Epidemie onemocnění COVID-19 zapříčinila snížení spotřeby elektrické energie a také její cenu. Podle hodnocení skupiny Brattle Group by tento stav mohl být v uzavřené americké ekonomice problematický obzvláště pro producenty elektřiny pracující do základního zatížení (tzv. baseload), mezi které patří také jaderné elektrárny. Spotřeba elektřiny ve většině států USA klesala již během února a března. Tento pokles byl přitom podle zprávy pandemií COVID-19 způsoben méně než z poloviny.
Můžeme očekávat některé významné dopady pandemie na energetický sektor, říká Frank Graves, ředitel společnosti Brattle a spoluautor dokumentu <a href="https://brattlefiles.blob.core.windows.net/files/18557_impact_on_covid-19_on_the_us_energy_industry.pdf">Impact of COVID-19 on the US Energy Industry.</a>
<h2>Volatilita, investice a baseload</h2>
Provozovatelům energetických zařízení vzrostly náklady v důsledku zvýšené volatility a rizik spojených s návratností investic. Nejvíce budou pravděpodobně postiženy energetické společnosti, které jsou přímo závislé na aktuálních tržních cenách elektřiny, tedy nemají ve větší míře sjednány dlouhodobější kontrakty a musí nyní čelit nižší poptávce a snížení tržních cen elektřiny.
<figure id="attachment_83218" class="wp-caption alignnone" style="width: 730px;"><img class="size-full wp-image-83218" src="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/04/Electricity-load-February-March-2020-relative-to-2016–2019-Brattle_1.jpg" sizes="(max-width: 730px) 100vw, 730px" srcset="https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/04/Electricity-load-February-March-2020-relative-to-2016–2019-Brattle_1.jpg 730w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/04/Electricity-load-February-March-2020-relative-to-2016–2019-Brattle_1-512x288.jpg 512w, https://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2020/04/Electricity-load-February-March-2020-relative-to-2016–2019-Brattle_1-725x408.jpg 725w" alt="" width="730" height="411" /><figcaption class="wp-caption-text">Spotřeba elektřiny v únoru a březnu 2020 ve srovnání s průměrem za předchozí 4 roky; Zdroj: Brattle Group</figcaption></figure>
<h2>Dopady COVID-19 za březen 2020 pouze na úrovni 3,8 %</h2>
Na šesti hlavních centralizovaných velkoobchodních trzích provozovaných nezávislými subjekty klesla průměrná měsíční poptávka v březnu 2020 v porovnání s průměrem předchozích čtyř let o 8,7 %. Více než polovinu z tohoto poklesu (4,9 %) lze připisovat sezónním vlivům minulých let, zatímco zbývajících 3,8 % „může“ být spojeno s pandemií COVID-19.
<blockquote>„Je možné, že plná síla vlivu COVID-19 se teprve projeví,“ upozorňuje zpráva.</blockquote>
<h2>Nejohroženější jsou výrobci pracující do základního zatížení</h2>
Snížení lokálních marginálních cen elektřiny (LMC) a elektrické spotřeby oslabí příjmy většiny producentů a může být obzvláště problematické pro firmy pracující v základním zatížení, jako jsou uhelné, jaderné a některé obnovitelné zdroje, shrnuje zpráva.
Na počátku dubna nezávislí systémoví operátoři zpracovali analýzu odhadovaného dopadu COVID-19. Jejich výstupy jsou velmi podobné práci vytvořené Brattle Group.
Skupina Brattle tvrdí, že má v úmyslu pravidelně aktualizovat svůj přehled, který má poskytnout informace pro pochopení, jak pandemie COVID-19 ovlivňuje a může nadále ovlivňovat energetický průmysl.

Trh s elektřinou

Studie sleduje dopad pandemie COVID-19 na americký trh s elektřinou

Revoluce nebo evoluce? – s touto otázkou se letos organizátoři obrátili na více než 350 účastníků a 40 spíkrů konference Energetika. Stabilní prestiž konference byla podpořena i udělením záštit ze strany Ministerstva průmyslu a obchodu, Ministerstva životního prostředí, Energetického regulačního úřadu a Asociace energetických manažerů. Partnery konference představují společnosti, se kterými EGÚ Brno dlouhodobě a úspěšně spolupracuje: ČEPS, a. s., E.ON Česká republika, s.r.o., a Nano Energies a. s. Mediálními partnery byly časopisy Energetika, Pro-Energy, All for Power a server oenergetice.cz. Pořadatel konference děkuje všem těmto subjektům za podporu a přínosnou spolupráci.
Hlavní téma konference „Revoluce nebo evoluce?“ reagovalo na společenskou a politickou situaci, kdy evropská politika ochrany klimatu a ovzduší stupňuje své požadavky na snižování emisí skleníkových plynů i škodlivin. Tempo změn je velmi výrazné a politické vedení nové Evropské komise avizuje další zrychlování procesu přechodu na nízkouhlíkovou a nízkoemisní společnost. Rychlost změn je zásadní především pro výši nákladů, které si tento přechod vyžádá.
Účastníci konference hledali odpověď na otázku, jestli energetiku čeká revoluce, rychlý a násilný přechod, nebo spíše evoluce, charakteristická pomalejším a pokojnějším průběhem.
V přednáškách a diskuzích zaznívaly nejčastěji tři myšlenky. První je konstatováním, že se společnost Evropské unie v posledních letech výrazně změnila v názoru na vážnost ochrany životního prostředí    a že se i názor české společnosti začíná výrazně přiklánět k převládajícímu mínění zakládajících zemí EU. Společnost a její politická reprezentace budou čím dál více určovat podobu energetiky. Společenskou změnu přitom výrazně akcentují především mladší generace, které deklarují odhodlání ke změnám v nakládání s životním prostředím, a to i za cenu obětí.
Druhá často zmiňovaná myšlenka byla věnována socializaci energetiky, která je s posilováním tématu životního prostředí úzce spjata. Energetika povstala z řady malých instalací a v průběhu 20. století se propojila ve spolupracující celek s řadou státních provozovatelů především síťových částí energetiky. Ke konci 20. století a na začátku 21. století se významná část energetiky privatizovala, liberalizovala    a fungovala na tržních principech. Nyní se čím dál důvodněji očekává, že tržní rozměr energetiky bude oslabován a politické zásahy do energetiky budou posilovat. Fáze socializace může být po určitém čase opět nahrazena větší liberalizací spojenou s větší decentralizací energetiky.
Třetí a nejčastěji zmiňovanou myšlenkou byla cena rychlosti. V mnoha příspěvcích i diskusích bylo konstatováno, že do určité požadované rychlosti změn  se energetika dokáže adaptovat s přijatelnými náklady a že od určité rychlosti budou náklady přechodu růst vzhledem k dosaženým výsledkům disproporčně. Důvodem je jednak nerespektování přirozeného technologického vývoje a jednak fakt, že energetické investice jsou dlouhodobé. Kaskáda změn, kdy jsou nové požadavky na snižování emisní stopy vymezeny ještě před možností splnění předchozích, vede k výrazné investiční nejistotě   a neochotě investovat především do nových zdrojů, ať už elektřiny nebo tepla.
EGÚ Brno, a. s., není pouze organizátorem konferencí, ale především jejich odborným garantem již od roku 1997. Konference EGÚ Brno 23 let vytváří prostor pro hledání jednoty v rozmanitosti, spolupráci, partnerství a společné tvůrčí činnosti. Cílem konference je energetiku spojovat. Podílejte se na tom i Vy na příštím ročníku konference Energetika 2020, který se bude konat 23. a 24. září 2020 v Brně. 
<h2>Na konferenci vystoupili</h2>
<h3>Zahájení konference a blok 1 – Revoluce nebo evoluce?</h3>
Hana Konrádová, ředitelka odboru elektroenergetiky a teplárenství, Ministerstvo průmyslu a obchodu
Tomáš Hüner, ředitel provozní společnosti Smart Infrastructure, Siemens
Michal Macenauer, vedoucí projektu, EGÚ Brno
Martin Durčák, předseda představenstva, ČEPS
Pavel Cyrani, člen představenstva a ředitel divize obchod a strategie, ČEZ
Jan Zápotočný, člen představenstva, E.ON Energie
Martin Sedlák, programový ředitel, Svaz moderní energetiky
Tomáš Ehler, ředitel odboru jaderné energetiky, Ministerstvo průmyslu a obchodu
Stanislav Trávníček, předseda Rady ERÚ
<h3>Zažije energetický trh (r)evoluci?</h3>
Karel Vinkler, ředitel sekce Inovace a rozvoj nových technologií, ČEPS
Stanislav Chvála, CEO, Nano Energies
Jan Kanta, manažer útvaru legislativa a trh, ČEZ
Zbyněk Boldiš, člen představenstva, ČEPS
Marek Záruba, vedoucí sekce obchodování, Pražská energetika
Igor Chemišinec, člen představenstva, OTE
Petra Grigelová, Ředitelka sekce regulace, ERÚ
Jiří Strnad, výkonný riaditeľ sekcie energetického trhu a rozvoja prevádzky, Slovenská elektrizačná prenosová sústava
Dean Brabec, managing partner, Arthur D. Little
<h3>Energetické sítě v (r)evolučním prostředí</h3>
Radim Černý, místopředseda představenstva a ředitel úseku Řízení sítí, ČEZ Distribuce
Zdeněk Hruška, ředitel sekce Rozvoj a technická koncepce přenosové soustavy, ČEPS
Petr Koutný, ředitel, Provoz soustavy, NET4GAS
David Šafář, vedoucí, Management sítí a strategické projekty, E.ON Distribuce
Martin Slabý, předseda představenstva, Pražská plynárenská Distribuce
Stanislav Votruba, vedoucí sekce Koncepce sítě, PREdistribuce
Miroslav Stejskal, podpredseda predstavenstva, Slovenská elektrizačná prenosová sústava
Vladimír Tošovský, nezávislý poradce
<h3>Revoluce nebo evoluce ve zdrojích energie?</h3>
František Pecho, výkonný riaditeľ sekcie riadenia SED a ASDR, Slovenská elektrizačná prenosová sústava
Petr Jeník, předseda představenstva, Teplárna Otrokovice
Josef Jeleček, generální ředitel a předseda představenstva, Tedom
Miroslav Zajíček, manager of Strategy, Veolia
Martin Vrtiška, obchodní ředitel, Energy financial group
Štěpán Chalupa, předseda, Komora OZE
<h3>Kulatý stůl na téma Revoluce nebo evoluce</h3>
Pavel Šolc, člen představenstva a ředitel úseku Řízení distribučních aktiv, ČEZ Distribuce
Tomáš Drápela, předseda výkonné rady, Teplárenské sdružení ČR
Jan Fousek, výkonný ředitel, AKU-BAT CZ
Vojtěch Kotecký, analytik, Glopolis
Lenka Kovačovská, výkonná ředitelka, Český plynárenský svaz
Pavel Řežábek, hlavní ekonom, ČEZ
Svatopluk Vnouček, místopředseda představenstva, ČEPS

Energetika v ČR

Revoluce nebo evoluce?

Komoditní burza je účelným a zároveň bezpečným nástrojem k nákupu energií pro instituce i samosprávy měst a obcí, shodli se účastníci konference nazvané Efektivní a bezpečné nákupy energií pro veřejnou a státní správu, kterou 24. dubna v Praze uspořádal Ekonomický deník.
Zaměření konference na nákupy energií už v úvodu uvítala Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí ČR, pod jehož záštitou se akce konala. Připomněla, že úkolem starostů je vynakládat veřejné prostředky efektivně, účelně a hospodárně a prostředky ušetřené za energie investovat do aktivit měst a jejich obyvatel.
Důležitost vybavit pracovníky centrálních nákupů měst a obcí informacemi o nákupu energií zdůraznil i Pavel Štorkán, předseda burzovní komory Českomoravské komoditní burzy Kladno (ČMKB), která byla hlavním partnerem konference. Pro dobrou realizaci nákupu v cenově turbulentní době je přitom podstatné sledovat více kritérií. Stejně jako cena je důležité, aby samospráva získala silného a kvalitního dodavatele.
<blockquote>„Samozřejmě, pokud to je prostřednictvím centrálního tržního místa pro obchodování dodávek energií pro konečné odběratele, tak je jistota kvalitního dodavatele větší,“ uvedl.</blockquote>
Na konferenci zazněla řada informací z praxe státních institucí, vysokých škol i krajů, obcí a měst. Účastníci se seznámili i s názory právníků, kteří se specializují na veřejné zakázky a mají zkušenosti s nákupem přes komoditní burzu.
Zkušenosti největšího centrálního zadavatele – ministerstva vnitra– představil vedoucí oddělení centrálního nákupu odboru správy majetku ministerstva Ondřej Ječný. Podle něho nakupuje ministerstvo vnitra pro celý resort elektřinu i plyn na kladenské komoditní burze od roku 2010. „Ročně poptáváme 60 až 65 tisíc MWh elektřiny a kolem 70 tisíc MWh plynu,“ uvedl jako příklad úplné centralizace nákupu Ječný.
Různé formy realizace veřejné zakázky si podle vedoucího centrálního nákupu Martina Rajmana vyzkoušela Česká televize. Původně to byla klasická forma veřejné zakázky, kterou Česká televize opustila v roce 2013.
<blockquote>„Je to způsob, jak energii koupit draze, administrativně náročně a zdlouhavě,“ komentoval tehdejší zkušenosti Rajman.</blockquote>
Snížení časové a administrativní náročnosti však neumožnila ani elektronická aukce, a proto Česká televize od roku 2016 nakupuje energie na komoditní burze.
Pozitivní zkušenosti s burzovním nákupem potvrdil účastníkům i někdejší náměstek hejtmana Libereckého kraje Marek Pieter. Hodně podle něj záleží na cenových informacích, které kupující získá od brokerské firmy, takzvaného dohodce, který za zákazníka obchod na burze zprostředkovává. „Jak poznat, kdy je cena nejnižší? Je to trochu jako věštění z křišťálové koule. Hodně proto komunikujeme s dohodcem, který má v tomto samozřejmě takové zkušenosti, které my mít nemůžeme.“
Českomoravskou komoditní burzu Kladno jako centrální tržní místo pro obchodování dodávek energií představil místopředseda burzovní komory Jaromír Čermák. ČMKB podle něj trh s dodávkami energií pro konečné zákazníky v České republice od základu vytvořila a uvedla do provozu v roce 2009, předtím na energetických burzách mezi sebou obchodovali jen licencovaní obchodníci. „Naší ambicí od začátku bylo dostat na energetický trh ČMKB maximum nabídky a maximum poptávky, aby vzniklo centrální tržní místo,“uvedl s tím, že vysoká likvidita je důležitá pro kvalitní cenotvorbu. V současnosti se na tomto trhu realizuje přes 90 procent všech burzovních nákupů dodávek energií v ČR. „Lze jistě najít celou řadu komodit, se kterými obchodovat na burze není vhodné. Energie ale jednoznačně patří na komoditní burzu,“uzavřel Jaromír Čermák.
Českomoravská komoditní burza Kladno vznikla v roce 1995 dle zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách a na základě státních povolení udělených Ministerstvem průmyslu a obchodu a Ministerstvem zemědělství. ČMKB je první energetickou burzou v České republice, obchodování s energiemi organizuje v samostatné sekci Energetická burza od roku 2002.

Konference ČMKB: Standardním způsobem zajištění dodávek energií je nákup na burze

Norská společnost Equinor odkoupí 100 % akcií dánského obchodníka s energiemi Danske Commodities za 400 milionů EUR (přes 10 miliard Kč). Akvizice jednoho z největších energetických obchodníků má pomoci Equinoru stát se moderní energetickou společností. Původního jména Statoil evokujícího v první řadě &#8222;špinavou&#8220; ropu se Equinor zbavil v prvním čtvrtletí tohoto roku.
Norská <a href="https://www.equinor.com/en/news/06jul2018-acquisition-danske-commodities.html">společnost Equinor oznámila dohodu o nákupu</a> dánského obchodníka s energiemi Danske Commodities. Celková hodnota transakce ve výši 400 milionů EUR (10,37 miliardy Kč) bude vyplacena v závislosti na výkonnosti obchodníka v blízké budoucnosti. Společnost Danske Commodities, která byla založena v roce 2004, v roce 2017 zobchodovala 318 TWh elektrické energie ve 37 zemích, 389 TWh plynu v 18 zemích a díky více než 4000 obchodům denně se řadí k největším evropským obchodníkům s energiemi.
<blockquote>
&#8222;Danske Commodities bude pod vlastnictvím společnosti Equinor těžit ze silnější finanční pozice a portfolia plynárenských a obnovitelných zdrojů v Evropě, které lze optimalizovat na krátkodobém dynamickém trhu a poskytovat nám další obchodní příležitosti. Budeme mít majitele s velkými ambicemi v oblasti obnovitelných zdrojů energie, které dokážou urychlit naši schopnost měřit a investovat, a jehož hodnoty a lidé jsou silně svázáni a odpovídají těm našim,&#8220; řekl generální ředitel Danske Commodities Henrik Lind.
</blockquote>
Generální ředitel Danske Commodities bude pokračovat ve vedení společnosti minimálně dalších 12 měsíců po uzavření transkace, kterou ještě musí posvětit Evropská komise. Kromě generálního ředitele by se změna neměla dotknout ani top managementu společnosti, aby byla zajištěna kontinuita pro zákazníky, zaměstnance a protistrany.
<h2>Přechod od ropy k moderní energetice</h2>
Společnost Equinor, <a href="http://oenergetice.cz/spolecnosti-svet/statoil-ramci-sve-dlouhodobe-strategie-meni-nazev-equinor/">původním názvem Statoil</a>, prochází přechodem z ropného a plynárenského zaměření k &#8222;čisté&#8220; energetice. V rámci tohoto přechodu buduje silnou pozici v odvětví obnovitelných zdrojů energie a očekává, že do roku 2030 investuje 15-20 % svých kapitálových výdajů do nových energetických řešení. Transakce má umožnit Equinoru a Danske Commodities vytvářet hodnotu v rámci celého řetězce elektrické energie a poskytnout Danske Commodities partnerství, které podpoří jejich plánovaný růst.
<blockquote>
&#8222;Tato transakce posílí naši schopnost zachytit hodnotu z naší současné i budoucí vlastní výroby obnovitelné elektřiny a podporuje náš cíl růst v nových energetických řešeních. Vidíme vynikající příležitosti rozvíjet naše kolektivní chápání různých národních trhů ve světě, kde budou obnovitelné zdroje ve větším a větším rozsahu vystaveny tržnímu riziku,&#8220; řekla Irene Rummelhoff, výkonná viceprezidentka společnosti Equinor pro nová energetická řešení.
</blockquote>
Zdroj úvodní fotografie: Ole Jørgen Bratland / Equinor

Komoditní trhy

Norský Equinor odkoupí jednoho z největších energetických obchodníků Danske Commodities za 400 mil. EUR

Objem elektrické energie zobchodované v průběhu listopadu na evropské spotové burze EPEX <a href="https://www.epexspot.com/en/press-media/press/details/press/All_markets_register_healthy_volumes" target="_blank" rel="noopener noreferrer">meziročně vzrostl na více než 43 TWh</a>, tedy o téměř 5 %. Na burze EPEX se obchodují krátkodobé kontrakty v celkem 8 zemích, které pokrývají přibližně polovinu spotřeby elektřiny v Evropě.
V minulém měsíci bylo na burze EPEX v rámci denního a vnitrodenního trhu zobchodováno 43,4 TWh elektrické energie, o 4,7 % více ve srovnání s loňským listopadem. V rámci denního trhu došlo k nárůstu objemu o 3,9 % na 37,5 TWh, výrazně větší, 10% nárůst na 5,9 TWh zaznamenalo obchodování na vnitrodenním trhu.
Na <a href="https://www.epexspot.com/en/company-info" target="_blank" rel="noopener noreferrer">spotové burze EPEX</a> se obchodují krátkodobé kontrakty v Německu, Rakousku, Francii, Velké Británii, Belgii, Švýcarsku a Lucembursku. Největší část celkového objemu byla již tradičně zobchodovaná v rámci společné německo-rakouské obchodní zóny, celkem 18,4 TWh v případě denního trhu (meziroční nárůst o 1,1 %), v rámci vnitrodenního následně 3,8 TWh (nárůst o 9,2 %).
<h2>Spotovým trhům se nejvíce dařilo ve Velké Británii</h2>
Největší nárůst na denním trhu nastal u Velké Británie, kde bylo v průběhu listopadu zobchodováno 4,9 TWh elektrické energie, o 2 TWh více než loni. Mírně vzrostl i objem na nizozemském trhu (1,81 TWh, +2,6 %), v případě Švýcarska nedošlo s 1,8 TWh k žádným výrazným změnám. Jediné denní trhy, které zaznamenaly meziroční propad, byly trhy v Belgii s 1,6 TWh (-16 %) a Francii s 7,9 TWh (-7,9 %).
Na vnitrodenním trhu bylo na burze EPEX v minulém měsíci zobchodováno celkem 5,9 TWh elektřiny, z toho téměř dvě třetiny v rámci německo-rakouské zóny (3,8 TWh, +9,2 %). Výrazně více se v Británii letos obchodovalo i na vnitrodenním trhu (1,46 TWh, +20 %). Ve zbylých zemích se objemy na vnitrodenním trhu vůči loňskému listopadu téměř nezměnily.

Objem elektřiny obchodované na evropské spotové burze EPEX meziročně vzrostl

Mnoho energetických plánů současné vlády zůstalo promarněných. Shodla se tom většina odborníků, které oslovila ČTK. Lidé z energetické branže vesměs oceňují to, že během funkčního období kabinetu byla přijata řada důležitých rozhodnutí. 
 Mezi ně řadí schválení Aktualizace státní energetické koncepce (ASEK) nebo posunutí limitů <a href='http://oenergetice.cz/elektrina/tezba-a-spotreba-uhli-v-ceske-republice/'>těžby hnědého uhlí</a>. Řada z nich si ale myslí, že některé věci šly udělat efektivněji. Kritizují mj. nerozhodnost státu v otázce případné stavby nového jaderného bloku v Česku. 
<blockquote>
&#8222;Přijetí ASEK sice hodnotíme kladně, ale například v jednom z klíčových prvků této koncepce &#8211; jaderné energetice, konkrétně v podpoře výstavby nových jaderných bloků, pozitivní posun nevidíme. Posouvají se jen termíny a žádné významnější rozhodnutí za celou dobu vláda neučinila,&#8220; uvedl Bohuslav Čížek ze Svazu průmyslu a dopravy.
</blockquote>
 Se stavbou nových bloků v obou tuzemských <a href='http://oenergetice.cz/elektrina/jaderna-energetika-v-cr-a-jeji-budoucnost/'>jaderných elektrárnách</a> počítá předloni schválený plán rozvoje jaderné energetiky v ČR. Prioritu má dostavba <a href='http://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/jaderna-elektrarna-dukovany/'>Dukovan</a>. Rozhodnutí o výstavbě ale brzdí rozhodnutí o způsobu financování projektu. Současná vláda neposkytla už v dubnu 2014 státní garance na dostavbu dalších dvou bloků v <a href='http://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/jaderna-elektrarna-temelin-technicky-skvost-z-jiznich-cech/'>Temelíně</a>. 
<figure id="attachement_1399" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/Nuclear.power_.plant_.Dukovany-725x544.jpg"><img class="size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/03/Nuclear.power_.plant_.Dukovany-725x544.jpg" alt="Jaderná elektrárna Dukovany" width="1024" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
 Podle odborníků je málo ambiciózní i samotná energetická koncepce, podle které má být do budoucna hlavním zdrojem výroby energie v Česku právě <a href='http://oenergetice.cz/elektrarny-cr/jaderna-energetika-v-cr-1-cast/'>jaderná energetika</a>. 
<blockquote>
&#8222;Velká škoda je, že vláda neuchopila příležitost v podobě nejlevnějšího zdroje elektřiny, který může mít &#8211; větrných elektráren. Místo toho stále sází na neperspektivní jadernou energetiku,&#8220; řekl ČTK programový ředitel Hnutí Duha Jiří Koželouh.
</blockquote>
 Podle energetického poradce J&amp;T Banky Michala Šnobra byl ASEK v oblasti elektroenergetiky zastaralý už v okamžiku svého schválení v roce 2015. 
<blockquote>
&#8222;Během vládnutí této vlády koncepce jen dále zestárla a říká si vzhledem k rychlým změnám externího prostředí o novou podobu,&#8220; dodal.
</blockquote>
 Za velmi konzervativní vizi energetiky z minulosti označil ASEK i Martin Sedlák z Aliance pro energetickou soběstačnost. 
 Ředitel Teplárenského sdružení Martin Hájek ČTK řekl, že dlouhodobě je v Česku zanedbaná také oblast energetické účinnosti. 
<blockquote>
&#8222;Česku naprosto chybí skutečně propracovaný ucelený program podpory energetické účinnosti napříč sektory, podpora je také výrazně roztříštěná mezi řadu ministerstev a špatně koordinovaná,&#8220; dodal.
</blockquote>
 Za některé dílčí kroky odborníci vládu pochválili. Předseda Solární asociace Tomáš Buzrla vyzdvihnul legislativní impulz pro nové instalace <a href='http://oenergetice.cz/technologie/obnovitelne-zdroje-energie/fotovoltaicka-elektrarna-princip-funkce-a-soucasti/'>solárních elektráren</a> na rodinných domech nebo střechách firemních objektů. Od loňska pro ně není třeba licence. 
<blockquote>
&#8222;Jde o smysluplně nastavenou podporu, kterou lze doplnit o možnost akumulace energie v bateriích nebo do teplé vody,&#8220; řekl ČTK.
</blockquote>
<figure id="attachement_12798" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/12/alternative-21761_1280-725x483.jpg"><img class="size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/12/alternative-21761_1280-725x483.jpg" alt="Fotovoltaická elektrárna" width="1024" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
 Plynaři pak uvítali kroky vlády spojené se zvýšením bezpečnosti dodávek. Podle výkonného ředitele České plynárenského svazu Jana Rumla se mj. zřetelně potvrdil zájem na systematické podpoře využívání kapacity podzemních zásobníků této komodity v ČR. 
<blockquote>
&#8222;Jistě nelze čekat, že vládní kroky v uplynulém období naleznou podporu ode všech, protože se různým způsoben dotkly různých zájmových skupin,&#8220; uzavřel analytik Petr Hlinomaz.
</blockquote>

Elektřina

Průzkum: Vládě se nepodařilo naplnit velkou část energetických plánů

Skupina ČEZ koupila německou společnost Elevion od fondu DPE Deutsche Private Equity. Cenu obchodu firma nezveřejnila. Elevion poskytuje energetické služby průmyslovým a stavebním podnikům. Ve skupině bude sesterskou společností firmy ČEZ ESCO. ČTK o tom dnes informoval mluvčí ČEZ Roman Gazdík. 
<blockquote>
&#8222;ČEZ ESCO je dnes nejvýznamnějším hráčem na českém trhu a stává se i největším poskytovatelem ESCO služeb v regionu střední a východní Evropy. V souladu s naší strategií teď chceme tento typ podnikání rozvíjet i v dalších státech, které jsou České republice blízké z pohledu energetických trhů a hospodářského prostředí,&#8220; uvedl generální ředitel ČEZ Daniel Beneš.
</blockquote>
 Elevion se zaměřuje jak na instalaci energetických zařízení v nových budovách, tak na zvýšení účinnosti energetického hospodářství starších objektů. Zejména jde o dodávky elektrických zařízení a technologických systémů, instalaci vzduchotechniky, vytápění a chlazení nebo kompletní technickou správu budov. 
 Skupinu Elevion tvoří 32 dceřiných společností s centrálou v Jeně v Durynsku. Má přes 1800 zaměstnanců. Loňské tržby přesáhly 300 milionů eur (7,85 miliardy korun). Firma byla založena v roce 1948 a nynějším generálním ředitelem jej vnuk někdejšího zakladatele Lars Eberlein. 
 ČEZ ESCO vzniklo v roce 2014. Patří do ní firmy ČEZ Bytové domy, AZ Klima, ČEZ Energetické služby, ČEZ ENERGO, ČEZ LDS, ČEZ Solární, ENESA a EVČ. Skupina pokrývá energetické potřeby firem, obcí a institucí. V současnosti má 1300 zaměstnanců.
Mimo jiné zajišťuje dodávky komodit, energetické audity, energetické poradenství nebo výstavbu <a href='http://oenergetice.cz/technologie/kogenerace-princip-technologie-a-vyhody/'>kogeneračních jednotek</a> a instalací <a href='http://oenergetice.cz/technologie/obnovitelne-zdroje-energie/fotovoltaicka-elektrarna-princip-funkce-a-soucasti/'>fotovoltaických elektráren</a>. Mateřská ČEZ a.s. má dceřiných společností více než 100. 
<figure id="attachement_23239" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/05/cez-esco-image.jpg"><img class="size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/05/cez-esco-image.jpg" alt="" width="1024" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
 Tržby ČEZ ESCO loni činily přes tři miliardy korun, meziroční nárůst byl 57 procent. Provozní zisk EBITDA pak proti roku 2015 stoupl o 11 procent na 243 milionů korun. Pro letošní rok počítá ČEZ ESCO podle dřívějších informací s dalším růstem tržeb o více než 50 procent.
Celá skupina ČEZ loni utržila 203,7 miliardy Kč, meziročně o tři procenta méně.Čistý zisk skupině loni meziročně klesl o 29 procent na 14,6 miliardy korun. Za první čtvrtletí letošního roku čistý zisk ČEZ meziročně klesl o 13 procent na 8,7 miliardy korun. Tržby dosáhly 52,8 miliardy korun, což bylo meziročně zhruba o dvě procenta více.

Rychlé zprávy

ČEZ koupí společnosti Elevion vstupuje na německý trh ESCO služeb

Nejvyšší správní soud tento týden potvrdil pokutu 40 milionů korun pro energetickou společnost RWE Supply &amp; Trading CZ. Je od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) za zneužití dominantní pozice na trhu, zjistila ČTK z webu NSS. Případ se táhne více než deset let. 
 NSS nyní potvrdil závěry Krajského soudu v Brně, který se případem zabýval letos v únoru. Kasační stížnost energetické firmy zamítl. Stanovisko firmy ČTK zjišťuje. 
 Firma v minulosti argumentovala například délkou případu. Podle jejího právního zástupce Pavla Dejla k tomu měl soud přihlédnout. 
<blockquote>
&#8222;Máme pocit, že takto drakonické pokuty v řádu několika desítek milionů korun by neměly být ukládány po tak dlouhé době, kdy soutěžitel prokázal, že se chová řádně,&#8220; uvedl v únoru Dejl.
</blockquote>
 Pokuta udělená za hranicí deseti let už podle něj neplní účel, a represe tak prý nemá žádný smysl. Soudy nakonec na tuto skutečnost nebraly zřetel a potvrdily sankci ve výši, jak ji ve svém posledním rozhodnutí stanovil ÚOHS. 
 Soudy se případem zabývaly opakovaně. Původní rozhodnutí vydal ÚOHS už v roce 2006, když uložil pokutu 240 milionů korun. Správně však podle soudu rozhodl pouze v jedné záležitosti ze dvou. RWE zvýhodňovala své regionální distributory. Měli výhodnější podmínky než konkurence, a to v období od listopadu 2004 do srpna 2006. 
<figure id="attachement_36580" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/03/RWE-centrala-Essen-725x544.jpg"><img class="size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/03/RWE-centrala-Essen-725x544.jpg" alt="Centrála RWE v Essenu. Autor: Островский Александр" width="1024" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
 Druhý delikt ale ÚOHS u soudů neobhájil. RWE údajně odmítala konkurenčním distributorům dodávat plyn do kterékoli z bilančních zón v ČR.
Nepodařilo se však prokázat, že by Pražská plynárenská nebo Jihočeská plynárenská, které jsou konkurenty RWE, chtěly do jiné bilanční zóny plyn dodávat. Soud tak zrušil i pokutu. Případem se zabýval jak krajský soud, tak Nejvyšší správní soud. 
 Věc se pak vrátila znovu k ÚOHS. Před dvěma lety ÚOHS firmě uložil výrazně nižší pokutu 40 milionů. V novém rozhodnutí zneužití dominance týkající se možnosti dodávat do jiné bilanční zóny neprokázal.
Pokutu za protisoutěžní jednání tedy úřad uložil pouze za delikt, který potvrdily i soudy. Sankce se také příslušně snížila, a to na základě metody výpočtu používané v době původního řízení.

Soud potvrdil pokutu 40 milionů pro RWE za zneužití dominantní pozice na trhu

Kriticky se dnes postavili poslanci z hospodářského výboru k tzv. zimnímu energetickému balíčku EU, který loni v listopadu představila Evropská komise a který popisuje reformy evropské energetické oblasti po roce 2020. Podle poslanců se ale v jeho důsledku přesune řada národních kompetencí v energetice na úroveň EU a omezí se právo členského státu na volbu energetického mixu. Sněmovnímu výboru pro evropské záležitosti doporučili, aby k části balíčku přijal tzv. odůvodněné stanovisko. 
 Jako zásadní vnímá výbor návrh nařízení o <a href='http://oenergetice.cz/elektrina/trh-s-elektrinou/trh-s-elektrinou/'>trhu s elektřinou</a>, kterým se zřizují regionální provozní centra pro spolupráci <a href='http://oenergetice.cz/spolecnosti-cr/ceps-s-profil-spolecnosti-cinnosti/'>provozovatelů přenosových soustav</a>. Riziko vidí v porušení principu subsidiarity, protože tato provozní centra mají převzít část rozhodovací pravomoci členského státu v zajištění bezpečnosti ́dodávek elektřiny. 
 Také náměstkyně ministra průmyslu Lenka Kovačovská požádala poslance, aby zvážili, zda česká strana nemá zaslat k tomuto návrhu své odůvodněné stanovisko. Ministerstvo si také nechalo k balíčku vypracovat stanovisko, zdali je tento materiál v souladu s principem subsidiarity. Vedlo ho k tomu podezření, že tomu tak není, uvedla. 
<figure id="attachement_8766" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/09/vedeni_19-725x482.jpg"><img class="size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/09/vedeni_19-725x482.jpg" alt="Vedení VVN" width="1024" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ilustrační foto</figcaption></figure>
 Regionální provozní centra mají podle EK zlepšit spolupráci mezi provozovateli sítí, a poskytnout větší sílu evropskému úřadu pro energetickou regulaci ACER. Mají být nadstavbou nad dispečerskými pracovišti. 
<blockquote>
&#8222;Mají to být zcela nové entity, ve kterých by měla probíhat koordinace opatření, příprava provozu a vlastně i najíždění jednotlivých zdrojů, elektráren, měla by rozhodovat o všech klíčových věcech,&#8220; řekla náměstkyně Kovačovská ČTK.
</blockquote>
 Poukázala však na to, že už od roku 2009 se tuzemský správce <a href='http://oenergetice.cz/technologie/elektroenergetika/ceska-prenosova-a-distribucni-soustava-1-dil-elektrifikace-a-princip-funkce/'>přenosové soustavy</a> ČEPS účastní spolupráce v rámci systému TSC, kde je 11 provozovatelů přenosových soustav. Evropská komise to podle ní chce nyní zrušit a vybudovat něco nového. 
<blockquote>
&#8222;Je to zcela nadbytečný krok, naopak může vést k ohrožení bezpečnosti provozování soustavy, protože pak rozhodně už nemáte takové slovo v řízení soustavy, jaké jste měl doteď,&#8220; dodala.
</blockquote>
 Předseda výboru Ivan Pilný (ANO) poznamenal, že Evropa dělá vše pro to, aby mílovými kroky směřovala ke snížení konkurenceschopnosti. 
<blockquote>
&#8222;A do této záležitosti zatahuje členské státy, zejména ty, které visí velmi na exportu a průmyslu, což je Česká republika,&#8220; řekl.
</blockquote>
 Cílem dokumentu nazvaného Čistá energie pro všechny Evropany je podle komise přesvědčit, že přechod na čistou energii je růstovým odvětvím a vyplatí se do něj investovat. Jeho součástí jsou návrhy na snížení plýtvání energií, lepší integraci <a href='http://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/zebricek-deseti-evropskych-statu-s-nejvetsim-podilem-oze/'>obnovitelných zdrojů</a> a postupné odstraňování dotací pro výrobu elektřiny z uhlí.
Návrhy, které musí schválit členské státy a Evropský parlament, stanovují závazný cíl snížení spotřeby energie do roku 2030 o 30 procent a zvýšení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkové výrobě elektřiny v EU na 27 procent.

Poslanci hospodářského výboru nejsou spokojeni s energetickým balíčkem EU

Situace na trzích s elektřinou se nejen v Evropě rychle mění. Nástup neflexibilních obnovitelných zdrojů vyvolává řadu otázek, které musíme vyřešit, chceme-li zajistit vysokou spolehlivost dodávek elektřiny pro všechny zákazníky. Jakub Kučera, analytik investiční společnosti RSJ, shrnul pro oenergetice.cz hlavní z nich.
V předchozích dílech série šlo zejména o financování <a href="http://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/ukocirovat-zelene-zdroje/" target="_blank">neflexibilních obnovitelných zdrojů</a>, respektive zdrojů, <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/trh-s-elektrinou/nova-hraz-zelene-vlne/" target="_blank">které je mají vyvažovat</a>. V šesté, poslední části série článků se zaměří na několik dalších otázek, které musíme v EU na poli elektřiny vyřešit. Někdy jde o obecné problémy přístupu k energetice, jindy o zcela aktuální a konkrétní záležitosti.
<h2>Kdo má být u kormidla</h2>
Skoro každá otázka na poli energetiky nutně vede k jedné obecnější otázce, a sice na jaké úrovni máme problémy řešit, respektive kdo má nastavovat pravidla hry. Na jednu stranu se snažíme vybudovat <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/trh-s-elektrinou/evropska-mozaika-trhu-elektrickou-energii/" target="_blank">robustní trhy s energetickými komoditami</a> a řada cílů je definována na úrovni EU. Na druhou stranu mají členské státy stále právo rozhodovat o svém energetickém mixu. Některé věci by bezesporu bylo lepší harmonizovat, například pravidla obchodování s elektřinou možná i podporu OZE, ačkoli doba tomu nepřeje (viz předchozí články). To je o to těžší, jelikož není vždy snadné definovat a případně uhájit zájem celku před zájmy jednotlivých států. Současně bude lepší ponechat řadu rozhodnutí na národní nebo i nižší úrovni, nemusí být vše centralizováno.
S tím souvisí ještě jedna zajímavá a důležitá otázka. Co to přesně znamená, že si členský stát může nastavit svůj energetický mix? Co u toho může porušit? Pravidla jednotného vnitřního trhu? Nebo jen pravidla hospodářské soutěže na svém území? V čem se elektřina liší od jiných komodit, včetně těch strategických, jako je zemní plyn a ropa? Zde se stát sice angažuje (určuje pravidla hry, vytváří strategické zásoby a řeší bezpečnostní aspekty à la přílišnou závislost na jednom dodavateli), ale trh zde má stále značně volnou ruku.
<h3>Jednota v rozmanitosti nebo chaos v džungli?</h3>
Co se týče celoevropské spolupráce v energetice, je zajímavý německý postoj. Němci nyní sami přiznávají, že některé své kroky, v principu celou <a href="http://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/energiewende-a-jeji-cile/" target="_blank">Energiewende</a>, měli lépe konzultovat se svými sousedy. Není pochyb o tom, že by členské země spolu v EU mluvit měly. Ale stejně si musíme položit otázku, co by vlastně podobný dialog přinesl. Stěží si představit, že by Němci své vzletné plány opustili kvůli námitkám menších sousedních zemí. Nebo jde nyní Němcům hlavně o to, aby jejich sousedi více s Energiewende počítali a připravili se na její dopady? Ideálně na vlastní účet?
To se samozřejmě týká i aktuálního volání po jednotné evropské energetické politice. I kdybychom se nějak popasovali s právem členský zemích na „národní energetický mix“, vyvstává otázka, jak by jednotná politika měla vypadat. Nějaký nekoherentní slepenec, kde si stejně každý dělá, co chce? Nebo jedna kompromisní energetické strategie? Přistoupí na ní ale třeba samotné Německo, kdyby omezovala jeho environmentální plány? Nebo jen nějaká obecná pravidla, kterých se budou všichni ochotni a schopni držet? Dohodneme se ale na něčem hmatatelném a bude to pak jednotná politika?
<img class="aligncenter wp-image-5023 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/06/energiewende.jpg" alt="energiewende v německu" width="500" height="333" />
Je pravda, že Němce do značné míry oprávněně překvapilo, že řada jejich sousedů jakoby ignorovala Energiewende. Vždyť plány jsou schválené už přes deset let a jejich úpravy se živě diskutují. Toto nedorozumění má zčásti asi zcela jednoduchou příčinu, a to rozdílný přístup k podobným plánům a strategiím. V ČR jich například máme přehršel (kolik jsme jen měli v poslední době schválených nebo jen navrhovaných energetických strategií a dalších národních akčních plánů), ale tak nějak počítáme s tím, že se ve skutečnosti nenaplní nebo jen z části. Jsou to často jen přání na papíře. V Německu se stát svými strategiemi více méně řídí, což může nejednoho ne-Němce vyvést z míry.
Na obranu Německa a absence smysluplné česko-německé debaty o energetické politice lze také uvést skutečnost, že minimálně na české straně jsou plány poněkud zmatené a proměnlivé. Vzpomeňme například na ministra průmyslu a obchodu za ODS Martina Kocourka, který snil o osmnácti nových jaderných reaktorech. Zejména při zohlednění jisté neschopnosti evropských zemí, natož České republiky, postavit jednu jadernou elektrárnu, není divu, že se žádný dialog nekonal. K tomu je potřeba, aby na obou stranách existovaly promyšlené, realistické, s veřejností prodiskutované a proto obecně akceptované strategie. Současná česká strategie podle některých odborníků tyto požadavky nenaplňuje.
<h2>Jaké kormidlo zvolit</h2>
Otázka, jakým způsobem energetiku řídit, se dobře demonstruje na odlišných přístupech k energetické politice v Německu a u nás. Naši západní sousedé si vytyčili řadu značně ambiciózních cílů, ačkoli některé až pro rok 2050, a naznačili tak směr, kterým by se energetika a elektrárenství měly ubírat. Sloveso „měly“ je zde podstatné, protože jde o to, že tyto plány hlavně odrážejí společenskou poptávku. Ta se přitom zakládá na širokém celospolečenském koncensu, který samozřejmě nevznikal přes noc.
Politici a úředníci se následně snaží tato přání realizovat. Hledají vhodné nástroje, jak snahy o dosažení vytyčených cílů řídit, aby to bylo co nejlevnější. Německo si stále stojí za tržním hospodářstvím, a tak i v Energiewende by velkou roli měly hrát trhy. Nyní jde o to, jak je správně nastavit, aby co nejlépe splnily svou úlohu (například správně ukazovaly, co je v tom kterém kroku nejlevnější). Vše se odehrává na pozadí poněkud obecnějších, ale stále reálných, technologických předpokladů. Nemusí být ale dopředu dané, že technologický pokrok očekávání naplní. Může se stát, že v jistém slova smyslu zklame.
Mimochodem nelze ani úplně říci, že by Němci, ač to může někoho překvapit, měli vše připravené a propočítané. Například vypnutí jaderných zdrojů na jihu a výstavba větrníků na severu, které je mají zčásti nahradit, si jasně žádá nové přenosové kapacity napříč Německem. To se jednoznačně podcenilo. Do podobného ranku spadá i fakt, že na současném trhu se drží hlavně &#8222;špinavé&#8220; hnědouhelné zdroje, které hatí německé klimatické cíle. Obdobně by bylo zajímavé vědět, jestli architekti Energiewende předpokládali pokles burzovních cen v důsledku výroby elektřiny z OZE a dopady tohoto vývoje.
Naopak česká energetická koncepce jako by vycházela z opačného přístupu. Více vychází ze známých technologií a její cíle jsou relativně konzervativní. Co se týče obecných energeticko-politických cílů, mluví sice o všech, ale neříká, který z nich má hrát prioritu. Vzhledem k tomu, že se do značné míry vylučují, to je problém. Ostatně společenská diskuze na téma, jakou elektřinu (levnou, zelenou, geopoliticky bezpečnou) si vlastně přejeme, neproběhla. Odlišný je také přístup k trhu. Koridory, které pro jednotlivé zdroje elektřiny vytyčuje aktuální Státní energetická koncepce, nezní jako silný tržní přístup, protože se za pár let může ukázat, že některá výrobní technologie je nejvýhodnější. Německá strategie má jen jeden koridor, a sice žádoucí úroveň výroby z OZE. Které zdroje a jakou měrou se na výsledném výrobním mixu budou podílet, přesně stanoveno není, ačkoli při odporu k jádru a špinavému uhlí moc možností nezbývá.
<figure id="attachment_15906" style="width: 725px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-15906" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/Vizualizace-nových-bloků-JE-Temelín.-Zdroj-ČEZ-1024x740.jpg" alt="Vizualizace nových bloků JE Temelín. Zdroj: ČEZ" width="725" height="524" /><figcaption class="wp-caption-text">Vizualizace nových bloků JE Temelín. Zdroj: ČEZ</figcaption></figure>
Současně v českém energetickém uvažování vystupuje trh někdy jako arbitr „správnosti“. Zejména, když se mluví o tom, jak jsou současné trhy „pokroucené“ obnovitelnými zdroji. Tento přístup může pramenit z pochopitelného odporu k plánovanému hospodářství. Zapomíná se ale na to, že trh nemusí mít za cíl nejlevnější elektřinu za každou cenu. Někdy to také zní skoro až tak, že trh není lidským výtvorem, ale jakousi entitou mimo naše rozhodování. Navíc současné trhy by patrně nezafinancovaly jadernou elektrárnu, cíl některých českých politiků a energetiků, ani kdyby výroba z OZE byla nižší.
Jak tedy máme nastavit naši energetiku? Máme být více vizionáři a spolehnout se silněji na tržní síly a lidskou invenci? Nebo spíše pro jistotu více vycházet z našich současných možností? Nic se samozřejmě nesmí přehánět, ale měli bychom si udělat jasno, co má v našem rozhodování hrát hlavní roli. V návaznosti na to si určit, čeho chceme dosáhnout a co můžeme anebo chceme dopředu nastavovat.
Zajímavá paralela se nabízí v automobilovém průmyslu. Mnoho zemí mluví o tom, že by se například v roce 2035 zakázala výroba, respektive prodej aut s klasickými spalovacími motory. Na jednu stranu můžeme slyšet o „centrálním řízení ekonomické aktivity“, ne-li o „sociálním inženýrství“, na druhou stranu to může být dobrá cesta, jak výrobce aut přesvědčit, že investice do alternativních pohonů se vyplatí. Pokud budou vědět, že po roce 2035 v některých zemích klasické auto neprodají, budou mít velmi dobrý důvod investovat do alternativy. Zejména pokud trh těchto zemí bude velký. Odhodlání politiků, respektive voličů, zakázat prodej klasických aut musí ovšem být věrohodné, nejlépe přijaté po adekvátní celospolečenské diskuzi.
<h2>Politici, fyzici a ekonomové</h2>
Na samý závěr zmiňme problém, který je z probraných asi nejaktuálnější a nejkonkrétnější. Jde o přetoky elektrické energie ze severního Německa do jižního Německa a Rakouska přes ČR a Polsko. Ty umožňuje přeshraniční infrastruktura, která mimochodem vůbec nebyla vybudována za tímto účelem, nebo za účelem arbitrážních prodejů mezi jednotlivými trhy. Šlo jen o pojistku, aby si sousední soustavy mohly v případě potřeby vypomoci. První otázka je jasná. Pokud přetoky znamenají na české a polské straně náklady, kdo a jak by za ně měl platit? Odpověď je zde na bíle dni – ten, kde je způsobil. Praxe je ale jiná.
<figure id="attachment_32777" style="width: 725px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-32777" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/01/ceps-33-1-1024x683.jpg" alt="pst transformátory" width="725" height="483" /><figcaption class="wp-caption-text">V rozvodně v Hradci u Kadaně budou českou přenosovou soustavu chránit celkem čtyři regulační transformátory. První dva společnost ČEPS spustila již na začátku letošního roku.</figcaption></figure>
Méně jednoznačné je dlouhodobé řešení přetoků. Těch existuje několik. Sousedé Německa si na svých hranicích staví transformátory s posuvnou fází, které jejich sítě ochrání. Co se ale stane s elektřinou „odraženou“ zpět do severního Německa? Ideálně by na jih putovala po nových linkách, ale ty zatím nestojí a jen tak stát nebudou. Zejména když se německá vláda rozhodla vyslyšet popuzené občany, kteří nechtějí mít dráty před okny, a některé úseky proto povedou pod zemí. Němci tak po nějakou dobu budou muset situaci v síti nákladně vyvažovat – vypínat levné zdroje na severu a zapínat dražší zdroje na jihu, už za úzkým hrdlem. To něco bude stát, ale řada německých odborníků to akceptuje jako nutnou daň za rychlý rozvoj OZE v Německu.
Pomoci by také mohlo rozdělení německého trhu na dvě cenové zóny – severní s nižšími a jižní s vyššími cenami. Podobným krokem, ačkoli s daleko menším dosahem, je odtržení Rakouska od německého trhu, které se už chystá (proti je nepřekvapivě Rakousko, ale také Bavorsko, které se obává nebezpečného precedentu). Skončila by povinnost správců sítě zaručit, že jižní odběratel elektřiny ji vždy může koupit od severního výrobce za jednotnou německou cenu, ačkoli situace v síti to neumožňuje. Dále by cenový rozdíl mezi severem a jihem vytvořil tlak na lepší propojení, mohl by je dokonce financovat. Proti jsou ale, hrubě řečeno, ekonomové, kteří preferují velké robustní trhy, na kterých se lépe prosadí konkurence, a politici, kteří nechtějí jihoněmeckým voličům vysvětlovat, proč platí vyšší ceny elektřiny.
Komu dát přednost? Fyzikům a cenové zóny, možná nejen v Německu, ale po celé Evropě, napasovat na fyzické možnosti přepravní infrastruktury? Nebo ekonomům a snažit se o co největší trhy, kde se elektřinou obchoduje na velké vzdálenosti, ačkoli bude docházet k nákladům navíc, aby se vyrovnaly případné nedostatky fyzické infrastruktury? Anebo „národním“ politikům, kteří prostě chtějí, aby na celém území státu stála elektřina stejně? To mimochodem neplatí ve všech zemích světa, a i v Evropě najdeme výjimky, třeba ve Skandinávii. Na druhou stranu i tyto národní trhy lze různě integrovat. Výběr není jednoduchý.