jinými slovy – využití instalovaného výkonu elektrolyzérů v podmínkách ČR bude velmi nízké, což prodražuje výslednou nákladovou cenu a rovněž cena elektřiny z OZE bude dražší, jelikož osvit např. ve Španělsku je mnohdy více než dvojnásobný, což znevýhodňuje náš region.

To reflektuje i aktualizovaná vodíková strategie ČR z července 2024, která říká, že vodík z OZE z ČR nebude v budoucnu, kdy dojde ke konverzi plynovodů na vodíkovody, vůči ostatním regionům v EU konkurenceschopný. Přesto je lokální výroba potřebná a ČR se k ní zavázala s ohledem na svou energetickou bezpečnost. Cesta může být pro ČR ve výrobě nízkoemisního vodíku z již zmíněných jaderných elektráren.

Jaká se dá očekávat cena zeleného vodíku pocházejícího z OZE v ČR do roku 2030? Dle vodíkové strategie, s vhodnou investiční podporou, na úrovni 8 EUR/kg H₂ (resp. více než 200 EUR/MWh). V porovnání se zemním plynem, jehož cena se nyní pohybuje mezi 30 až 40 EUR/MWh, je tak cena vodíku i při započítání nákladů na emisní povolenky u zemního plynu násobně vyšší a zákonitě by bez dalšího vnějšího zásahu, např. provozní podpory, měl být rozvoj trhu na území ČR velmi limitován.