Pokud má český vynálezce Jan Procházka pravdu, jeho unikátní baterii HE3DA čeká skvělá budoucnost. Mimo jiné i na americkém trhu. Společnost HE3DA nyní jedná o výstavbě továrny na české baterie s vládou státu Nevada. Jan Procházka je přesvědčen, že díky jeho vynálezu vznikne zcela nový trh.
„Někdo to může vnímat tak, že naším konkurentem je Elon Musk, ale já si to nemyslím,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro web oEnergetice Jan Procházka. Doménou baterií HE3DA totiž budou obří úložiště energie, zatímco světoznámý vizionář Elon Musk bude přirozeně silný v mnoha dalších segmentech. Procházka si dokonce myslí, že by se Musk mohl nad konceptem baterie HE3DA vážně zamyslet. Na přímý dotaz odpovídá, že by případnou spolupráci s Muskem rozhodně neodmítal. „Takového geniálního obchodníka bychom na naší palubě velmi uvítali,“ dodává český vynálezce.
Jak chystaná <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/he3da-startuje-na-karvinsku-projekt-na-vyrobu-baterii-za-55-miliardy-kc/">továrna na baterie HE3DA na Karvinsku</a>, tak další plánovaná fabrika ve Spojených státech mají vyrábět obrovské, zhruba půltunové baterie, které jsou primárně určeny pro energetiku a pro provozy, které si potřebují vytvářet vlastní energetická úložiště nebo se chtějí odříznout od distribuční sítě. Jde o baterie s 3D prostorovými – nebo laicky řečeno velmi tlustými – elektrodami na bázi lithiových nanomateriálů.
Žil jste dvacet let v Americe, dobře znáte tamní prostředí. Jaké jsou podle vás šance, že uspějete právě na americkém trhu?
Myslím, že s naší baterií tam skoro nelze neuspět. Dokud jste ve fázi výzkumu, nevyděláváte žádné peníze, jen musíte investovat. My už jsme ale pokročili s výstavbou závodu na výrobu baterií na Karvinsku. V roce 2019 budeme baterky vyrábět. Tady už budou jasné ekonomické parametry, jasné výrobní náklady, jasné kalkulace. Věřím, že se staneme největším výrobcem lithiových baterií v Evropě. To samozřejmě přitáhne další investory a příznivě ovlivní i náš projekt v Americe. Chceme, aby v okamžiku, kdy se tady začne v novém závodě vyrábět první baterie, už byla certifikovaná také pro americký trh.
V Americe jsou dnes všichni posedlí Elonem Muskem, který už řadu svých projektů včetně baterií dotáhl do pokročilé fáze. Přesto se objevují zprávy, že jeho finanční situace není ideální. Pořád musí shánět další finance…
To souvisí s tím, jak je Musk silně ambiciózní. Stále rozjíždí nové a nové projekty, které potenciálně vytvářejí celé nové segmenty trhu. A Musk nejde do nějakých malých projektů. Láká ho technický pokrok, ukazuje, jak ho docílit. Když se podíváte na každý jeho jednotlivý projekt, vždy zjistíte, že tam ten komerční potenciál je. Jeho aplikovaný výzkum si přitom pochopitelné žádá značné investice. Celkově je ale Musk stokrát komerčně úspěšnější, než by si kdo vůbec mohl pomyslet.
Vás také láká technický pokrok, nebo ne?
Také, ale v menším. Na druhé straně si nemyslím, že by třeba náš projekt baterie HE3DA měl mít menší globální dopad. Naopak, jsem přesvědčený, že potenciální dopad je nejméně na stejné úrovni.
<h2>Lákavý americký Západ</h2>
Připusťme tedy, že s dobrým produktem v Americe nelze neuspět. Co vás k tomuto názoru vede? Tamní obrovská poptávka po bateriích?
To je jedna věc. Druhou věcí jsou unikátní vlastnosti našich baterií. Vezměte si třeba vyhlídky elektrifikace pouštních dálnic ve státech jako Kalifornie, Nevada, Arizona, vlastně celého amerického Západu. Stavba elektrického vedení tam prakticky není možná. A v současné době má přitom tamní poušť úplně jinou ekonomickou hodnotu než dříve, staví se tam solární farmy. Když máte baterku a solární dobíjení, nemusíte si dělat starosti s infrastrukturou. Lidé dnes často uvažují o tom, že chtějí mít levnou elektřinu. Já ale říkám, že to není to hlavní. Daleko více dnes platíte za distribuci. Třeba v Las Vegas jsme se mohli přesvědčit, že velká kasina typu MGM se snaží z distribuce vymanit. A stojí je to nemalé prostředky.
Je možné, že továrnu nakonec postavíte v jiném americkém státě než v Nevadě?
Může to být i jinde. Necháme si zpracovat nabídky, ale těch států, které přicházejí v úvahu, je omezené množství.
Proč?
V úvahu určitě nepřichází třeba Florida, protože tam je příliš velká vlhkost. To by pak znamenalo velmi vysoké energetické náklady. Nejvhodnější jsou právě státy amerického Západu, které navíc mají ten obrovský tržní potenciál. Dám vám další příklad. Když vezmeme jenom západní část Spojených států, je tam zhruba 14 milionů rančů, které potřebují být tak či onak energeticky nezávislé. Můj kamarád má také velký ranč, na něm solární panely a olověné akumulátory. Potřebuje tyto olověné akumulátory vyměnit za něco spolehlivějšího s podstatně delší živostností. A teď si představte, kolik máte v Americe bank, datových úložišť, nebo nemocnic – těch je nějakých 85 tisíc. Pro nás je to téměř nepředstavitelný trh.
Už několikrát jste mluvil o tom, že nehodláte vstupovat na nějaký existující trh, ale že vytváříte zcela nový trh. Jak to myslíte? Právě Elon Musk vaším konkurentem bude, nebo ne?
Někdo to tak může vnímat, ale já jsem přesvědčen, že tomu tak není. My se v první fázi zaměříme na obří úložiště energie, to bude naše doména. Je pravda, že Elon Musk nedávno dodal jednotku na zálohování energie do Austrálie a chystá další podobné projekty. Přesto si myslím, že naše baterie je pro tento trh vhodnější. Z hlediska její bezpečnosti i ceny. Elon Musk určitě bude silný v dalších oblastech, nejspíš dokáže skvěle vypilovat elektromobilitu, možná také například elektroniku.
Jestli tomu dobře rozumím, chcete vytvořit nový trh pro obří, zhruba půltunové baterie, které jsou primárně určeny pro energetiku a pro provozy, které si potřebují vytvářet vlastní energetická úložiště nebo se chtějí odříznout od distribuce. Je to tak?
Přesně tak. Typický bateriový článek váží něco kolem 40-50 gramů. Ten náš bude skutečně vážit půl tuny. Už bych to ani nenazýval článkem – je to zkrátka takový energoblok, součást stavebnice do velkých úložišť. Ukládání energie v našich bateriích bude mnohem jednodušší. Bude klást menší nároky na software, spolehlivost úložiště se zvýší. Z hlediska kontroly, ovládání a bezpečnosti je úplně něco jiného, když máte v úložišti třeba 150 těchto energobloků namísto milionu malých baterčiček složených dohromady.
<figure id="attachment_24440" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/06/Elon-Musk.jpg"><img class="size-large wp-image-24440" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/06/Elon-Musk-1024x683.jpg" alt="Generální ředitel společnosti Tesla, Elon Musk. Zdroj: OnInnovation" width="1024" height="683" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Generální ředitel společnosti Tesla, Elon Musk. Zdroj: OnInnovation</figcaption></figure>
<h2>Průkopníky jsme Musk i já</h2>
Nicméně právě Muskova dodávka velkého úložiště do Austrálie už minimálně vzbudila obrovskou pozornost…
Musk je skutečně průkopník a velký vizionář. Jeho projekty akcelerují další vývoj. A dodávka do Austrálie skvěle ilustruje obrovské možnosti ukládání energie do baterie. Všichni také vidí, že v tomto byznysu je možné vydělat peníze. To ale neznamená, že nemůže přijít ještě lepší ekonomické řešení.
Vy to říkáte tak, jako by vám Musk tím australským projektem de facto otevíral dveře…
Muskův projekt je v každém případě akcelerátorem. Také ale mohu připomenout, že první úložiště energie o výkonu v řádu megawatthodin bylo postavené na mojí technologii, kterou jsem vyvíjel právě během mého působení v Americe na přelomu tisíciletí ve společnosti Altairnano. Takže tam my jsme byli zase mnohem dřív. Tato baterie získala už v roce 2008 certifikát pro zařazení do smart grid jako vyrovnávací jednotka.
To už byla baterie na bázi nanotechnologií, podobně jako HE3DA… Čím se liší HE3DA od baterie, kterou jste vyvíjeli v Americe?
V rámci projektu HE3DA využíváme rychlou difúzi iontů do nanočástic, ale nikoliv proto, abychom vytvořili baterii, kterou za minutu nabijete a za minutu vybijete. Jde nám o změnu celého výrobního postupu. Zvyšujeme tloušťku elektrody, čímž se zbavujeme části separátorů v baterii. Jde o koncept 3D baterie, která se vyznačuje právě větší tloušťkou elektrody.
Vaši bývalí kolegové v Americe už pak tímto směrem nešli?
Ne. Tento nápad je z pozdější doby.
Dočetl jsem se, že vaše původní cíle v rámci projektu HE3DA ale byly jiné než to, k čemu jste nakonec dospěl. Chtěl jste dosáhnout delší výdrže a rychlejšího dobíjení baterií, ale pokud vím, v tom dnes není ta hlavní výhoda vašeho řešení…
Není. Těmi skutečně podstatnými výhodami baterie HE3DA i oproti klasickým lithiovým bateriím jsou o mnoho vyšší bezpečnost a celkově levnější výroba. Tedy nižší investiční i provozní náklady. Nevyužíváme žádné hořlavé materiály. Dnešní baterie jsou pořád velmi drahé, jejich bezpečnost je s otazníkem, v případě velkých úložišť jsou tu obrovské nároky na software. Proto jsme přesvědčeni, že teprve my skutečně otevřeme dveře pro smart grid. To je ten nový trh, o kterém jsem mluvil.
Pokud jde o celkově levnější výrobu, to teprve musí prokázat váš chystaný komerční provoz…
Je to jasné už teď. Oproti výrobě klasických lithiových baterií jsme schopni vyrábět naše baterie na mnohem menší ploše. Naše investiční náklady budou více jak dvacetkrát nižší. A je tu ještě třetí velká výhoda našich baterií, která se týká jejich recyklace. Současné baterie je velmi těžké recyklovat, většinu materiálů v nich recyklovat nelze. Aktivní materiály jsou nalepené na hliníkové nebo měděné fólie a není jednoduché je z nich dostat dolů. V případě baterie HE3DA bude možné recyklovat ze sta procent všechny důležité materiály – lithium, kobalt, nikl, mangan, hliník, měď.
<h2>Neměníme chemii, ale konstrukci</h2>
Skeptici by mohli namítnout, že budoucnost vůbec nemusí být v lithiových bateriích. Výzkumníci v různých koutech světa pracují na jiných technologiích, vývoj může jít směrem k úplně jinému typu baterií. Toho se neobáváte?
Kostky jsou vrženy a měnit směr není vůbec jednoduché. Nevypadá to, že už by byla na obzoru nějaká jiná technologie. Z našeho pohledu to ale není až tak důležité. My jsme nevyvinuli novou chemii, ale novou konstrukci. Naše řešení spočívá v jednoduché konstrukci spojené s využitím nanomateriálů. Pokud by tedy někdo přišel s převratným řešení, které by se týkalo chemie v bateriích, nám by to vůbec nevadilo. Naopak, mohla by to pro nás být další příležitost. Náš konstrukční koncept jsme totiž demonstrovali na dvaceti běžných materiálech.
Kdyby vám Elon Musk nabídl spolupráci, šli byste do toho?
Jsme zcela otevřeni. Takového geniálního obchodníka bychom na naší palubě velmi uvítali. A jak už jsem naznačoval, nechtěl bych, aby nás Elon Musk vnímal jako konkurenci. Nehodláme se pohybovat na stejném trhu. Doufám ale, že by se Musk jako geniální obchodník mohl podívat na náš koncept a trochu o něm uvažovat. Navíc poptávka po bateriích je dnes v celém světě tak obrovská, že se zde může úspěšně uživit spousta výrobců. A důležité je také ekologické hledisko. Postupem času bude nutné nahradit veškeré olověné baterie.
Potenciální investory do projektu HE3DA může znepokojovat váš spor s čínským podnikatelem Chu Jüan-pinem, kvůli kterému máte obstavené účty…
Znepokojovat je to určitě může. Ten spor je nepříjemný, ale pro nás už fakticky jde o zcela minoritní záležitost – z hlediska celkového objemu investic a velikosti celého projektu. Čínský podnikatel se tvářil, že profinancuje první část výroby. Dnes jsme přesvědčeni, že mu šlo pouze o krádež intelektuálního vlastnictví.
Podnikatel Jiří Grund, který je zakladatelem známé textilky, mi nedávno řekl, že ani spor s čínským partnerem tuto společnost neodradil od dalších aktivit v Číně. Společnost Grund, které se v tomto sporu podařilo uhájit ochrannou známku, teď ale chce být na čínském trhu mnohem opatrnější.
My máme také pořád namířeno do Číny. Tady se v mé kanceláři můžete podívat na potvrzení o našich čtyřech patentech z Číny. Vlastně ani nemůžeme nejít do Číny, je to obrovský trh. Ale vybereme si silného a solidního partnera, tentokrát si uděláme dokonalý průzkum.
<h2>Další vynálezy</h2>
Baterie není vaším jediným vynálezem. Proslavil jste se mimo jiné chytrými nátěry, také na bázi nanotechnologií. Jak to vypadá s jejich komerčním potenciálem?
Mateřská firma výrobce baterek HE3DA, kterou je společnost Advanced Materials, dnes žije právě z prodeje těchto ochranných samočistících nátěrů. Už máme i 12leté aplikace. Tady také vidím nekonečný trh, s globálním dopadem. Těmito nátěry čistíte vzduch, ale hlavně vám zůstanou čisté fasády domů. A také čisté prostředí uvnitř budov. Někdejší vynález dezinfekce byl fantastický, ale dnes už dezinfekce naráží na své limity. Pořád se vám může stát, že přijdete do nemocnice a chytíte stafylokoka. Nejlepší nemocnice na světě mají podíl nozokomiálních infekcí – tedy takových, jimiž se nakazíte přímo v nemocnici – okolo šesti procent. V České republice se tento podíl pohybuje v průměru kolem třinácti procent.
Už jste mluvil také o tom, že jste se v americké společnosti Altairnano v Nevadě podílel na vynálezu první baterie na bázi nanotechnologií. Ta našla uplatnění v elektrobusech… Jaké jsou její hlavní přednosti?
Jak už jsem řekl, tenkrát nám šlo hlavně o rychlé dobíjení. Autobus musí být za šest minut nabitý na dalších 120 kilometrů. To není triviální úkol, pokud se nemají v autobuse poškozovat kontakty. Bylo nutné využít indukčního nabíjení. Dnes už se tato baterie uplatňuje v masovém měřítku. V Číně vyrábějí tyto baterie pro deset tisíc elektrobusů ročně.
Ve zprávě, kterou jste zveřejnili během vaší letošní účasti na Veletrhu spotřební elektroniky CES v Las Vegas, jste uvedli, že tyto starší baterie využívají také elektrobusy vyráběné v Plzni…
V menším měřítku tyto baterie využívá na naše doporučení ve svých elektrobusech a trolejbusech také Škoda Transportation. Dodala trolejbusy s těmito bateriemi i do amerického Bostonu.
Těch elektrobusů s bateriemi, které jste vyvinuli v Altairnano, ale asi v Americe jezdí mnohem více?
Nejvíce jich jezdí v Číně. Ale v Americe je jich určitě také dost. Několik stovek jich jezdí v Los Angeles. Také město Reno v Nevadě, v němž jsem dříve pracoval, přechází kompletně na elektrobusy. Svět se mění a když přicházíte s něčím novým, první krůčky bývají nejisté. Myslím, že trend rozvoje elektromobility je úplně jasný. Jezdit elektromobilem ještě pořád znamená dost nepříjemností, mnohdy nebývá snadné najít zásuvku. Ale když sedíte v elektromobilu a díváte se na ostatní auta, jeví se vám jako zastaralá technologie. Pokud jde o naše baterie HE3DA, začínáme s energetickými aplikacemi, ale elektromobilita nás do budoucna samozřejmě láká také.
<figure id="attachment_48445" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/02/hromadne-foto-CES.jpg"><img class="wp-image-48445 size-large" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/02/hromadne-foto-CES-1024x683.jpg" alt="" width="1024" height="683" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Vystavovatelé na Veletrhu spotřební elektroniky CES 2018 v Las Vegas. Jan Procházka v zadní řadě uprostřed.</figcaption></figure>
<h2>Spolupráce s Akademií věd</h2>
Kdy jste vlastně odešel do Ameriky?
V roce 1987.
Emigroval jste?
Ano, byl jsem čistokrevný emigrant…
Když jste později pracoval pro zmiňovanou společnost Altairnano v Nevadě a zabýval se tím starším výzkumem baterie s rychlým nabíjením, navázal jste spolupráci s českou Akademií věd. Jak se vlastně tato spolupráce zrodila?
Začali jsme s českou Akademií věd spolupracovat v roce 1999. Ve společnosti Altairnano jsme se zabývali výzkumem různých nanomateriálů. Náš management tehdy zjistil, že v České republice jsou nějací odborníci na oxid titaničitý. Vydal jsem se do Prahy a zavolal jsem profesorovi Ladislavu Kavanovi z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského Akademie věd. Byl velmi ochotný. Začali jsme společně zkoumat kompozici lithium titanátu, který se podle profesora jevil jako zajímavý z hlediska jeho zvláštních vlastností. My jsme připravili materiály, které profesor Kavan měřil. Když mi pak telefonoval, že se testovaný materiál nabije za 14 sekund, nespal jsem tři noci. Věděli jsme, že to je revoluce. S Akademií věd jsem pak spolupracoval i po mém návratu do Česka právě na výzkumu spojeném s vývojem baterie HE3DA.
Autor článku, který také kladl otázky, je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom.

Akumulace energie

Geniálního Muska bychom na palubě uvítali, říká český vynálezce Jan Procházka

<h3>Serafin von Roon</h3>
<a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/3-e1514926264389.jpg"><img class="alignleft wp-image-46650 size-thumbnail" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/3-e1514926264389-150x150.jpg" alt="" width="150" height="150" /></a>Ředitel mnichovského Výzkumného institutu pro energetické hospodářství (Forschungsstelle für Energiewirtschaft). Ve své vědecké práci se mimo jiné zaměřuje na kogenerační jednotky. Disertační práci napsal o vlivu chyb v prognózách výroby elektřiny z větru na její prodej.
<h2></h2>
<h2>Ambiciózní jen na papíře</h2>
Četl jsem, že Bavorsko má značně ambiciózní cíle v oblasti výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. V roce 2025 by měly představovat celých 70 %. Je to pravda? 
Ano, je. Ten cíl je relativně nový, aktualizován byl před rokem, možná dvěma. Sice to zní ambiciózně, zejména v mezinárodním srovnání, ale když se na to podíváme podrobněji, zjistíme, že ten cíl až tak ambiciózní není. Ten podíl se totiž vztahuje na výrobu a v Bavorsku se právě připravuje vypnutí jaderných reaktorů, takže kromě obnovitelných zdrojů toho u nás moc nezbyde. Většina poptávky tak bude uspokojena pomocí elektřiny z jiných částí Německa (Podle odhadů by v roce 2025 mohlo Bavorsko dovážet 40-50 % své spotřeby z jiných spolkových zemí, respektive zahraničí &#8211; JK). Pokud již dnes odečteme od naší výroby jaderné elektrárny, budeme už skoro v cíli.
Je stále v platnosti takzvané pravidlo 10H, které říká, že větrná turbína nesmí stát blíže k obytnému domu, než je desetinásobek její výšky? Jaký je jeho vliv?
Toto nařízení stále platí a potenciál větrné energetiky v Bavorsku omezuje podstatným způsobem. Je ale třeba dodat, že to nařízení není zcela závazné. Pokud všechny obce, které jsou novou větrnou turbínou zasaženy, jí chtějí stejně povolit, mohou tak učinit.
To ovšem nezní jako velká změna oproti předchozí situaci. Ostatně bavorská zemská vláda na to upozorňovala. Nebo je jen čistá teorie, že projekt dostane povolení ode všech postižených obcí?
Je příznačné, že od zavedení pravidla 10H je projektů pomálu. Je totiž opravdu daleko snazší jakýkoli projekt překazit. Projekty, které dostaly povolení dříve, se ale postavit mohou.
&nbsp;
<figure id="attachment_46652" style="width: 699px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/2.png"><img class="size-full wp-image-46652" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/2.png" alt="" width="699" height="387" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Počet žádostí o výstavbu větrné elektrárny v Bavorsku, 4. 2. 2014 – začátek platnosti pravidla 10H Zdroj: převzato z Bayern wird Stromimportland, Martin Stümpfig, 15. listopadu 2017 (https://www.gruene-fraktion-bayern.de/index.php?id=5840)</figcaption></figure>
<h2>Nové vedení bude, ale pod zemí</h2>
Pokud řekneme českým energetikům „Bavorsko“, vybaví se jim zejména nové trasy elektrického vedení ze severu Německa na jih. Je odpor bavorského obyvatelstva vůči nim stále tak velký? 
Nyní se plánují dvě velké trasy ve směru do Bavorska a ty se podle všeho nakonec postaví. Podle přání bavorské zemské vlády bude ale velká část zakopána do země. Tím odpadá hlavní příčina odporu ze strany občanů. Přetrvávají už jen problémy s jednotlivými obcemi a okresy, které jsou zasaženy přímo.
Dalo by se říci, že problém byl odstraněn zejména pomocí nemalého množství peněz? Zakopat kabely do země je sice velmi nákladné, ale člověk to rád zaplatí, než aby se dále hádal.
Ano, na jedné straně to byly peníze. Na druhou stranu ovšem také pomohlo lepší zapojení obyvatelstva, například práce s veřejností na místě. Podle mne tento faktor také významně pomohl.
Jak velkou roli v přenici o trasy vedení hrála skutečnost, že v případě upuštění od jejich výstavby by asi musela být zrušena jednotná cenová zóna v Německu?
Bavorský průmysl se opravdu obával, že jednotná cenová zóna bude opuštěna. Po jejím zrušení by totiž ceny elektřiny v Bavorsku stouply. Ačkoli bychom měli ihned dodat, že cenový nárůst by byl pro většinu podniků irelevantní. Ve zpracovatelském průmyslu představují náklady na energie v průměru okolo 2 % celkových nákladů. Pokud průmyslový podnik v Německu platí 15 centů za kilowatthodinu, z čehož ovšem je jen něco přes 3 centy burzovní cena, tak nárůst ceny byť o jeden celý cent nepředstavuje nic zásadního. V celkové diskuzi ale bylo toto téma pro průmyslové svazy velmi důležité. Bavorsko se také do poslední chvíle silně zasazovalo o zachování cenové zóny s Rakouskem.
<h2>Bavoři soucítí s Rakušany</h2>
Před dvěma lety bylo téma již zmíněných nových tras elektrického vedení velmi populární. Nebylo ovšem značně rozporuplné, když například ministerský předseda Horst Seehofer na jednu stranu nechtěl ani nové trasy vedení ani nové větrníky, na druhou stranu se ale ani nechtěl vzdát jednotné cenové zóny. Do jaké míry šlo o téměř populistickou politiku? Nebo ty plány byly alespoň trochu reálné?
Obecně šlo hlavně o vzkaz směrem k tradičním voličům CSU. Hodně se mluvilo o plynových elektrárnách, které mohou zajistit jistý stupeň autarkie. Ty ovšem nejsou za současných tržních podmínek ziskové. Nesmíme totiž zapomínat, že Bavoři se stále vidí do značné míry jako samostatná entita. Rostoucí závislost na zbytku Německa nepociťují úplně jednoduše.
Bavorsko bylo jasně proti rozdělení cenové zóny s Rakouskem. Proč vlastně? Bez Rakouska se sníží tlak na zrušení vnitroněmecké cenové zóny. Nebo se Bavorsko bálo precedentu?
Myslím, že šlo také o jistou historickou spřízněnost. I v energetice těsně spolupracujeme s Rakouskem. Systémově, třeba s ohledem na přečerpávací elektrárny v Rakousku, jsme se vždy považovali za jeden celek. Ale strach z možné, čistě bavorské cenové zóny hrál roli také.
A zrušení vnitroněmecké cenové zóny není nyní na pořadu dne?
Ne. Proti podobnému návrhu, například ze strany EU, by se rozhodně postavila spolková vláda. Mimochodem byl nedávno přijat nový zákon k síťovým poplatkům, který jde opačným směrem. Síťové poplatky mají být stejné ve všech čtyřech německých přenosových zónách. Existuje zde tedy jasná tendence rozdíly zahlazovat, ne vytvářet nové.
Je ale tato tendence obecně řečeno správná? Mohli bychom argumentovat, že pokud budeme mít odlišné ceny a třeba i síťové poplatky, vznikly by ekonomické stimuly pro výstavbu nového vedení. Mohl bych například kupovat levný proud na severu Německa a na jihu ho draze prodávat. 
Z ekonomického úhlu pohledu je úvaha správná. Pak bychom ale museli rovnou přejít k nodálnímu stanovování ceny elektřiny (systém, ve kterém se cena elektřiny určuje pro jednotlivé body v síti zvlášť). To by vytvořilo stimuly zejména pro výstavbu nových elektráren na místech s vyšší cenou. Méně už by to vedlo k výstavbě nových sítí, protože kvůli unbundlingu nemá správce přenosové sítě z arbitrážních obchodů vůbec nic. Buď by správce sítě musel mít možnost sám s elektřinou obchodovat a využít případné nové kapacity, nebo by musel alespoň mít povoleno je vydražit.
<h2>Hezké pro ekonomy, horší pro politiky</h2>
Německá spolková vláda se nakonec rozhodla proti zavedení robustní kapacitní rezervy. Jak se na věc dívalo Bavorsko?
Toto téma u nás nebylo příliš akcentováno, na rozdíl od zmíněné debaty o uspokojení bavorské poptávky z místních zdrojů. Zde si můžeme připomenout případ paroplynové elektrárny Irsching, který nás mrzí obzvláště. Postavili jsme patrně nejmodernější plynovou elektrárnu na světě, která ale není skoro vůbec využita. Co se týče kapacitních trhů, tak zde existovala studie, která dokládala, že by kapacitní trhy nemusely být tak drahé. S ní operovala také zemská vláda v Bádensku-Württembersku. Nakonec jsme ale za svůj přijali celoněmecký kurz. Ostatně není v kompetenci spolkových zemích o těchto věcech rozhodovat. Nyní je jasné, že máme k dispozici dostatek kapacit, dokonce se hovoří od nadkapacitách na trhu. Šlo ale také o to, že se v Bavorsku velmi kriticky nahlíží na EEG-Umlage (příspěvek na výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů) a kapacitní platby by cenu elektřiny dále zvýšily.
Nyní tedy v Německu bez kapacitních plateb. Jak to ale vidíte v delším časovém horizontu? Může energy-only-market fungovat i dlouhodobě?
Můj osobní názor je, že v budoucnu, tedy v systému s velkým podílem obnovitelných zdrojů, budeme kapacitní trh potřebovat. Pochybuji totiž, že se najdou investoři, kteří postaví elektrárnu jen s tím, že někdy, dopředu ale není vůbec jasné kdy, budou na trhu panovat tak vysoké ceny, že se jim jejich peníze vrátí. Situace bez kapacitního trhu může ale trvat značně dlouho. Nejdříve se totiž postaví nová propojení v Evropě, která mohou vykrýt špičky ve spotřebě elektřiny. Pak tu máme nadkapacity, které člověk může nejprve převést do rezervy, odkud mohou v případě potřeby zachránit systém před blackoutem. To je mimochodem také takový skrytý kapacitní trh. Nyní tedy nepanuje nutnost zavádět v Německu žádný další trh (a Německo zavedlo poměrně robustní kapacitní rezervu – JK). Později ale patrně stejně přijde.
Existují odborníci, kteří věří, že kapacitní trh nebudeme potřebovat nikdy.
Když se na otázku podíváme z čistě ekonomického hlediska, mohou mít pravdu. Otázka je, jestli je to také proveditelné ze společenského a politického hlediska. Bez kapacitního trhu systém nepůsobí tak bezpečně jako s ním, ačkoli ve skutečnosti to tak být vůbec nemusí. Proto si myslím, že politici spíše kapacitní trh zavedou, než aby čekali, jestli se trh s elektřinou bez něho opravdu obejde. Obecně doufám, že bude všechno koordinováno na úrovni EU a že kapacitní mechanismy se nebudou zavádět na národní úrovni bez ohledu na sousedy.
<h2>Berlínské babičky to nemají lehké</h2>
Zmínil jste zajímavé téma, EEG-Umlage, tedy příspěvek na obnovitelné zdroje elektřiny. Nemyslím nyní debatu o jeho výši, jako spíše skutečnost, že z peněz vybíraných například v Bavorsku jsou podporovány také zdroje v jiných spolkových zemích. Přemýšlí se o EEG-Umlage tímto způsobem? Vadí to někomu?
Téma EEG-Umlage se vždy po nějaké době objeví, ale není příliš dominantní. Podle mého názoru by mohl regionální aspekt způsobit ostřejší diskuzi, ale zatím jasně převažuje sociální hledisko. Nediskutujeme tedy o rozložení zátěže mezi jednotlivé regiony, nýbrž mezi jednotlivé společenské skupiny. Stále znovu se uvádí babička z Berlína, která musí platit vysokou cenu za elektřinu, aby dostaly podporu projekty bohatých sedláků nebo zubařů v Bavorsku.
Je to tedy opačně a Bavoři v konečném součtu neplatí na projekty v jiných spolkových zemí více, než dostávají?
Ano, když se podíváme na situaci netto, je Bavorsko v plusu. Bavorsko totiž vede ve fotovoltaice a navíc zde bylo mnoho projektů postaveno zcela na začátku Energiewende, kdy člověk mohl dostat podporu až 400 EUR/MWh. V tomto ohledu je Bavorsko tedy jasný vítěz, například ve srovnání se Severním Porýním-Vestfálskem, které platí hodně a zpátky dostává málo. Možná i proto se toto téma v Bavrosku tak neakcentuje.
<figure id="attachment_46651" style="width: 670px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/1.png"><img class="size-full wp-image-46651" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2018/01/1.png" alt="" width="670" height="533" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Výstavba fotovoltaických elektráren v Bavorsku (v megawattech) Zdroj: převzato z Bayern wird Stromimportland, Martin Stümpfig, 15. listopadu 2017 (https://www.gruene-fraktion-bayern.de/index.php?id=5840)</figcaption></figure>
&nbsp;
<h2>Baterie nejsou rozhodující</h2>
Na závěr jedna určitě o něco složitější otázka. Pokud byste musel předpovídat budoucnost, kdo podle Vás dodá do sítě potřebnou flexibilitu? Někteří lidé sní o bateriích a věří, že se už za pět let masově rozšíří. Jiní tvrdí, že baterie nebudou v následujících desetiletích hrát žádnou podstatnou roli. Co si myslíte Vy?
To nejdůležitější je opravdu výstavba přenosové sítě, včetně propojení se zahraničím. Pak můžeme využít i zahraniční flexibilitu. Nad to povede výstavba sítí k lepšímu rozložení výroby ze solárních panelů a větrných turbín. Bude vyrovnanější. Velký potenciál má také elektrifikace tepelných procesů v průmyslu stejně jako ukládání tepla, které je daleko výhodnější než ukládání elektřiny. Takto mohou být dobře využity přebytky v síti. V dlouhodobé perspektivě, tedy směrem k roku 2050 s plnou dekarbonizací výroby elektřiny, by se mohla na výsluní dostat technologie power-to-gas (ať už výroba metanu nebo vodíku z přebytečné elektřiny, zajímavý může být také zelený metanol). Nejprve ale přijde virtuální power-to-gas, kdy namísto zemního plynu využijeme pro výrobu tepla levnou elektřinu. Tím ušetříme plyn, který později, pokud bude potřeba, použijeme k výrobě elektřiny.
Baterie jste vůbec nezmínil. Znamená to, že jim vůbec nevěříte?
S přebytky elektřiny v síti nebudeme mít žádné větší problémy. Zde se odběratelé najdou. Problém může být spíše s nedostatkem elektřiny, a to zejména v delším časovém horizontu. Baterie nám pomohou překlenout výpadek ve výrobě v řádu hodin, třeba když přestane foukat vítr. Dlouhodobě existují podle mého názoru vhodnější technologie. Samozřejmě nevylučuji, že nakonec lidé budou mít baterie u sebe ve sklepě, zejména pokud to podpoří vláda. Také akumulátory v elektromobilech se využijí. Zde existuje určitý potenciál. Ale nevěřím, že budeme mít systém, který se bude skládat jen z baterií a fotovoltaiky. Pomocí baterií stěží v zimě využijete „letní slunce“. K tomu se vůbec nehodí.
Ve Vašem odhadu budoucího vývoje počítáte jen s nyní již relativně běžnými technologiemi.
Ano. Technologicky už máme k dispozici všechno, co potřebujeme. Je jen otázka, jestli si to chceme už dovolit, jestli jsme ochotni za to zaplatit. Samozřejmě nechci vyloučit, že dojde k technologickému pokroku, který všechno postaví na hlavu.

Rozhovory

Serafin von Roon: S přebytky elektřiny v síti nebude mít Německo žádné větší problémy

„Nezvládnutá podpora fotovoltaiky v letech 2010-2011 velmi poškodila vnímání OZE a doplatily na to v důsledku i další podporované zdroje energie, mezi které patří i kogenerační výroba elektřiny. Stále ještě se potýkáme s důsledky kauzy &#8222;notifikace&#8220;, kdy ERÚ svým striktním přístupem a bojem proti &#8222;solárním baronům&#8220; přerušil podporu všem zdrojům a přivedl mnohé investory a provozovatele do složité situace, kterou nezavinili.“ říká v rozhovoru pro web oEnergetice.cz Milan Šimoník, výkonný ředitel spolku pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla COGEN Czech.
Milana Šimoníka jsme se kromě situace kolem provozní podpory <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/kogenerace-princip-technologie-a-vyhody/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">vysokoúčinné kombinované výroby elektřiny a tepla (KVET)</a> ptali také na potenciál KVET v České republice a na celkovou situaci v českém a evropském teplárenství.
Na konci října se již podesáté uskuteční konference Dny kogenerace. Zatímco loňský ročník byl do velké míry ovlivněn očekáváním, <a href="http://oenergetice.cz/obnovitelne-zdroje/eru-vypsal-podporu-pro-stavajici-podporovane-zdroje-energie/">zda Energetický regulační úřad vypíše podporu</a> pro vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET) v ČR pro rok 2017, letos je situace příznivější. V jakém duchu se podle Vás letošní ročník ponese?
Na jaře <a href="http://oenergetice.cz/teplarenstvi/ek-schvalila-podporu-v-cr-pro-kogenerace-spustene-mezi-roky-2016-a-2020/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">Evropská komise schválila systém podpory kogenerací</a>, které budou uváděny do provozu v letech 2016 až 2020. Těm bude poskytována provozní podpora (zelený bonus) po dobu 15 let od uvedení do provozu. Komise však schválila podporu jen pro malé kogenerace do 1 MW, neboť v české legislativě zatím chybí aukční mechanismus, který je dle evropských pravidel podmínkou podpory pro zdroje nad 1 MW.
Schvalování podpory pro kombinovanou výrobu elektřiny a tepla (KVET) uvedených do provozu v letech 2013 až 2015 trvá již téměř dva roky. Evropská komise však dle posledních zpráv po Česku požaduje další podklady a vysvětlení a termín ukončení notifikace se znovu odsouvá. MPO přitom již od minulého podzimu ujišťuje, že notifikace &#8222;bude už brzy&#8220;.
Letos v létě sice vláda schválila nařízení, které umožní zpětné vyplacení podpory poté, co bude notifikace ukončena. To však nemění nic na tom, že provozovatelé jsou od začátku roku bez jakékoli podpory a dostávají se do finančních potíží, neboť objem zadržené podpory se jen v oboru malé a střední plynové kogenerace blíží ke 300 milionům korun.
Takže celkově je situace v oboru určitě lepší než loni, ale ještě to není &#8222;normální&#8220; stav.
A jaké jsou vyhlídky na provozní podporu pro zdroje uvedené do provozu po roce 2020? 
MPO nyní chystá novelu zákona č. 165/2012 (o podporovaných zdrojích energie), která by měla řešit &#8222;domácí úkoly&#8220; z notifikací, zejména kontroly překompenzace, ale zároveň bude nastavovat podmínky i pro období po roce 2020.
Provozní podpora KVET (zelený bonus) bude zachována a novela by měla do české legislativy zavést aukce tak, jak je to předepsáno evropskými pravidly pro státní podporu (EEAG) již od roku 2016 jak pro OZE, tak KVET (od určité velikosti). Bez aukcí je bohužel rozvoj nové kogenerace nad 1 MW prakticky zastaven.
V roce 2015 byl v EU podíl elektřiny z KVET na hrubé výrobě elektřiny 11,22 %, v ČR dosáhl tento ukazatel <a href="http://ec.europa.eu/eurostat/tgm/table.do?tab=table&amp;init=1&amp;language=en&amp;pcode=tsdcc350&amp;plugin=1">podle Eurostatu</a> 14,05 %. Může se ČR dostat na úroveň lídrů v této oblasti, jako jsou Dánsko, Lotyšsko či Finsko, kde podíl elektřiny z KVET přesahuje 30 %?
Každá země má jiné podmínky a nelze to moc srovnávat. Je zajímavé, že třeba Německo ještě před několika lety mělo cíl 25 %, ale nyní byl přeformulován na 25 % z fosilní části výroby elektřiny (dnes jsou na ca. 16 %).
Pro své nesporné přínosy je KVET v souladu se státní energetickou politikou jedním z preferovaných a podporovaných způsobů výroby elektřiny a tepla. Oproti desítkám miliard pro fotovoltaiku stojí podpora výroby elektřiny z KVET necelé 2 mld. Kč ročně, z toho KVET do 5 MW asi polovinu.
Takže pokud stát bude i nadále KVET přiměřeně podporovat můžeme se v Česku reálně dostat na 20 %.
<img class="aligncenter size-large wp-image-2362" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/Kogenerace-zemní-plyn-1024x680.jpg" alt="" width="1024" height="680" />
A když už zmiňuji podporu, dovolte mi poznámku k časté diskusi trh vs. regulace/dotace.  Podle mého názoru si nevystačíme s tím mnohokrát opakovaným klišé &#8222;zrušme všechny dotace a vše vyřeší trh&#8220;. Nezpochybňuji potřebnost tržních mechanismů pro vyrovnávání nabídky a poptávky, ale jde přece o nastavení podmínek. A ty vznikaly historicky již dávno před OZE, nespadly z nebe, ale byly výsledkem konkrétních politických a společenských preferencí a politických rozhodnutí. Jsme na ně zvyklí, přestože často vznikala v hluboké minulosti za úplně jiných podmínek a vůbec si neuvědomujeme, že v sobě též skrývají určitý typ dotace. Typickými absurdními případy jsou stále velmi nízké odvody do státní pokladny za těžbu hnědého uhlí (3 %, přestože v jiných zemích je to i přes 10%) či omezení zodpovědnosti provozovatele jaderné elektrárny v případě havárie.
Dotace pro OZE či jiné moderní energetické technologie pak jsou více či méně funkčním pokusem o nápravu předchozích deformací či snahou o řešení tam, kde trh to stejně není schopen řešit (snížení závislosti na dovozu fosilních paliv, externality, rizika jaderné energetiky). Typickým příkladem polovičatosti je zpoplatnění emisí CO2. Lepším nástrojem by byla uhlíková daň, na které se však Evropa prostě neshodla, proto bylo zvoleno kompromisní řešení emisních povolenek, se spoustou vylobovaných výyímek, úlev, derogací,&#8230;).
V Evropské unii je po zveřejnění <a href="https://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/1_EN_autre_document_travail_service_part1_v6_0.pdf">návrhu Evropské strategie pro vytápění a chlazení</a>, který v únoru 2016 vydala Evropská komise, na teplárenství zaměřena větší pozornost. Je dle Vašeho názoru v této strategii věnována dostatečná pozornost malým a středním kogeneracím?
Jedna věc jsou evropské strategie, druhá pak skutečná energetická politika jednotlivých členských zemí. Jako představitel oboru malé a střední kogenerace do 5 MW samozřejmě vítám každou podporu našemu oboru, ale důležitý je pro nás i celkově vyvážený rozvoj celé energetiky, jak velké, tak malé. Nezvládnutá podpora fotovoltaiky v letech 2010-2011 velmi poškodila vnímání OZE a doplatily na to v důsledku i další podporované zdroje energie, mezi které patří i kogenerační výroba elektřiny.  Stále ještě se potýkáme s důsledky kauzy &#8222;notifikace&#8220;, kdy ERÚ svým striktním přístupem a bojem proti &#8222;solárním baronům&#8220; přerušil podporu všem zdrojům a přivedl mnohé investory a provozovatele do složité situace, kterou nezavinili.
Stát by se měl snažit o vyváženou energetickou politiku, která projde se ctí nelehkým obdobím přicházející zásadní transformace energetiky. OZE a malé technologie se rychle vyvíjí a budou umožňovat stále větší míru nezávislosti na elektrické síti, v ideálních podmínkách až ostrovní provoz. Z odběratelů (customers) se budou stávat prosumers. Stát by však měl nastavit taková pravidla, aby prosumery ze systému nevytlačoval, např. zbytečně přísnými požadavky na omezení přetoků do sítě, nebo špatně nastavenou tarifní soustavou. A že bude usilovat v energetice o stabilní prostředí, ne ode zdi ke zdi, jak tomu bylo s fotovoltaikou.  Je dobře, že MPO už začíná být otevřeno diskusi se všemi &#8222;stakeholdery&#8220;, neboť energetika už přestává být doménou jen několika málo velkých energetických firem.
<img class="aligncenter size-large wp-image-11885" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/11/solar-cells-491701_1280-1024x683.jpg" alt="Solární elektrárna" width="1024" height="683" />
Každý zdroj má své výhody a nevýhody a odlišný způsob využití, proto je energetika mixem různých velkých i menších zdrojů. Ale je zřejmé, že s postupující decentralizací budou malé a střední plynové kogenerace (od desítek kW do jednotek MW) díky svojí flexibilitě a vysoké účinností stále významnější součástí energetiky, dá se říct takovým mostem mezi současnou velkou fosilně-jadernou energetikou a budoucí, ve větší míře decentralizovanou energetikou s velkým podílem OZE.
Konkrétní příklad. Můžete postavit jednu paroplynovou elektrárnu o výkonu téměř 900 MW v Počeradech, která má sice elektrickou účinnost až 58 %, ale její najetí trvá nejméně půl hodiny, nebo 900 plynových motorů o velikosti stovek kW či jednotek MW, které mají elektrickou účinnost sice &#8222;jen&#8220; 40-45 %, ale s využitím tepla se dostanete na téměř 90 % a tyto zdroje umí najet na plný výkon do 3-5 minut.
S rozvojem OZE přichází větší decentralizace a taky postupná elektrifikace sektorů tepla a dopravy pro maximální využití čisté OZE elektřiny a využití dalších synergických efektů takového propojení. A pro kogenerace, které ze svého principu elektřinu a teplo propojují, jsou tyto trendy příležitostí jak lépe &#8222;prodat&#8220; své přednosti a nebýt tolik závislé jen na podpůrných programech. Zdroje umístěné v městských, obecních či firemních teplárnách mohou levně akumulovat přebytky OZE elektřiny do tepla, naopak v dobách nízké výroby z OZE mohou elektřinu dodávat a sloužit tak jako flexibilní vyrovnávací zdroje. Mohou též poskytovat celou řadu <a href="http://oenergetice.cz/elektrina/podpurne-sluzby-prenos-elektriny/" target="_blank" rel="noopener noreferrer">podpůrných služeb</a> pro provozovatele přenosové a distribuční soustavy.
Takže pro nás je důležitá zejména reformu evropského trhu s elektřinou, který by měl více ocenit flexibilitu a tím zajistit přizpůsobení energetického systému proměnlivé výrobě elektřiny z OZE.  Jde o celou řadu opatření &#8211; obchodování stále blíže reálnému času, dynamické tarify, větší transparentnost trhu. Konkrétně v Česku bychom do budoucna chtěli, aby malé či virtuální zdroje měly přístup do podpůrných služeb, což zatím možné není.
Důležitá je též stále odkládaná reforma EU ETS &#8211; vyšší cena CO2 bude zvýhodňovat nízkoemisní paliva, tedy i zemní plyn.
V této souvislosti bych chtěl zdůraznit význam zachování a rozvoje malých i velkých systémů CZT, které již nebudou sloužit jen jako jednosměrná cesta z teplárny ke spotřebiči, ale k integraci všech dostupných energetických zdrojů v daném území (slunce, vítr, biomasa, zemní teplo, odpadní teplo). Teplárenské zdroje je též snadněji než u individuálního vytápění možno realizovat vícepalivově a reagovat tak na výkyvy cen paliv, využít akumulační schopnosti tepelné sítě či akumulátorů tepla. Trendem v zásobování energií v hustě obydlených oblastech budou tedy hybridní CZT systémy, maximálně využívající obnovitelné a druhotné zdroje v kombinaci s kogeneračními jednotkami či tepelnými čerpadly.
<figure id="attachment_43641" style="width: 974px" class="wp-caption aligncenter"><img class="size-full wp-image-43641" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/Hybridni-CZT-system-1.jpg" alt="Hybridní CZT systém. Zdroj: www.geo-en.de" width="974" height="554" /><figcaption class="wp-caption-text">Hybridní energetický systém. Zdroj: www.geo-en.de</figcaption></figure>
Potenciálem vysokoúčinné KVET se zabývá také <a href="https://ec.europa.eu/energy/sites/ener/files/documents/Art%2014%281%29%20assessmentCzechrepublic.pdf">dokument Ministerstva průmyslu a obchodu z prosince 2015</a>, podle kterého bylo ke konci roku 2015 provozováno v ČR přibližně 300 malých a středních zdrojů s KVET využívající zemní plyn s instalovaným výkonem do 5 MWe. Jejich celkový instalovaný výkon dosahoval přibližně 220 MWe. Dokument předpokládá technický potenciál instalovaného výkonu těchto zdrojů do roku 2025 na úrovni 830 MWe. Je tento potenciál dosažitelný?
Dnes je v Česku ca. 220 MW plynových kogenerací do 5 MW.  Ve vámi zmiňované cost-benefit-analýze MPO předpokládá, že do roku 2025 by v Česku mělo přibýt 33 MW mikrokogenerací (do 50 kW) a 227 MW malých a středních kogenerací (50 kW &#8211; 5 MW) spalujících zemní plyn. Tedy instalovaný výkon by měl růst o ca. 20-25 MW ročně. Potenciál je zejména v konverzi současných sídlištních či průmyslových plynových výtopen.
Ovšem i stávající SZT s uhelnou KVET budou v souladu s SEK postupně přecházet z dnes převládajícího uhlí na jiná paliva, zejména plyn. Dá se předpokládat, že bude docházet k optimalizaci, resp. decentralizaci zdrojové struktury a tedy i v tomto segmentu vznikne prostor pro nasazení malé a střední plynové kogenerace. Tedy bychom se perspektivně (do roku 2040) mohli opravdu přiblížit potenciálu dle výše zmíněné analýzy &#8211; tj. u mikrokogenerace přírůstku o 150 MW a malé a střední kogenerace o 830 MW oproti současnému stavu.
<figure id="attachment_43642" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><img class="size-large wp-image-43642" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/10/Potencial-kvet-1024x596.png" alt="Zdroj: Posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení za Českou republiku" width="1024" height="596" /><figcaption class="wp-caption-text">Zdroj: Posouzení potenciálu vysoce účinné kombinované výroby tepla a elektřiny a účinného dálkového vytápění a chlazení za Českou republiku</figcaption></figure>
&#8212;&#8212;&#8212;
O kogeneraci, celkovém vývoji v energetickém sektoru a zejména o změnách ve fungování elektrizační soustavy a s tím spojených příležitostech pro kogeneraci budou zástupci provozovatelů, dodavatelů technologií i distribučních společností diskutovat na konferenci &#8222;Dny kogenerace 2017&#8220;, kterou pořádá COGEN Czech ve dnech 24-25.10.2017 v Čestlicích. Další info na <a href="http://www.cogen.cz">www.cogen.cz</a>.
Zdroj úvodní fotografie: www.adihp.cz

Teplárenství

Milan Šimoník: V energetice přichází doba hybridní

Rozhovor s představiteli německého think tanku Agora Energiewende se zabývá horkými tématy, která momentálně rezonují energetikou našeho západního souseda. Problematikou zavádění kapacitních trhů jako definitivního &#8222;zabijáka&#8220; energy-only market, rozdělením jednotné německo-rakouské obchodní zóny, vztahů Německa s východními sousedy v energetice, budoucí podobě energetického trhu a rolí OZE a jejich podpory.
&#8222;Podpora Energiewende je v obyvatelstvu stále značně vysoká, okolo 90 procent. U žádné jiné politické otázky nemáme tak vysokou podporu. Je sice pravda, že ceny elektřiny stouply, zejména ale kvůli síťovým poplatkům. Avšak jen málo lidí ví, kolik platí za elektřinu. Poplatky za mobil zná oproti tomu každý.&#8220;
<a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/08/agora.png"><img class="wp-image-42002 alignnone" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/08/agora.png" alt="" width="200" height="84" /></a>
Agora Energiewende vypracovává vědecky podložené a politicky akceptovatelné způsoby, jak udělat z Energiewende úspěch. Působí jako think tank, který se soustředí na dialog s dalšími aktéry v energetické politice. Agora Energiewende je společnou iniciativou nadace Mercator a European Climate Foundation. Sídlo organizace je v Berlíně.
<h3>Fabian Joas</h3>
<a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/08/Fabian-Joas_agora.jpg"><img class="alignleft wp-image-42003 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/08/Fabian-Joas_agora.jpg" alt="Fabian Joas, Agora Energiewende" width="220" height="145" /></a>
Fabian Joas se soustředí na trh s elektřinou v EU. Ve středu jeho zájmu stojí otázka, jak zajistit bezpečnost dodávek na trzích s velkým podílem fluktuujících obnovitelných zdrojů. Současně se zajímá o Polsko a další východoevropské země. Než nastoupil do Agora Energiewende, pracoval jako expert na design trhu s elektřinou na ministerstvu hospodářství a energetiky.
<h3>Thorsten Lenck</h3>
<a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/08/Thorsten-Lenck_Agora.jpg"><img class="alignleft wp-image-42004 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/08/Thorsten-Lenck_Agora.jpg" alt="" width="220" height="145" /></a>
Thorsten Lenck má na starosti zejména otázky spojené s designem trhu s elektřinou a obnovitelnými zdroji. Dříve pracoval u analytické a poradenské společnosti Energy Brainpool. Je autorem četných studií a posudků k trhu s energiemi. Jako certifikovaný školitel působil rovněž u energetické burzy EPEX Spot.
&nbsp;
Rozhovor vedli Jakub Kučera, analytik finanční skupiny RSJ, a Michal Vít, výzkumný pracovník v nezávislém think-tanku EUROPEUM.
<h2>Německo jako poslední zastánce trhu energy-only?</h2>
V některých zemích se nyní pomalu ale jistě zavádějí takzvané kapacitní mechanismy. Jinde, například v Británii, už dokonce existují. Německo ale stále věří, že se bez nich obejde.
FJ: Některé energetické společnosti si kapacitní trhy přejí. Řada z nich stále doufá, že se zavedou v dalším legislativním období. Minulé léto byl ale přijat nový zákon o trhu s elektřinou, který se jasně hlásí k modelu energy-only-market plus rezerva. Základní myšlenka je jasná: také na trhu s elektřinou by cenu měla určovat poptávka a nabídka.
Někdo by ale mohl namítat, že dnešní ceny elektřiny jsou příliš nízké, než aby dlouhodobě zajistily bezpečnost dodávek.
FJ: Odpovědí na tento argument je, že nyní máme v Německu nadkapacity. Dnešní situace s nízkými cenami je logickým vyústěním a některé elektrárny jsou dnes zjevně nadbytečné. Dokud se ale nezavřou, byl by kapacitní trh čistou subvencí, která pouze zvýší cenu elektřiny pro odběratele. O to, aby obchodníci s elektřinou vždy nakoupili dostatek proudu k pokrytí poptávky, se postarají ceny na vnitrodenním trhu, které mohou stoupnout až na 10 000 eur (pokud bude k vyrovnání situace v síti potřeba zapojit mimotržní rezervy, tak může megawatthodina stát dokonce až 20 000 eur). Takto vysoké ceny představují extrémní riziko pro podniky a obchodníky s elektřinou, pokud si dopředu nezajistí dostatek proudu (pro srovnání: nyní stojí jedna megawatthodina přibližně 30 eur). Věřím, že podniky nebudou chtít riskovat a budou kupovat elektřinu dopředu.
Vysoké ceny v některých hodinách pak představují silný podnět, aby se i poptávka po elektřině orientovala podle její ceny (demand side management). Změna poptávky může situaci v síti vyrovnat i bez kapacitních mechanismů. Pokud by ale někteří obchodníci koupili příliš málo elektřiny a v daný okamžik by chyběly výrobní kapacity, existuje mimo trhu ještě rezerva, která pak zaskočí. Většina německých odborníků na energetiku, kromě tedy těch pracujících pro velké koncerny, je přesvědčena o tom, že kombinace „cenové špičky plus rezerva“ bude fungovat. Tento názor zastává i spolková vláda.
TL: V tomto ohledu je třeba doplnit, že k liberalizaci trhu došlo relativně nedávno, takže si účastníci trhu na ni musejí ještě plně zvyknout. Výrobní kapacity, které jsou nyní na trhu, pocházejí ještě z doby silné regulace. Nyní jsme ve fázi přerodu, kdy se trh přetváří a některé elektrárny evidentně už nejsou potřeba. Tržní aktéři se musejí přeorientovat na tyto nové, liberální podmínky.
Německo by mohlo brzy být poslední velkou zemí v západní části EU bez kapacitních trhů. Je to dobře nebo špatně? Elektrárny v sousedních zemích pak budou mít ještě jeden zdroj příjmů. Nepůsobí to starosti? 
FJ: Zaprvé má z našich sousedů kapacitní trh zatím jen Francie. Musíme si počkat, co přijde později. Podle aktuálních návrhů Evropské komise by například Polsko muselo pro svůj kapacitní trh dodržet emisní standard 550 g/kWh, který navrhuje tzv. zimní balíček. I další kapacitní mechanismy se budou muset přizpůsobit. Lze se na to podívat i z jiné perspektivy – v konečném důsledku se totiž může stát, že třeba Francie bude dotovat výrobní kapacity, které v případě nedostatku mohou zajistit bezpečnost dodávek v Německu. Dokud je dodržován princip, který byl mimo jiné potvrzen v rámci berlínských jednání společnou deklarací dvanácti sousedních států (včetně ČR), že ani v případě vysokých cen nebude omezen přeshraniční obchod, je to z německého pohledu spíše výhoda. Ovšem toto, a to musí být jasně řečeno, nebylo německým cílem. Německo bylo jasně proti kapacitních trhům. Oslabují totiž energy-only-market, na který Německo sází.
Myslíte si, že se Komise na poli kapacitních mechanismů prosadí? Někteří odborníci například nevěří, že limit 550 g/kWh zůstane.
FJ: Komise je principiálně závislá na členských státech. Proces potrvá dva roky a je pravda, že pokud některá země něco opravdu velmi silně chce anebo právě nechce, většinou se prosadí. Musí ale pak ustoupit v jiné otázce. Člověk nikdy nezískává všechno. Pokud se podíváme na jednání mezi Komisí a Německem, vidíme, že i Německo musí v mnohých otázkách ustoupit. Někdo si může myslet, že Německo v Bruselu dostane všechno, ale pravda to není.
TL: Obecně je Komise sebevědomým hráčem, ačkoli ani ona se ne vždy plně prosadí.
<h2>Politické ohledy hrají roli</h2>
<figure id="attachment_38937" style="width: 725px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/05/PST-transformator.jpg"><img class="size-full wp-image-38937" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/05/PST-transformator.jpg" alt="PST transformátor" width="725" height="446" /></a><figcaption class="wp-caption-text">PST transformátor instalovaný v rozvodně v Hradci u Kadaně. Zdroj: ČEPS</figcaption></figure>
V ČR mnoho odborníků podporuje rozdělení jednotné německo-rakouské cenové zóny (burzovní ceny elektřiny jsou v Rakousku a celém Německu stejné). Co si myslíte o případném rozdělení?
FJ: Nyní existuje dohoda s Rakouskem, že rozdělení přijde v roce 2018. Myslíme si, že je to dobrý způsob, jak omezit přetoky elektřiny do sousedních zemí a také re-dispatch v rámci Německa.
Měly by cenové zóny sledovat státní hranice nebo se spíše přizpůsobovat fyzikálním bariérám, například omezením v přenosové infrastruktuře?
FJ: Ačkoli z energetického úhlu pohledu zní logicky, že cenové zóny by měly být jednou za několik let přizpůsobeny úzkým hrdlům v síti (o tom mluví Capacity Allocation and Congestion Management z dílny ENTSO-E, sdružení evropských operátorů přenosových sítí), je s tím spojena řada vysoce politických otázek. Například kdo je zodpovědný za bezpečnost dodávek v členské zemi? Toto zdůrazňují i národní vlády, včetně Německa, a chtějí, aby nové rozložení cenových zón vyžadovalo politicky legitimní rozhodnutí (například v Radě ministrů EU).
TL: Také pro investory jsou časté změny cenových zón problematické. Představme si, že investor postaví elektrárnu v jedné zóně s určitým očekáváním ohledně tamních odběratelů a výrobců elektřiny. Na tomto základě si propočítá návratnost nové elektrárny. Pokud by se ale jeho elektrárna najednou ocitla v jiné cenové zóně, třeba s nižšími cenami elektřiny, byl by to pro něj velký problém. Nejistota ohledně rozmístění zón by proto mohla oslabovat investice anebo by vedla k vyšším rizikovým přirážkám na straně investora (tzn. stavělo by se dráže).
Z určitého úhlu pohledu by to mohl být ale krok správným směrem. Řekne se vlastně „pryč s národními hranicemi“ a trh bude přihlížet jen k fyzikálním bariérám.
TL: Diskutuje se o různých modelech. Pokud chce člověk mít stejně velké zóny, může dojít k rozdělení těch větších. Také se naopak zvažuje integrace některých menších zón. Je to ovšem značně komplexní téma a musíme zohlednit řadu politických faktorů, například rozdělení nákladů a výnosů. Musíme se také ptát, co je efektivnější – velký trh s relativně vysokou potřebou vyvažovacích zásahů nebo menší zóny s menší potřebou zásahů ale současně nižší likviditou. Menší likvidita usnadňuje zneužití tržního postavení a naopak ztěžuje ochranu před cenovými riziky.
<h2>Budoucnost je zelená všude</h2>
Podívejme se nyní na vztahy se sousedními zeměmi, zejména s těmi na východě. Dalo by se říct, že vztahy v energetice jsou poměrně napjaté. Uveďme například téměř zcela uzavřenou „elektrickou“ hranici s Polskem. 
TL: Určitě existují rozdíly mezi Německa a jeho východními sousedy. Obecně se zakládají na tom, že se do jisté míry země nacházejí v rozdílných epochách. My jsme se v Německu právě dostali do druhé fáze Energiewende, kdy 30 % proudu je vyráběno v obnovitelných zdrojích. Musíme se proto vypořádat s novými otázkami, zatímco v jiných zemích jsou na pořadu dne jiná témata.
FJ: Situace se ale trochu zlepšila, protože spolu mluvíme více, než tomu bylo dříve. Od roku 2014 se konala řada diskusí s polskými a českými partnery. Je pravda, že například německý výstup z jádra (tzv. Atomausstieg) se neprojednal dostatečně. Nyní je výměna názorů velmi dobrá a přináší ovoce. Ačkoli žijeme v rozdílných světech, jsou mnohé problémy technické povahy a řešitelné.
Dojde v Evropě k novému rozdělení, nyní s ohledem na složení výroby elektřiny? Na jedné straně západo- a severoevropské země s vysokým podílem obnovitelných zdrojů a pak členské země na východě se spíše klasickým energetickým mixem?
FJ: Pokud se podíváme na ceny z aukcí, nedávno například ze „slunné země“ Dánska ve výši 53 EUR/MWh pro fotovoltaiku, je jasné, že všechny země dříve nebo později přejdou na obnovitelné zdroje, zcela jednoduše z ekonomických důvodů. Jen pokud se nějaký stát vyloženě postaví proti, třeba kvůli těžbě uhlí nebo jadernému programu, nebude se ubírat tímto směrem. Když cestuji do východní Evropy, mám pocit, že se tam posledních deset let mluvilo o zelených zdrojích tak špatně, že tam lidé jakoby už vůbec neslyší, že náklady dramaticky poklesly. Zčásti lidé těm číslům prostě nevěří. My jsme v Německu získali velké zkušenosti a dopustili se drahých chyb. Z toho mohou ostatní těžit, pokud o tom budou s námi, včetně Agora Energiewende, diskutovat. Obnovitelné zdroje ale určitě přijdou a s nejvyšší pravděpodobností to bude slunce a vítr, i když to jsou zdroje proměnlivé.
Nejsou ale obnovitelné technologie pro některé země příliš drahé?
FJ: To už neplatí. Dříve tomu tak bylo, když člověk za jednu megawatthodinu ze solárního panelu platil 500 až 600 eur. Kdo ale do zelených zdrojů nastoupí nyní, dostane, třeba jako právě v Dánsku, cenu okolo 50 eur. Ty úplně vysoké náklady zaplatili takříkajíc Němci, z čehož teď profitují všichni. Někteří politici proto říkají, že to byl největší rozvojový projekt, který kdy Německo zaplatilo. Nicméně to tehdy vůbec nebyl náš záměr. To nechci v žádném případě tvrdit. Argument, že jsou zelené zdroje příliš drahé, je starý. Dnes jsou výhodné a v mnohých zemích světa dokonce výrazně výhodnější, než elektřina z jádra, plynu nebo uhlí.
<h2>Trh s elektřinou zítřka</h2>
<figure id="attachment_41140" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/08/luca-bravo-132630-1.jpg"><img class="size-full wp-image-41140" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/08/luca-bravo-132630-1.jpg" alt="Větrné elektrárny" width="1024" height="683" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Větrné elektrárny</figcaption></figure>
Na českém vnitrodenním trhu se obchoduje v celých hodinách. V Německu už po čtvrthodinách. Připravuje se zavedení ještě kratších časových úseků?
FJ: Ne, dalším krokem je jasně, a takto to stojí i v zimní balíčku Evropské komise, že všichni přejdou k čtvrthodinám. To je také velký cíl Německa, protože jen potom bude možná integrace vnitrodenních trhů.
TL: Ano, konsensus jsou čtvrthodiny, ačkoli v Austrálii mají pětiminutové úseky. O tom se v Evropě ale zatím nediskutuje vážně.
Očekávání, že díky klesajícím nákladům se zelené zdroje budou financovat pomocí klasického trhu, je poměrně rozšířené. Avšak když slunce svítí a vítr fouká, ceny na burze dramaticky padají. Je tedy předpoklad, že brzy budeme moci zrušit podporu obnovitelným zdrojům, chybný?
TL: Tato otázka je bezpochyby napínavá. Je pravda, že variabilní zdroje s nulovými náklady jako vítr a slunce tlačí burzovní ceny směrem dolů. Dokonce mohou být záporné. To ovšem také způsobuje nedostatek flexibility na trhu, která by obnovitelné zdroje vyrovnala. Neexistují odběratelé, kteří by zaskočili a přebytečný proud odkoupili. Při negativních cenách by člověk na spotřebě elektřiny dokonce vydělával. To v neposlední řadě souvisí se všemi těmi odvody, poplatky a daněmi, které musejí platit odběratelé. Z negativní velkoobchodní ceny se díky těmto regulovaným cenovým složkám může velmi rychle stát kladná cena pro spotřebitele. Pokud ale budeme mít více flexibility na trhu, například tepelná čerpadla nebo elektromobily, musí se určit, kdo proud za nulovou cenu odebere. Potencionální odběratelé se pak začnou přeplácet a cena opět stoupne. Reforma zmíněných poplatků a odvodů je v Německu nutná, také z toho důvodu, abychom dosáhli klimatických cílů ve výrobě tepla a v dopravě. Doufáme, že nová spolková vláda se tohoto úkolu ujme.
Vy tedy očekáváte, že se trh začne více soustředit na flexibilitu. Lze předpovídat i další změny?
TL: Co se týče trhu s elektřinou, tak ten se změní z čistě investorského trhu, na kterém se stavěly hlavně velké zdroje s dlouhou amortizací, k decentralizovanému trhu, který se bude více řídit podle spotřeby. Decentrální výroba se stále více objevuje v rámci průmyslových komplexů a pro úložiště bude platit to samé. Tím pádem bude vše ještě výhodnější. Ještě více se proto změní složení a profily tržních aktérů a při odpovídajících rámcových podmínkách bude možná podpora obnovitelných zdrojů nadbytečná. Uživí se už samy.
Za jak dlouho by se zelené zdroje mohly obejít bez podpory?
FJ: To samozřejmě záleží na více faktorech, ale podle mě budou podpůrné mechanismy potřeba minimálně do roku 2030. Všechno závisí na tom, jestli se v Evropě podaří zvýšit cenu za CO2. Bohužel zatím nefunguje logika, že pokud jsou zelené zdroje podstatně levnější, můžeme zrušit jejich podporu. To mnozí, včetně některých politiků, příliš nechápou, protože je zde nutná znalost toho, jak funguje trh s elektřinou. Co se týče výše podpory, tak ta určitě v důsledku nových aukčních systémů poklesne. O kolik závisí na různých faktorech, například ceně CO2.
Takže podpora minimálně do roku 2030. Budou Němci platit tak dlouho? Neohrožuje to Energiewende?
FJ: Spíše ne. Podpora Energiewende je v obyvatelstvu stále značně vysoká, okolo 90 procent. U žádné jiné politické otázky nemáme tak vysokou podporu. Je sice pravda, že ceny elektřiny stouply, zejména ale kvůli síťovým poplatkům. Avšak jen málo lidí ví, kolik platí za elektřinu. Poplatky za mobil zná oproti tomu každý. Pokud vím, je to v jiných zemích podobné. Ceny elektřiny nejsou prostě žádným politickým tématem. Důležité jsou jen pro některá průmyslová odvětví, ale i zde jde o poměrně málo případů.
Úvodní fotografie: Větrná turbína v Německu nedaleko Hannoveru. Autor: Jason, Flickr

Německo

Agora Energiewende: Kdo chce, může se z německých chyb dobře poučit

Jörg Jasper pracuje od roku 2006 v německé společnosti EnBW, elektrárenské společnosti se sídlem v Karlsruhe. Od roku 2010 zde působí jako expert na energetiku a energetickou politiku s důrazem na design trhu s elektřinou, otázky regulace, kapacitní trhy a obnovitelné zdroje. Působí v rámci řady odborných grémií, např. BDEW, EURELECTRIC nebo při Evropské komisi, a často vystupuje na odborných kongresech, a to i v Praze.
Rozhovor vedli Jakub Kučera, analytik finanční skupiny RSJ, a Michal Vít, výzkumný pracovník v nezávislém think-tanku EUROPEUM.
<h2>Náklady a výhody velkého trhu</h2>
Náš rozhovor o trzích s elektřinou a energetice obecně začneme záležitostí, která je tak říkajíc na spadnutí &#8211; velmi pravděpodobným rozdělení německo-rakouské cenové zóny (v celém Německu a Rakousku nyní stojí elektřina na burze stejně). Jak tento krok vnímáte?
Nepovažuji ho za dobrý. Problém spočívá v tom, že nemůžeme simulovat všechny dopady. Není těžké nasimulovat dopad na ceny. Proto také není těžké chápat, proč jsou Rakušané proti. Co člověk ihned nevidí, jsou účinky na tržní likviditu. To už se simuluje hůře. Sice nám poklesnou náklady na re-dispatch, ale podle mne tento efekt nevyváží širší ztráty v důsledku snížené tržní likvidity. Cenové zóny jsou značně hrubým nástrojem, ať už chceme vytvořit investiční signály nebo odlehčit síť.
A nebojíte se, že by v budoucnosti mohla být dokonce rozštěpena německá cenová zóna (v jižním a severním Německu by pak byly odlišné ceny elektřiny)?
V tuto chvíli to nepokládám za pravděpodobné. Zatím se jedná jen o rozštěpení zóny s Rakouskem v roce 2018. V zimním balíčku Evropské komise se sice píše, že by zóny měly reflektovat úzká hrdla v síti, ale vše se bude odvíjet od její výstavby po roce 2020. Ta by měla být taková, že se už vůbec nevyplatí německou cenovou zónu rozdělit. Komise by pak totiž musela prokázat, že výstavba vázne takovým způsobem, že rozdělení je potřeba.
Tlak ze strany EU tak možná popohání německou výstavbu nových vedení.
Ano, to je možné. Jde i o tlaky ze strany průmyslu, protože ten by se zbláznil, kdyby měly výrazně stoupnout ceny. K tomu by došlo v jižním Německu, pokud by se země rozdělila na dvě cenové zóny.
Vy jako EnBW máte elektrárny na jihu, takže případná jihoněmecká cenová zóna s vyššími cenami by pro vás měla své klady, nebo ne?
To ano, ale máme také elektrárny na severu. Na to se často zapomíná. Jednu v Rostocku a jednu hnědouhelnou elektrárnu v Lippendorfu poblíž Lipska. Ty by spadaly do severní zóny. Takže v tomto ohledu to pro nás vychází asi nastejno. Já zde opravdu hlavně vidím problémy s nižší tržní likviditou. V Německu existuje živá diskuse o síle trhu. Cenové zóny by znamenaly zmenšení trhu a úbytek menších hráčů. To nechceme.
To znamená, že připouštíte, že Evropská komise je schopná rozdělení cenové zóny nařídit. Ptám se, jelikož někteří odborníci třeba v Čechách tvrdí, že na malou zemi si Komise troufne, ale proti Německu nezasáhne.
Tím si nejsem tak jistý. Německé úřady dle mého názoru vždy jednají s ohledem na EU velice konformisticky. Co se týče politiky, tak to může být něco jiného. Pokud nebudeme schopni prokázat, že fyzické toky elektřiny máme pod kontrolou, pak může rozdělení přijít. Výstavba sítě musí být tedy uspíšena. Říci, že Německo je velké a mocné nebo něco v tomto smyslu, mi jako argument nepřijde moc přesvědčivé. Možná je tak Německo vnímáno zvenčí.
<figure id="attachment_38937" style="width: 725px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-38937 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/05/PST-transformator.jpg" alt="PST transformátor" width="725" height="446" /><figcaption class="wp-caption-text">Českou přenosovou soustavu má před enormními přetoky elektrické energie ochránit čtveřice PST transformátorů. Zdroj: ČEPS</figcaption></figure>
<h2>Dlouhé investiční cykly jsou minulostí</h2>
Já něco podobného nedávno slyšel v souvislosti s kapacitními trhy. Někdo prohlásil, že bychom je v budoucnu možná mohli mít v ČR, ale že Němci je nepovolí, zablokují je možná pomocí EU.
Blokovat je nemůžeme. Někdy je zajímavé vidět, jak je Německo zvenčí hodnoceno. Na jedné konferenci v Praze jsem už jednou slyšel, že Němci jsou tak velcí, že si mohou dělat, co chtějí. Věřím, že tak jednoduché to není. Například ani Francouzům jsme nebránili, aby si zavedli kapacitní trh. To jsme ani nemohli a ani to němečtí politici nechtěli. EnBW se explicitně zasazuje za to, a je to i stanovisko spolkové vlády, aby kapacitní trhy nedeformovaly trhy s elektrikou energií.
To je bezesporu dobrý princip, ale je to vůbec možné? Jakékoli kapacitní platby mají vliv na burzovní ceny elektřiny.
Ano, je to částečně možné. Musí se totiž vždy prokázat, že skutečně existuje nutnost zavézt kapacitní platby, protože klasický trh selhává. Nesmíte také počítat s většími kapacitami, než odpovídá vaším bezpečnostním standardům. Jinak je to zkreslení trhu.
Takže vy osobně věříte klasickému trhu (energy-only), což je i oficiální německá pozice.
Ano, také jsme za to dlouho bojovali. V tomto se třeba EnBW lišilo od některých našich konkurentů, kteří si kapacitní trhy přáli z obavy, že se málo investuje. My jsme věřili, že současný trh je dostatečně kreativní a že to zvládne. Stoupne například poptávka po flexibilitě. Myslím si, ale to je můj osobní názor, že se musíme v následujících letech rozloučit se zaběhnutým myšlením v těch dlouhých investičních cyklech s velkými elektrárnami. To je podle mne passé. Určitě budou ještě existovat velké elektrárny. Ve dvacátých letech se nepochybně bude investovat do skladování elektřiny, asi včetně velkých úložišť. Nebo se postaví velké plynové turbíny. Ale ani k jednomu nebudeme potřebovat kapacitní trh.
Není vlastně dobře, že třeba Francouzi kapacitní platby zavádějí? Francie možná bude subvencovat zdroje, které v případě potřeby využije také Německo.
Když to tak chtějí… Problém ale vidím hlavně v tom, že v EU najednou máme už několik kapacitních trhů, které jsou neskutečně rozdílné. To rozpoltí trh s elektřinou a nakonec možná ta poslední země bude nucena zavést nějaký kapacitní mechanismus, když už klasický trh bude příliš zkreslený. Podle mne musíme trh s elektřinou ponechat co nejčistší, bez dalších plateb. K zajištění bezpečnosti je pak nejlepším nástrojem strategická rezerva (která stojí mimo trh s elektřinou).
<h2>Kompromis je žádoucí, ale jen stěží dosažitelný</h2>
Když jsme už načali úroveň EU, tak bych se zeptal na snahu domluvit se na jednotné energetické politice. Němci dnes sami říkají, že je nutné více spolupracovat, a někteří dokonce připouštějí, že Německo dialog se sousedními státy trochu podcenilo. Jak si Německo představuje případnou jednotnou politiku? Je možný kompromis například s Polskem? Když oni zjednodušeně říkají uhlí a Německo říká vítr a slunce?
Nejsem expert na německo-polské vztahy, ale energetická politika v Polsku a v Německu je velice rozdílná. Polsko přirozeně silně podporuje uhlí. Zasazuje se proti každému posilnění trhu s emisními povolenkami. Německo sleduje naprosto jinou politiku a prostor pro kompromis je hodně omezený. Samozřejmě je to také otázka zájmových skupin v jednotlivých zemích – v Polsku jde hlavně o pracovní místa v těžbě uhlí a v uhelných elektrárnách, u nás jsou zase silní majitelé obnovitelných zdrojů energie, k nimž patří i EnBW.
<img class="aligncenter wp-image-38936 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/05/Obnovitelne-zdroje-energie.jpg" alt="Větrné a fotovoltaické elektrárny." width="725" height="490" />
Takže byste řekl, že je dobré snažit se o dialog, ale v Německu se žádná větší změna konat nebude.
S ohledem na dnešní cíle máme jen omezený manévrovací prostor. Jak já hodnotím německou politiku, tak je ke kompromisu připravená a snaží se o dobré sousedské vztahy. S ohledem na Polsko bylo vždy naším záměrem mít dobré vztahy. Problémem je, že energetické politiky samy o sobě jsou tak rozdílné, že to bude těžké.
Takže v dohledné době ke kompromisu dojít nemůže, protože jinak by se Německo muselo vzdát svých cílů ve výstavbě OZE.
Ano, přesně. Tam toho můžeme změnit pramálo. Dekarbonizační cíl pro následující dekády platí, žádný jiný ostatně nemáme, a to má určité důsledky. OZE jsou prostředkem k dosažení tohoto cíle. Pokud najdeme jiné řešení, které bude levnější, pak ho samozřejmě využijeme. Ale dnes jsou řešením ty OZE, které máme k dispozici. To má své důsledky, včetně nadbytečných kapacit na trhu a nízkých cen. V tuto chvíli ale neexistuje lepší řešení.
<h2>Co čeká za dveřmi</h2>
Pojďme se ještě dotknout budoucího vývoje na trzích s elektřinou. Řada lidí, včetně politiků, stále vychází z toho, že jednoho dně budou větrné a sluneční elektrárny rentabilní samy o sobě a obejdou se bez dotací. Ale když tyto zdroje dodávají do sítě, cena klesá k nule. Až jich bude v síti ještě více než dnes, může být cena po mnoho hodin na nule nebo dokonce pod ní. Z čeho se pak budou tyto zdroje financovat? Neznamená to, že dotace pro OZE jen tak neskončí?
Ano, to se může stát. Tržní ceny můžeme modelovat a také to děláme. Řešení by mohlo přinést propojení slunečních a větrných elektráren s úložišti. Nemělo by se ale jednat jen o lokální úložiště, řekneme ihned u paty stožáru větrné turbíny. Mělo by existovat možnost kombinovat OZE i s centrálními bateriovými úložišti nebo úložišti v podobě aut nebo přečerpávacích elektráren.
V delším horizontu se také nabízí gazifikace, power-to-gas (výroba metanu z přebytečného proudu). Skladování by vůbec mohlo opět zvednout ceny elektřiny v hodinách s vysokou výrobou elektřiny z větru a slunce. Vyplatí se ji nakoupit levně, někdy dokonce odebrat zdarma, a později ji prodat za vyšší cenu.
Zmínil jste technologii power-to-gas. E.ON má ve Falkenhagenu pilotní provoz. Je taková technologie populární u EnBW?
Sami se výzkumu v této oblasti moc nevěnujeme. Nedávno jsem ale byl na vědecké konferenci o obnovitelné energii a překvapilo mne, co se v tuto chvíli děje na poli skladování elektřiny a elektrolýzy. Účinnost byla zřetelně vylepšena. Dříve jsem si myslel, že elektrolýza je jen taková nudná věc, která se učí ve škole, aby člověk věděl, jak to funguje. Pošle se proud do vody a vodík bublá. Dnes vůbec netušíme, jak velký potenciál v elektrolýze možná je.
<figure id="attachment_27185" style="width: 800px" class="wp-caption aligncenter"><img class="wp-image-27185 size-full" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/08/belectric_baterie.jpg" alt="Bateriový systém společnosti BELECTRIC. Zdroj: BELECTRIC" width="800" height="533" /><figcaption class="wp-caption-text">Bateriový systém. Zdroj: BELECTRIC</figcaption></figure>
Očekáváte v dohledné době průlom ve skladování elektřiny?
V příštích letech ne. Úložiště se dnes totiž nevyplatí. Potřebnou flexibilitu v systému dodají prozatím elektrárny.
To znamená, že nejdříve se musejí některé elektrárny zavřít…
Ano, anebo musí vzrůst poptávka po flexibilitě. Za deset let o flexibilitě budeme přemýšlet jinak. Tím jsem si jistý.
Existují vizionáři, kteří říkají, že už za deset let budou tak dobré skladovací systémy, že se zjednodušeně řečeno obejdeme bez drátů. Budeme mít na střeše solární články a ve sklepě baterie. Myslíte, že to přijde takto brzo?
Vždy říkáme, že určitá autarkie je možná. Každý druhý nový solární panel na střeše se teď instaluje v Německu s baterií. To ovšem platí jen pro nové panely, ne ty stávající. Stávající panely jsou ovšem také zajímavé, především to, kolik se jich zmodernizuje. Může se stát, že kombinace solární panel a baterie bude levnější než proud ze zásuvky. To by nenadchlo jen ochránce životního prostředí, ale také švábského otce rodiny, který obrátí každé euro dvakrát. Jestli to ale bude autarkie ve smyslu, že síť už nebudeme potřebovat vůbec, o tom si dovoluji pochybovat. Lidé hlavně chtějí snížit odběr ze sítě. Dráty budou ale vždy alespoň zálohou.
Lze namítnout, že jako zálohu si prostě koupím novou levnou baterii, když se mi ta stávající porouchá.
Když ale někdy uložím velké množství proudu, tak ho zase budu chtít prodat. K tomu se dráty mohou hodit.
Kdy se naplní podle Vás podobné vize? Za 20 let?
Ano, možná ano. Ale je tady také průmysl, který se určitě nepřesune k bateriím. To spíš k jiným formám skladování elektřiny.

Elektřina

Jörg Jasper: Za deset let budeme o flexibilitě přemýšlet jinak

„Atomový dědek“ Miroslav Grégr: Proč jsme zrušili privatizaci ČEZu

Michael Kranhold pracuje od roku 2002 ve správci přenosové sítě v bývalém východním Německu, Berlíně a Hamburku (v letech 2002-2007 Vattenfall, od roku 2007 50Hertz). Nyní působí na pozici Head of Customer Management, dříve měl na starosti mimo jiné plánování sítě.
Rozhovor vedli Jakub Kučera, analytik finanční skupiny RSJ, a Michal Vít, výzkumný pracovník v nezávislém think-tanku EUROPEUM.
<h2>Na hranicích německé budoucnosti</h2>
Rozhovor o trzích s elektřinou a energetické politice obecně vedeme v bývalém východním Německu, které je dnes jakýmsi předobrazem celoněmecké budoucnosti.
Ano, tento rok určitě dosáhneme okolo 50 % pokrytí spotřeby elektřiny obnovitelnými zdroji.
To je „německý sen“ pro rok 2035. Jste si jist, že se tento plán naplní?
Ano. Systém máme plně pod kontrolou a je to reálné. Samozřejmě se objeví nějaké problémy. To je přirozené. Bude potřeba více zásobníků, interkonektorů a nástrojů pro re-dispatch. Otázkou budou i elektrárny, které proud dodají, když zrovna nefouká a nesvítí. Velkokapacitní zásobníky zatím bohužel nemáme.
Jak hodnotíte plány na intenzivnější propojení Německa se severskými zeměmi, konkrétně Norskem, kde by mohly být přebytky elektrické energie skladovány v přečerpávacích elektrárnách?
Z „kontinentu“ existují do Norska už dvě spojení (jedno z Dánska a jedno z Nizozemí) a další propojení, tentokrát přímé z Německa, je ve výstavbě. Také máme propojení s Dánskem, přes které se můžeme dostat i do Švédska, a v plánu je i přímé propojení (projekt Hansa Powerbridge). V tomto ohledu je zajímavý projekt Kriegers Flak (Combined Grid Solution), který realizuje společnost 50Hertz spolu s dánským operátorem přenosové soustavy. Jde o připojení off-shore parků, které budou propojeny nejen se svou domovskou soustavou, německou a dánskou, ale i mezi sebou. Tím vznikne další propojení s Dánskem. Mimochodem tento projekt byl podpořen z prostředků EU a právě české předsednictví nám zde velmi pomohlo.
Zatím ale propojení se Skandinávií nefunguje tak dobře a proud ze severoněmeckých větrných elektráren hlavně proudí na jih země, a to i přes Českou republiku, kde působí problémy. Toto téma je některými českými energetiky vnímáno poměrně ostře. Jak na něj nahlížíte Vy?
Toto téma se v minulosti diskutovalo často. Dnes se mezi východním Německem na straně jedné a Českou republikou, respektive Polskem, na straně druhé staví a koordinovaně provozují transformátory s řízeným posuvem fáze. Tímto způsobem můžeme podobně jako ventilem ovlivnit toky elektřiny a přetoky přes ČR omezit na přijatelnou úroveň. Tak se s tímto problémem vypořádáme.
<h2>Německo srůstá pomalu, ale přece</h2>
<figure id="attachment_10211" style="width: 620px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/10/Südlink-německo-HVDC-kabel.jpg"><img class="size-full wp-image-10211" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/10/Südlink-německo-HVDC-kabel.jpg" alt="Südlink německo HVDC kabel" width="620" height="359" /></a><figcaption class="wp-caption-text">HVDC kabel pro vedení SuedLink</figcaption></figure>
Německo má také rozpracované plány na posílení propojení jižní části země s mimo jiné bývalým východním Německem (kde operuje 50Hertz). Výstavba ale nabrala zpoždění a náklady na udržení stabilní sítě rostou.
Situace není samozřejmě úplně ideální, ale musíme se vypořádat s oprávněnými námitkami ze strany postižených občanů a obcí. 50Hertz mimochodem za posledních 5 let postavil a zprovoznil 200 kilometrů nových vedení. Taky si musíme uvědomit, že ony plány se vztahují často k roku 2025. Co se týče nákladů na vyrovnání sítě, tak ty rostou. V roce 2015 to byla přibližně jedna miliarda eur. Nyní by ale mohly poklesnout, protože se opět postavila nová propojení. Celkově ale neočekávám, že by to naši zákazníci finančně neunesli.
Takže podle Vás neohrozí, že by němečtí odběratelé řekli: „Už dost. Už nebudeme platit tak velké sumy.“
Nikdy by se nemělo říkat nikdy, ale elektřina dnes není žádné velké téma. Lidé neříkají, že je to skandál. Platí tyto ceny elektřiny, vědí, že za ně dostanou stále zelenější elektřinu, a jsou s tím spokojeni.
Je pravda, že i v České republice se někteří snažili získat z cen elektřiny politický kapitál a neuspěli.
V Německu jsou ceny elektřiny sice relativně vysoké, ale nesmíme zapomínat, že ve srovnání s příjmem to tak hrozné není. Nehrozí, že by někdo spotřebovával méně energie kvůli cenám elektřiny. Několik málo výjimek, jako jsou staří nebo nezaměstnaní, dostává podporu. Existují sice spolky, které těmto jednotlivcům pomáhají, a trochu propagují onu „energetickou chudobu“, ale nevěřím, že by to v Německu bylo volební téma.
Vraťme se ještě krátce k novým elektrickým vedením. Jak se daří vypořádat se s odporem místních obyvatel, kteří neradi vidí dráty vysokého napětí za svými humny?
Probíhá značná a také včasná komunikace se všemi takzvanými stakeholdery. Dále existují finanční kompenzace pro obce, kde bude vedení procházet. To je dobrý prostředek, protože se tímto způsobem podpoří realizace smysluplných lokálních projektů.
Ano, hledali jsme nové informace o odporu občanů proti novému vedení v Durynsku, ale jakoby to už přes dva roky nebylo žádné téma.
V Duryňsku máme nyní lepší vztahy. Bylo tam mnoho aktivistů, takže naše tehdejší vedení muselo často jednat přímo na místě. Nyní tam vládne Die Linke spolu se Zelenými a sociálními demokraty, přesto vedeme velmi dobrý a otevřený dialog. Přináší už své ovoce a zdržení ve výstavbě jsou menší.
Kromě intenzivní komunikace se zemskými vládami a obcemi, včetně různých finančních lákadel, má také pomoci zakopání některých úseků pod zem.
Kranhold: Ano, kromě využití stávajících tras se v některých úsecích budou kabely zakopávat. To je takové bavorské řešení. Vymohl si ho totiž bavorský ministerský předseda Seehofer, který před tím výstavbu nového vedení dva, tři roky blokoval. Vše bude dražší a komplexnější, také to bude trvat déle. Pro inženýry to bude docela výzva.
To je poměrně drahé řešení a jistě si mnoho lidí v Evropě říká, jestli se Němci nezbláznili. Myslíte, že se bude dát tato technologie využít i jinde v Evropě?
Kranhold: Tak „nezbláznili“… Ona je každá země jiná. Jsou země, které podporují jadernou energii, zatímco v Německu existuje dlouhá tradice odporu k jádru &#8211; sedmdesátá léta, pak Černobyl a následně Fukušima. Dnes panuje v německé společnosti konsensus, že to je ustupující model. Odstavení jaderných bloků si pak vyžaduje značné investice do sítě. Kabely pod zemí s tím také souvisejí. Je představitelné, že se lidé v Čechách více dívají na peníze a řeknou si, že se spokojí s klasickým vedením a dají si raději jedno pivo na víc. V Německu se bez něho obejdeme a dáme dráty do země.
<figure id="attachment_36987" style="width: 2048px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/03/Kranhold-Telc-Summer-school.jpg"><img class="size-full wp-image-36987" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2017/03/Kranhold-Telc-Summer-school.jpg" alt="Michael Kranhold v Telči, Summer School on Energy Security, srpen 2016" width="2048" height="1152" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Michael Kranhold v Telči, Summer School on Energy Security, srpen 2016</figcaption></figure>
<h2>Velký, jednotný a flexibilní trh</h2>
Ve spojitosti s přetoky a novým vedením se také často zmiňuje možnost rozdělit německo-rakouskou jednotnou cenovou zónu. Řada Němců je proti, ale ve Skandinávii mají také jednotný trh Nord Pool s několika cenovými zónami. Jen v rámci Švédska existují čtyři.
Předně je dobré připomenout, že to byl požadavek EU a některých sousedních zemí. Nebyl to švédský nápad.
To je zajímavé. Skoro by se dalo říci, že Evropská komise si tehdy troufla na skandinávské státy, ale na Německo se nyní zatím neodvažuje.
Vytvořit v Německu více cenových zón dosud nepřišlo v potaz. Evropská komise přišla sice s nápadem, že by to mohlo pomoci. Pro Německo by to ale bylo negativní. Ta společná cenové zóna je součástí i jisté solidarity mezi jihem a severem země. Kdyby byly v Německu cenové zóny, tak by po odstavení jaderných reaktorů byl proud v Bavorsku značně drahý. Mimochodem pak by levný severoněmecký proud mohl být dráž prodáván do Bavorska také přes Českou republiku. Možná by to tak dopadlo, ale je to jen spekulace. V blízké budoucnost k tomu stejně nedojde. Nyní probíhají přípravy jen na rozdělení německo-rakouské cenové zóny v roce 2018.
V Evropě se nyní zavádějí takzvané kapacitní trhy, které by měly v síti udržet zdroje, potřebné pro vyvážení neflexibilních obnovitelných zdrojů. Co si o nich myslíte?
V Německu je velmi silný liberální tábor, který říká, že se všemi problémy si v nejbližších několika letech poradí ještě klasický trh s elektřinou. Pokud nyní zavedeme kapacitní platby, zmenší se klasický trh s elektrickou energií. Naše společnost 50Hertz se rovněž staví proti kapacitním trhům a sází na flexibilnější řešení.
Existují ale německé společnosti, které si kapacitní platby přejí.
Některé firmy samozřejmě chtějí kapacitní platby jednoduše proto, aby si zabezpečily vlastní podnikání. Do určité míry by chtěly vrátit staré dobré časy s takřka monopolním postavením některých firem. Něco jiného jsou síťové rezervy, které si mohou přechodně nasmlouvat provozovatelé přenosových sítí. Ty pak mohou v případě opravdu výjimečné situace pomoci vyvážit situaci v síti (jinak ale stojí mimo trh).
Obecně si ale myslíte, že německý Strommarkt 2.0 je schopný zafinancovat potřebné vyvažovací kapacity sám, bez zvláštních plateb?
Ano, alespoň v dohledné době.

Michael Kranhold (50Hertz): Němci sice platí za elektřinu více, ale jsou spokojeni

Češi nyní vůbec neuvažují o tom, že by se inspirovali Maďarskem, které se dohodlo na stavbě nových jaderných reaktorů přímo s ruským Rosatomem – bez výběrového řízení. „Česká republika chce soutěž,“ potvrdil vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ján Štuller ve druhé části rozhovoru pro web oEnergetice s tím, že v této otázce zde panuje naprostá shoda.
Všech šest zahraničních uchazečů o stavbu reaktorů v Česku podle Štullera vyjádřilo ochotu v případě potřeby kapitálově vstoupit do dceřiných společností ČEZ, v jejichž režii by se měly nové reaktory v Dukovanech a Temelíně stavět. Mezi tyto zahraniční uchazeče patří Atmea (francouzsko-japonský podnik), CGN (Čína), EDF (Francie), KHNP (Korea), Rosatom (Rusko) a Westinghouse (USA).
Vládní zmocněnec dále řekl, že na formulování požadavků pro dodavatele nových českých reaktorů bude pracovat velký tým odborníků. Český seznam charakteristik, které by měl mít reaktor nejnovější generace 3+, může být poměrně originální – mohl by totiž zahrnovat i základní představu o optimální ceně takového reaktoru.
(První část rozhovoru s Jánem Štullerem najdete <a href="http://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/jan-stuller-jedname-sedmi-typech-reaktoru-dukovany-temelin/">zde</a>.) 
 Jaké přesné požadavky bude Česko mít na nové jaderné reaktory v Dukovanech nebo v Temelíně? V případě dřívějšího zrušeného temelínského tendru zazníval požadavek, aby šlo o jaderné reaktory třiapůlté, neboli 3+ generace. Nikoliv tedy „pouhé“ třetí generace. Bude to platit i během příští soutěže, které by se mohlo zúčastnit šest zahraničních zájemců?
Už loni jsme požádali všech deset původně oslovených zahraničních firem o uvedení základních technických charakteristik svých reaktorů, které odpovídají generaci 3+. Jinými slovy – aby uvedli, jestli jimi nabízený typ reaktoru je generace 3+, nebo ne. Na druhé straně, i když máme vlastní představy, nemáme k dispozici žádnou přesnou definici, co je to generace 3+. Neexistuje žádná encyklopedie, ve které by to bylo přesně popsáno, není tu žádná exaktní mezinárodní definice, která by byla zakotvena v nějakých dohodách. Neexistuje žádná mezinárodně definovaná a uznaná ostrá hranice mezi tím, co patří do generace 3 a co do generace 3+.
Chcete si tedy takovou definici vytvořit pro potřeby chystaného výběrového řízení?
Do určité míry ano. Především si chceme potvrdit seznam vlastností, charakteristik a parametrů, které jsou typické pro různé generace – a zvláště pak pro třetí generaci, generaci 3+ a případně i pro budoucí čtvrtou generaci. Během výběrového řízení se pak budeme dívat na to, jak každý typ reaktoru ty které vlastnosti splňuje. Jednotlivé typy reaktorů se těm různým charakteristikám blíží někdy více, někdy méně. Ani jeden z reaktorů není takový, že by byl ve všech ohledech jednoznačně nejlepší. Jde o různé koncepty reaktorů. Všichni potenciální uchazeči uvádějí, že nabízejí reaktory generace 3 nebo 3+. Během soutěže si k tomu uděláme detailní analýzu.
Mohl byste už dnes zmínit příklady technických charakteristik, které odlišují generaci 3+ od té čistě třetí generace?
Jde zejména o technické charakteristiky a parametry, které se týkají bezpečnosti reaktoru. V tomto ohledu ovlivňují generaci 3+ zejména post-fukušimská opatření. Někteří kolegové z oboru říkají, že celá generace 3+ je jenom takový reklamní trik. Můj názor spočívá v tom, že generaci 3+ charakterizuje schopnost delší dobu fungovat a zejména zajišťovat jadernou bezpečnost reaktoru v ostrovním režimu, tj. pokud nastane výpadek všeho možného v okolí elektrárny. Důležitý je například požadavek na schopnost takzvaného koncového jímače tepla odebírat po dobu alespoň třiceti dní zbytkové teplo, které produkuje reaktor po svém odstavení. Jsem přesvědčen, že musíme klást důraz na větší rozsah pasivních bezpečnostních systémů a na větší odolnost elektrárny vůči vnějším vlivům ať přírodním, či v důsledku lidské činnosti. Uvažujeme také o tom, že bychom definovali ekonomicko-spolehlivostní parametry.
Takže taková ekonomická charakteristika generace 3+?
Byla by to taková česká libůstka, možná bychom mohli přispět k definování generace 3+ i z tohoto hlediska. V zásadě bychom stanovili, že reaktory mají být relativně levné a že se vyznačují optimální poměrem mezi cenou (včetně provozních nákladů) a kvalitou. Zatím ale o nastavení jednotlivých charakteristik teprve jednáme, jde vyloženě o brainstorming. Uvidíme, k čemu dospějeme.
<figure id="attachment_15906" style="width: 1024px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/Vizualizace-nových-bloků-JE-Temelín.-Zdroj-ČEZ.jpg"><img class="size-full wp-image-15906" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/02/Vizualizace-nových-bloků-JE-Temelín.-Zdroj-ČEZ.jpg" alt="Vizualizace nových bloků JE Temelín. Zdroj: ČEZ" width="1024" height="740" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Vizualizace nových bloků JE Temelín. Zdroj: ČEZ</figcaption></figure>
Co například lapač, který by měl zachytit taveninu v případě havárie reaktoru? Některé zvažované reaktory ho mají, jiné nikoliv. Jde o charakteristiku generace 3+?
Máte projekty reaktorů, které pro případ těžkých nehod s tavením aktivní zóny reaktoru sázejí na filozofii zadržení koria – tedy roztavené aktivní zóny – uvnitř tlakové nádoby. A pak máte projekty, které spíše počítají s tím, že se korium bude zadržovat vně reaktoru. Jestliže se budeme bavit o nadřazených základních bezpečnostních funkcích, jde o schopnost zamezit úniku radioaktivních látek do vnějšího prostředí a částečně i o kontrolu nad štěpnou řetězovou reakcí po těžké havárii.
Z tohoto pohledu tu jsou dvě řešení, která to umožňují – buď máte lapač taveniny pod reaktorem, anebo máte efektivní, spolehlivé a věrohodné chlazení reaktorové nádoby zvenčí, čímž udržíte taveninu uvnitř reaktoru. Po fukušimské havárii se ukázalo, že je potřeba více uvažovat také o případech, kdy selžou všechny vnější zdroje – například rezervní napájení z elektrické sítě, některé diesel generátory i dodávky vody v důsledku poškození silnic a potrubí, které může mít na svědomí nějaká velká seizmická událost.
Na formulování jednotlivých požadavků pro dodavatele budoucích českých reaktorů bude pracovat velký tým odborníků. Je třeba posoudit, které požadavky jsou spíše duplicitní a které zajišťují vyšší stupeň ochrany životního prostředí, pracovníků a obyvatel. A každé slovo v těchto požadavcích může znamenat hodně peněz, možná miliardy.
<h2>Kapitálová účast je možná</h2>
Projekt stavby dalších reaktorů v Dukovanech a Temelíně by měl být v režii dvou nově vytvořených dceřiných společností ČEZ. Pokud vím, zatím nikdo nevyloučil, že by tyto firmy mohl stoprocentně převzít stát?
Nikdo to nevyloučil, ale v případě rozhodování jde o záležitost, která jde nad rámec mých kompetencí i kompetencí Stálého výboru pro jadernou energetiku. O tom bude rozhodovat vláda na základě podkladů, které zpracujeme. Zatím je ale tato otázka předčasná.
Bavíte se s těmi šesti zahraničními uchazeči, jestli by byli ochotni do těchto společností kapitálově vstoupit oni?
Prakticky všichni jsou ochotni v nějaké míře do těchto firem kapitálově vstoupit. Tuto otázku jsme ostatně zařadili už do toho oficiálního seznamu otázek, který byl rozeslán v loňském roce. Všech šest firem odpovědělo, že jsou na to připraveny – kdyby to bylo potřeba.
I Westinghouse? Ptám se, protože v minulosti Westinghouse naznačoval, že by s něčím podobným mohl mít problémy…
Ani Westinghouse to úplně nevyloučil.
<figure id="attachment_29066" style="width: 640px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/dukovany.jpg"><img class="size-full wp-image-29066" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/10/dukovany.jpg" alt="Jaderná elektrárna Dukovany. Zdroj: ČEZ" width="640" height="402" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Jaderná elektrárna Dukovany. Zdroj: ČEZ</figcaption></figure>
<h2>Žádáme Brusel o výjimku</h2>
V minulých měsících se v Česku rozproudila diskuse, jestli je lepší klasický tendr nebo mezivládní dohoda s některým ze států, z nichž pocházejí zájemci o stavbu reaktorů v Dukovanech a Temelíně. Tato diskuse byla zavádějící, protože variant je ve skutečnosti více. Ale na tom, že nelze stavět striktně podle zákona o zadávání veřejných zakázek, asi určitá shoda je – vzhledem k tomu, že takto to nefunguje prakticky nikde na světě?
Na tom skutečně je shoda. Shodl se na tom během svého posledního jednání také Stálý výbor pro jadernou energetiku. Zároveň zadal úkol, aby se začaly připravovat podklady pro vyjednávání sektorové výjimky s Bruselem. Tato výjimka pro sektor výroby elektřiny by pak umožnila aplikovat zákon o veřejných zakázkách, aniž by bylo nutné se striktně držet všech jeho ustanovení. Nejdřív tedy potřebujeme sektorovou výjimku…
Když to srovnám s tím, jak postupovali Maďaři v případě dohody s Ruskem o dostavbě jaderné elektrárny Paks, jdeme na to vlastně úplně opačně.  Maďarům Evropská komise schvalovala jejich rozhodnutí až poté, co se dohodli s Rusy.
My se ale bavíme o jiných výjimkách. Co se týče České republiky, bavíme se nyní o tom, že Česká republika chce soutěž, ale nechce aplikovat v plném rozsahu zákon o veřejných zakázkách. Následné souhlasné stanovisko Evropské komise s maďarským postupem – to je úplně něco jiného než to, o co usilujeme my.
Klíčové sdělení tedy je, že tady se na rozdíl od Maďarska soutěž chystá, byť se může lišit od té předchozí soutěže v rámci temelínského tendru. Zůstává přesto ve hře i možnost uzavření mezivládní smlouvy, která by se týkala vítěze této soutěže? Studujeme v tomto ohledu maďarské zkušenosti?
Přiznám se, že maďarskou cestu nijak zvlášť nestuduji. Vycházím z toho, že u nás máme konsenzus směrující k soutěži, nepsanou dohodu, kterou je ale možné vydedukovat z vystoupení prakticky všech vládních činitelů, kteří se k této záležitosti vyjádřili. Maďarskou cestu tu nikdo z vládních činitelů nepropaguje. Vzhledem k tomu pro nás v současné situaci maďarská cesta není relevantní.
Vraťme se ještě k té výjimce. Česko už o ni žádalo před několika lety, ale nezískalo ji. Co z toho pro nás vyplývá?
Musíme se lépe připravit. Na druhé straně tehdejší situace byla trochu jiná. Dnes je zcela evidentní, že o cenách silové elektřiny nerozhoduje ani ČEZ, ani nikdo jiný v Česku. Rozhoduje se o ní zejména na burzách s elektřinou v Německu. Postavení společnosti ČEZ je pořád dominantní, ale už ne tak silně, jako tomu bylo v roce 2008. Na českém trhu s elektřinou vyrostli další hráči. Situace se změnila, my to nyní musíme detailně popsat a aktualizovat informace, které byly předány Evropské komisi s tou předchozí žádostí. Hodláme dokázat, že na českém trhu není dominantní žádný hráč – v tom smyslu, že by dokázal nějak zmanipulovat, ohnout, přizpůsobit ceny elektrické energie.
<h2>Doženeme zpoždění?</h2>
Jaké teď mají plány na stavbu dalšího reaktoru v Česku zpoždění?
Tři až čtyři roky. Pokud tedy vycházíme z úvahy, že ČEZ odstaví první blok jaderné elektrárny v Dukovanech v roce 2035 a další tři bloky budou následovat krátce poté.
Bude to možné dohnat? Jste optimistou?
Pracuje se na tom, a to velmi intenzivně. Já, kolegové z ministerstva průmyslu i z jiných resortů, kolegové ze skupiny ČEZ, Stálý výbor pro jadernou energetiku i jeho pracovní skupiny plní jednotlivé kroky Národního akčního plánu pro rozvoj jaderné energetiky v ČR. V současné době především pracujeme na změně legislativy. Trochu se to komplikuje, ale pořád tu ještě je určitý čas na to, aby bylo možné odsouhlasit v rozumné míře relevantní změny stavebního zákona. Jednáme také o tom, jaká má být správná interpretace takzvaných navazujících řízení na proces posuzování vlivu na životní prostředí (EIA). Pokud se podaří vyřešit tyto dvě otázky – tedy stavební zákon a navazující řízení, dosáhneme poměrně významné úspory času. Určitě dva tři roky. Pracujeme také na přípravě přepravních tras pro těžké a nadrozměrné komponenty na lokalitu Dukovany a Temelín. Intenzivně se věnujeme přípravě podkladů pro rozhodování o investorském a obchodním modelu a modelu pro výběr dodavatele nových jaderných elektráren.
Český jaderný průmysl se v současnosti potýká s velkou nejistotou. Nerýsuje se příliš mnoho projektů, na nichž by se mohl v nějakém masivním měřítku podílet – tak jako třeba dnes ve slovenských Mochovcích. Vidíte šanci, že by vzpruhou mohla být stavba nových bloků v Česku? I když pominu pochybnosti, zda se vůbec bude stavět, je tato stavba časově dost vzdálená…
Uvažuje se o tom, že by bylo možné podepsat smlouvu s dodavatelem v roce 2022 nebo 2023. To už tak vzdálený termín není. A podpis smlouvy by již byl silným signálem, že řada českých firem bude mít velkou šanci zúčastnit se výstavby jaderné elektrárny v Česku. Mezitím se tyto firmy musí ucházet o zakázky na třetích trzích, a to v rozsahu, který případně nabídne ta která z šesti či sedmi firem (společnost KHNP zastupuje i další korejskou firmu KEPCO – pozn. red.), které jsou teď s námi v kontaktu a účastní se konzultačního dialogu. Jde o to, aby se české firmy v oblasti strojní, elektro či systémů kontroly a řízení udržovaly ve formě. Nemusí to být nutně jenom díky jadernému programu. Řada komponent, které tyto firmy vyrábějí, je využívána i v nejaderné energetice a v různých oblastech průmyslu. Ambice České republiky jsou samozřejmě větší – nebýt pouze kusovkovým subdodavatelem nějaké jednotlivé komponenty, nebo nějaké jednotlivé řady komponent. České firmy mají dobré šance dodávat větší celky, zejména strojní část elektráren. Češi vyvážejí do zahraničí klasické elektrárny. Je tu dost silné projekční a technologické zázemí na to, abychom dokázali dodávat technologie zvláště pro sekundární okruh elektráren.
Autor článku, který také kladl otázky, pracuje jako specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Ján Štuller: Nechceme se vyhnout soutěži o Dukovany a Temelín. Nejdeme maďarskou cestou

Všichni zahraniční uchazeči o stavbu jaderných reaktorů v Česku jsou ochotni se podílet také na financování a všichni na druhé straně naznačují, že bez účasti vlády by se takový projekt realizoval jen těžko. Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ján Štuller v první části rozhovoru pro web oEnergetice dále uvedl, že všichni také potvrdili ochotu zapojit do výstavby české firmy.
„Půjde ale o to, abychom v tomto ohledu dokázali odlišit sliby od reálných možností,“ řekl dále Štuller. Bohužel podle něj není možné očekávat, že by český průmysl mohl být tak velkým výrobcem komponent jako v dobách RVHP.
Štuller upozorňuje, že zatím šlo pouze o konzultace s jednotlivými uchazeči, mezi něž patří firmy Atmea (francouzsko-japonský podnik), CGN (Čína), EDF (Francie), KHNP (Korea), Rosatom (Rusko) a Westinghouse (USA). „Naším cílem zatím nebylo vytvářet nějaký žebříček, kdo je v čem lepší nebo horší,“ upřesňuje vládní zmocněnec. Konzultací se zúčastnilo šest zahraničních společností, nabízených reaktorů je ale sedm, protože Korejci nabízejí dva typy.
 V minulých týdnech jste jednal se všemi potenciálními uchazeči o stavbu nových bloků v Česku. Už máte první představu, kdo z nich by přicházel v úvahu více a kdo méně?
Smysl těchto jednání byl jiný – chtěli jsme si vyjasnit některé odpovědi, které už česká strana dostala dříve. Šlo tedy o konzultace, během nichž jsme se také chtěli ujistit, že si rozumíme – pokud jde o technické i investorsko-finanční parametry potenciálních nabídek šesti uchazečů o stavbu jaderných bloků v Česku. Zatím nešlo o soutěž mezi těmito uchazeči, ale skutečně jen o konzultace. Naším cílem zatím nebylo vytvářet nějaký žebříček, kdo je v čem lepší nebo horší.
Některé uchazeče známe už z dřívějšího zrušeného temelínského tendru. Tehdy mnozí považovali za hlavního favorita americký Westinghouse. Teď se ale z mateřské společnosti Westinghousu – japonské Toshiby – ozývají hlasy, podle nichž už tyto firmy další jaderné elektrárny stavět nebudou. Bude vůbec Westinghouse v rozhovorech s vámi pokračovat?
Představitelé Westinghouse nám sdělili, že jde o nedorozumění. V některých těch citovaných vyjádřeních šlo podle nich jen o to, že se Westinghouse bude soustředit na své tradiční aktivity. A ty nejsou v oblasti stavebních konstrukcí. Firma nebude sama zajišťovat dodávky, které se týkají stavebních částí projektů nových reaktorů. V této oblasti se obrátí na subdodavatele. Westinghouse se ale plně hlásí k celkové koordinaci projektů výstavby jaderných elektráren a k plné dodávce technologie – v tom smyslu, že někomu zadají výrobu komponent podle svých projektů. Představitelé americké firmy v této souvislosti uvedli, že se vracejí ke kořenům – stejně jako dříve nehodlají kromě paliva sami vyrábět jednotlivé komponenty.
<figure id="attachment_19485" style="width: 900px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/03/AP-1000.jpg"><img class="size-full wp-image-19485" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/03/AP-1000.jpg" alt="Jedním ze zástupců moderních reaktorů 3.generace je i AP-1000 od firmy Westinghouse; Zdroj: Westinghouse" width="900" height="472" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Jedním ze zástupců moderních reaktorů 3. generace je i AP-1000 od firmy Westinghouse. Zdroj: Westinghouse</figcaption></figure>
Mám pocit, že v posledních letech zaznívaly ze strany Westinghousu vcelku slyšitelné výčitky vůči Česku, které zhruba před třemi lety zrušilo temelínský tendr. Nezdá se vám, že Westinghouse po zrušení tohoto tendru ve své aktivitě na českém trhu dost ubral?
Osobně to mohu těžko hodnotit, protože přesně nevím, jak byl kdo aktivní během předchozího temelínského tendru. V té době jsem byl na straně jaderného dozoru. A během posledních jednání s Westinghousem nic podobného nezaznělo. Mohu pouze říct, že si docela dokážu představit určitou opatrnost těch firem (Westinghouse, Rosatom, Areva – pozn. red.), které se dřívějšího temelínského tendru účastnily. Ta účast je stála hodně peněz na přípravu podkladů i přípravu sebe sama na soutěž – v přepočtu tyto tři firmy utratily určitě více než miliardu korun. Z jejich pohledu to pochopitelně byly ztracené peníze.
Jednou z těch firem byl Rosatom, který teď podle mediálních zpráv opakuje svou nabídku z temelínského tendru ohledně podílu na financování stavby nových bloků. Rusové mluví o širokém vějíři možného financování – od mezistátní půjčky, jako <a href="http://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/putin-rusko-pripraveno-kompletne-financovat-projekt-paks-ii/">v případě maďarské elektrárny Paks</a>, přes účast na stavbě i budoucím provozování elektrárny jako v Turecku, až po majetkový vstup do investorské společnosti jako ve Finsku. Jak tuto nabídku hodnotíte?
Tato nabídka je skutečně široká a první náměstek generálního ředitele Rosatomu Kirill Komarov ji potvrdil během rozhovoru s českými médii. Na druhé straně podobnou ochotu podílet se na financování vyjadřují i další uchazeči. Ani v tomto ohledu zatím nehodnotíme, kdo nabízí více a kdo méně. Faktem je, že všech šest zahraničních partnerů potvrzuje schopnost účastnit se výstavby nových reaktorů také v roli spoluinvestora – někdo ve větší míře, někdo v menší. Více se ukáže, až vyhlásíme samotnou soutěž.
<h2>Důležitá role státu</h2>
Asi i Rusové by ale požadovali nějakou záruku buď ve formě garantovaných cen elektřiny, nebo nějaký jiný způsob zapojení českého státu do projektu?
Opět se nemusíme bavit jenom o Rusech, protože zase jde o obecnou charakteristiku. Všech šest hráčů naznačovalo, že si těžko dovedou představit tak velký projekt bez toho, že by v něm hrály nějakou roli stát a vláda. Tato role státu může mít různé formy. Ale základní zpráva je jasná – bez účasti vlády se všem jeví projekt stavby jaderného reaktoru jako stěží realizovatelný. Nejde ze strany uchazečů o žádná ultimáta, ale je možné říct, že všichni nám to takto diplomaticky naznačují.
Do hry se vracejí i Francouzi. Už během temelínského tendru se rozproudila diskuse, zda francouzské reaktory EPR, které nabízela společnost Areva, nejsou příliš velké. Reaktorový byznys nyní přebírá od Arevy společnost EDF, se kterou také jednáte – v tomto případě také o možné stavbě nového reaktoru v Dukovanech. Neobáváte se, že tam už by velké bloky EPR kvůli omezeným možnostem chlazení nepasovaly vůbec?
Kdybychom považovali reaktor EPR s instalovaným elektrickým výkonem 1700 MW za nepřiměřeně velký, vůbec bychom Arevu – nebo v současnosti společnost EDF – neoslovovali.  Tento reaktor je samozřejmě největší ze všech těch, které teď případně přicházejí v úvahu, ale to ho ještě nediskvalifikuje. Záleží také na tom, jak se nakonec rozhodneme a kolik bloků budeme budovat. A jestli ty nové bloky budou fungovat paralelně se starými bloky – ať už v Dukovanech, nebo v Temelíně. Při jednání s potenciálními uchazeči se bavíme o obou lokalitách, záleží na pozdějším rozhodnutí.
<figure id="attachment_2342" style="width: 570px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/epr-reaktor.png"><img class="size-full wp-image-2342" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2015/04/epr-reaktor.png" alt="EPR reaktor A - vnější plášť z armovaného betonu B - stěna vnitřního krytu z předpjatého betonu s kovovou výstelkou C - nádoba reaktoru D - parogenerátory E - kompenzátor objemu F - napájecí čerpadla G - aktivní zóna H - budova turbíny I záložní diesel-generátory Zdroj: areva.com" width="570" height="481" /></a><figcaption class="wp-caption-text">EPR reaktor A &#8211; vnější plášť z armovaného betonu B &#8211; stěna vnitřního krytu z předpjatého betonu s kovovou výstelkou C &#8211; nádoba reaktoru D &#8211; parogenerátory E &#8211; kompenzátor objemu F &#8211; napájecí čerpadla G &#8211; aktivní zóna H &#8211; budova turbíny I záložní diesel-generátory Zdroj: Areva</figcaption></figure>
Reaktor EPR by přicházel v úvahu spíše v Temelíně než v Dukovanech?
Rozhodnutí by mělo padnout v roce 2025 a do té doby se může stát spousta věcí. Předpokládám, že až téměř do roku 2025 se budeme pořád bavit o možnostech stavby nových reaktorů v obou lokalitách. A budeme to upřesňovat i v souvislosti s tím, jak se bude vyvíjet licenční proces jak v Dukovanech, tak v Temelíně. Platnost stávajícího územního povolení, které vydal Státní úřad pro jadernou bezpečnost v Temelíně patrně vyprší a vzhledem k novému atomovému zákonu se bude muset řízení k tomuto povolení zopakovat. Takže jsme v situaci, kdy se bavíme o obou lokalitách a o všech sedmi typech reaktorů včetně EPR jak pro jednu, tak pro druhou lokalitu. Je ale samozřejmé, že eventuální možnost provozu dvou bloků EPR paralelně se čtyřmi stávajícími reaktory v lokalitě Dukovany, nebo se stávajícími dvěma reaktory v Temelíně, bude nutné detailně analyzovat. Opravdu tedy záleží na rozhodnutí, kolik bloků a ve které lokalitě budeme stavět.
Jednáte se šesti firmami, ale mluvíte o sedmi typech reaktorů. Je to proto, že Korejci fakticky nabízejí dva typy?
Ano. Je tomu tak. Za Koreu teď s námi jedná pouze firma Korea Hydro and Nuclear Power, a to jak za sebe, tak i jménem firmy KEPCO.
<h2>Nástup Asiatů</h2>
Oproti zrušenému temelínskému tendru je teď velkou novinkou to, že do hry vstoupily asijské firmy. Ve firmě Atmea – tedy společném podniku s Francouzi – je zastoupena japonská společnost Mitsubishi. Atmea je ovšem zatím jediný z uchazečů, který výrazně nepokročil ve výstavbě reaktorů, které by mohl Česku nabídnout.
To je pravda. A zase se vrátím k tomu, že výstavba nových bloků bude zahájena nejdříve v roce 2025 – tedy ode dneška za osm let. Očekáváme, že prakticky každý z nabízených reaktorů už bude někde v provozu, nebo minimálně bude mít licenci pro výstavbu. To se pravděpodobně týká i Atmey, která chystá výstavbu jaderné elektrárny v Turecku a možná i v dalších zemích. Během temelínského výběrového řízení byl stanoven požadavek, že vítězný reaktor musí být přinejmenším licencovatelný v zemi svého původu nebo v nějaké zemi Evropské unie. Domnívám se, že pokud budeme mít i v příští soutěži podobný požadavek, bude nakonec splněn pro všech sedm reaktorů.
Už jste zmínil, že ve hře jsou dvě korejské nabídky reaktorů – APR-1400 a APR-1000. Známější je APR-1400, který Korejci staví se Spojených arabských emirátech. Jestliže nyní v Česku nabízejí i ty takzvané tisícovky, není to právě proto, že v Česku cítí poptávku spíše po menších reaktorech? 
Myslím, že je to tím, že jeden z těchto projektů je navázán na korejskou firmu KEPCO, zatímco druhý projekt na její dceřinou společnost KHNP (Korea Hydro and Nuclear Power). My jsme oslovili oba dva korejské hráče, tyto firmy se ale domluvily, že s námi bude jednat pouze jedna firma a tou že bude KHNP. S touto firmou ale jednáme o nabídce obou korejských reaktorů.
<figure id="attachment_31461" style="width: 1359px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/12/KHNP.png"><img class="size-full wp-image-31461" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/12/KHNP.png" alt="Plánovaná výstavba reaktorů APR; Zdroj: KHNP" width="1359" height="988" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Plánovaná výstavba reaktorů APR. Zdroj: KHNP</figcaption></figure>
Korejci jsou ve svých aktivitách v Česku už delší dobu dost aktivní, mluví o výhodném geografickém postavení naší země, což vede k úvahám o nějaké strategické spolupráci s českými firmami při případném korejském nástupu v evropské jaderné energetice. Právě v případě Evropy si Korejci možná nemyslí, že by museli všechny komponenty elektráren dovážet z domova přes půl zeměkoule.
Ano, ale také ostatní uchazeči o tom mluví podobně. Všichni mluví o lokalizaci – tedy o zapojení českých firem při stavbě nových reaktorů v Dukovanech a Temelíně. Všech šest hráčů se také zmiňuje o tom, že tato lokalizace se nemusí týkat pouze dodávek pro reaktory budované v Čechách, ale že je zde i potenciál pro export českých komponent na třetí trhy.
Tohle je pro nás docela důležitý argument…
Důležitý argument to bezpochyby je. Půjde ale o to, abychom v tomto ohledu dokázali odlišit sliby od reálných možností. Každý z těchto hráčů by byl hloupý, kdyby v těchto zatím předběžných rozhovorech nenabízel lokalizaci. Opakuji, že jsme ve fázi konzultací, nikoliv výběrového řízení. Bohužel není možné očekávat, že by český průmysl mohl být tak velkým výrobcem komponent, jak tomu bylo v osmdesátých letech minulého století.
<h2>Doba RVHP je pryč</h2>
Proč je dnes situace jiná?
Tehdy Sovětský svaz přenechal Československu – a dá se říct, že poměrně velkoryse – jak samotnou výrobu, tak technickou dokumentaci a licence pro všechny komponenty jaderných elektráren kromě hlavních cirkulačních čerpadel a jaderného paliva. Fungovala takzvaná dělba práce v rámci RVHP. Na vyšších politických úrovních padlo například rozhodnutí, že tlakové nádoby reaktorů bude vyrábět Československo a že jich vyrobí minimálně dvanáct. Něco podobného vám dnes nemůže nikdo zaručit. Přitom uvést znovu do provozu halu, ve které se tlakové nádoby vyrábí, by se vyplatilo až při zaručeném odběru podobného množství tlakových nádob. Ti lidé, specialisté, kteří se podíleli na této výrobě v Plzni, už tam také nejsou. Naštěstí si tamní Škoda JS udržela schopnost výroby vnitřních částí reaktorů a dalších komponent jaderných reaktorů, které vyrábí pro různé odběratele doma i v zahraničí včetně Francouzů.
Zájem stavět nové reaktory v Česku projevili také Číňané. Objevují se tu ale obavy, že právě Číňané by do svých projektů v zahraničí nejraději dodali úplně všechno – včetně dělníků na stavbách. Chápou podle vás Číňané, že trváme na tom, aby se do takového projektu silně zapojily také české firmy?
Jednání s Číňany se v tomto ohledu nijak nelišila od rozhovorů s ostatními uchazeči. Čínská firma CGN, stejně jako ostatní hráči, nabízela lokalizaci a budoucí uzavírání kontraktů se subdodavateli z řad českých firem. Jednotliví uchazeči se bezpochyby budou lišit v rozsahu subdodávek pro české firmy v různých částech jaderného bloku, což začneme posuzovat, až vyhlásíme soutěž.
Čína má pověst země, kde je jaderný boom největší na světě, na druhé straně Číňané mají jen omezené zkušenosti s exportem svých reaktorů. Nemluvě o těch nejnovějších typech reaktorů, kam řadí i svůj Hualong, který nabízejí také v Česku…
Zatím skutečně takový projekt v zahraničí nerealizovali. Číňané se pochopitelně snaží chytit na evropském trhu a v současnosti tady cítí příležitost. Pravděpodobně budou argumentovat tím, že získali příznivé hodnocení ze strany evropských jaderných průmyslníků a že reaktor Hualong vyhovuje evropským požadavkům. My jsme žádné detailní vyhodnocení reaktoru Hualong zatím pochopitelně neprováděli. Víme o něm logicky méně než o projektech tří účastníků předchozího temelínského tendru – těm jsme se už hodně věnovali jak na straně společnosti ČEZ, tak na straně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Autor článku, který také kladl otázky, pracuje jako specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Elektrárny v ČR

Ján Štuller: Jednáme o sedmi typech reaktorů jak pro Dukovany, tak pro Temelín

Česká republika patří mezi tři země světa s největšími znalostmi solných technologií v oblasti jaderné energetiky. Češi by toho mohli využít při rozvoji malých modulárních reaktorů, říká ve druhé části rozhovoru pro web oEnergetice Martin Ruščák, ředitel Centra výzkumu Řež. <a href="http://oenergetice.cz/rozhovory/martin-ruscak-male-modularni-reaktory-jsou-cesko-velkou-sanci/">V první části rozhovoru ředitel poukázal na velkou šanci, </a>kterou mohou malé modulární reaktory znamenat pro Česko.
Ruščák také upozorňuje, že vývoj malých modulárních reaktorů ještě čeká řada překážek – musejí nejdříve prokázat svoji ekonomickou efektivitu a projít pověstným „údolím smrti“.
Říkáte, že Češi by se mohli pokusit o vývoj vlastního produktu v oblasti malých modulárních reaktorů. Česká jaderná energetika zatím stavěla na tlakovodních, lehkovodních reaktorech. Vy ale v této souvislosti zmiňujete technologii tekutých solí. V čem je podle vás její výhoda? 
Solné technologie mají několik výhod. První výhoda spočívá v tom, že jde o beztlakové technologie, což má dopady na bezpečnost i na cenu celého projektu. Druhou velkou výhodou je to, že solné reaktory pracují na vysokých teplotách, které výrazně zvyšují účinnost tepelného cyklu. A třetí velká výhoda pak odráží skutečnost, že jsme jednou ze tří zemí na světě, které mají velké znalosti o solných technologiích v oblasti jaderné energetiky. Těmi dalšími dvěma zeměmi jsou Čína a Spojené státy. My ve vývoji solných reaktorů významně spolupracujeme se Spojenými státy, s americkými institucemi – na základě mezivládní dohody. V rámci této spolupráce také využíváme náš reaktor LR-0 v Řeži.
Ta mezivládní doba byla uzavřena v době, kdy se společnost Westinghouse účastnila tendru na dostavbu Temelína?
Bylo to v té době, ale kdyby to bylo jenom kvůli tomu, očekával bych dnes útlum zájmu. Je to ale přesně naopak. Američané se nás ptají, jestli máme zájem tuto spolupráci rozšiřovat. My říkáme, že samozřejmě ano. Nechci malovat svět narůžovo, Američané jsou samozřejmě pragmatičtí a nebudou stavět nějaké vzdušné zámky. Ale vědí, že náš reaktor je pro danou úlohu velmi zajímavý, je unikátní i z hlediska Spojených států. Naši lidé navíc mají velmi dobré znalosti v oblasti chemie solí a neutroniky solí. A Američané také oceňují naši ochotu spolupracovat, včetně toho, že zde působí američtí studenti.
Pokud by tedy Česká republika vyvinula svůj vlastní produkt, mohlo by to být spíše na bázi tekutých solí?
Už jsem říkal, že české firmy určitě nevyrobí všechno samy do posledního šroubku, určitě ne jaderné palivo. Česká republika nicméně může do velké míry vytvářet koncept takového reaktoru s tím, že je naprosto soběstačná v oblastech sekundárního a terciárního cyklu. Češi mohou navrhnout také primární cyklus, ale tam musí s někým spolupracovat. Mluvím tedy o českém projektu v tomto rámci.
<h2>Žádné úlevy od regulátorů</h2>
Vraťme se ještě k budoucnosti malých modulárních reaktorů jako takových. Jednou z překážek, o které se hodně mluví, je licencování. Regulátoři – včetně toho českého – uvádějí, že pro malé reaktory nebudou žádné úlevy. Musely by tedy splnit veškeré podmínky stejně jako velké reaktory, což může být poměrně složitý proces.
Je správné, že se k tomu regulátor takhle staví. Nikdo nechce slevovat na bezpečnosti reaktorů. Zároveň je ale možné podívat se na to, jak jsou definována kritéria a jestli je nutné definovat všechna kritéria stejně pro velké i malé reaktory. Tuto otázku teď například řeší ve Velké Británii, která skutečně hodlá rozvíjet malé reaktory. Licencování samozřejmě tvoří významnou část nákladů. Pokud by náklady na licencování malého reaktoru měly být stejné jako na licencování velkého, celý ten projekt může ztratit smysl. Proto se hledají způsoby, jak se zaměřit na specifické prvky malých reaktorů, zejména na jejich vysokou pasivní bezpečnost, aniž by bylo nutné jakkoliv slevovat z celkových bezpečnostních požadavků.
Klíčové tedy asi bude, že malé modulární reaktory budou více využívat takzvané pasivní prvky, což by samo o sobě mělo vést k vyšší bezpečnosti. Také ale zaznívají hlasy, podle nichž pasivní prvky bezpečnosti zatím nejsou příliš vyzkoušené v praxi&#8230; 
Pokud se podíváme například na solné reaktory, tam bude pasivní bezpečnost – tedy bezpečnost, kterou zajišťuje využívání fyzikálních principů – skutečně na vysoké úrovni. Je to dáno právě beztlakovostí, o níž jsem mluvil. A změna teploty v reaktoru vede sama o sobě k jeho odstavení.
Malé modulární reaktory by se podle vašeho vyjádření měly uplatnit i v odlehlých místech, a to zřejmě také v zemích, které zatím s jadernou energetikou velké zkušenosti nemají. Tam ale může být jejich nasazení ještě složitější. Bude nutné vybudovat celou infrastrukturu, jaderný dozor, zajistit pravidla bezpečnosti.
Může to být složitější, ale v jistém smyslu to může být i jednodušší. Do těch odlehlých míst mohou být dodány i velmi malé reaktory, třeba o výkonu jednoho nebo dvou megawattů. A třeba ani reaktory o tepelném výkonu 50 megawattů nemusí zabírat příliš velký prostor. Může jít o objem třeba tří námořních kontejnerů.
Předpokládám, že takový reaktor by stejně nejdříve musel získat licenci v některé vyspělé zemi s tradicí v oblasti jaderné energetiky…
Přesně tak. Bylo by nutné získat licenci ve vyspělé zemi, a posléze by se tato licence ve spojení s určitou zkušeností s provozem reaktoru dala uplatnit i v jiné zemi s méně vyspělou jadernou energetikou. Za prvé je možné edukovat tamní dozor, za druhé je možné dozor zajistit díky tomu, že jde právě o reaktor tak malých rozměrů. Podmínkou by totiž nemusela být nějaká významná znalostní infrastruktura. Šlo by zkrátka o dodání produktu, který přivezete, namontujete, provozujete. A po čase ho zase odvezete.
Pravděpodobně by tam ale musela být zvýšená ostraha. A pokud máte malé reaktory na různých odlehlých místech, náklady na zajištění ostrahy by pak asi mohly být mnohem vyšší?
Zase ne nutně. Ostraha by tam samozřejmě musela být, ale na druhé straně je možné tak malý reaktor umístit v betonovém sarkofágu hluboko pod zemí. To není tak velký problém. Nejaderné části mohou být mimo. Mluvíme o prostoru v řádu desítek metrů čtverečních, který lze ochránit relativně jednoduše.
Objevují se předpoklady – a to například i ve Spojených státech, že britský regulátor může být ve vztahu k malým modulárním reaktorům flexibilnější než třeba právě ten americký. Myslíte si to také?
Je tu opravdu zajímavý rozdíl mezi britským přístupem a přístupem regulátorů ve Spojených státech nebo v kontinentální Evropě včetně třeba Česka. Britský přístup je řízen cíli. Britský regulátor říká – dokažte nám, že vaše řešení je bezpečné a my vám ho schválíme. Britský přístup v tomto ohledu není striktně preskriptivní. Ale to se netýká jenom jádra, takhle funguje celá britská legislativa. Britský jaderný dozor má samozřejmě také své návody, rozhodně neříká – dělejte si, co chcete. Sděluje vám, že pokud půjdete podle určitého návodu a splníte všechny požadavky, získáte jeho souhlas. Pokud ale navrhnete jiný způsob a přesvědčíte regulátora, že tak dosáhnete stejných cílů, získáte souhlas také.
<figure id="attachment_17489" style="width: 340px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/03/Small-Modular-Nuclear-Reactors-Gain-Traction_01.jpg"><img class="size-full wp-image-17489" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/03/Small-Modular-Nuclear-Reactors-Gain-Traction_01.jpg" alt="Konstrukce malého modulárního reaktoru NuScale. Zdroj: www.asme.org" width="340" height="572" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Konstrukce malého modulárního reaktoru NuScale. Zdroj: www.asme.org</figcaption></figure>
<h2>Česko jako Británie?</h2>
Mluvili jsem o tom, že zde existuje určitá paralela mezi Británií a Českou republikou. V obou zemích máme významné know-how v oblasti jaderného průmyslu. Na rozdíl od Česka se ale Británie už dostala do velkých problémů, protože dnes čelí akutnímu nedostatku zdrojů energie. V Česku je naopak stále terčem kritiky to, že elektřinu vyvážíme.
Otázka zní, jak dlouho ji ještě budeme vyvážet. Všechno závisí na tom, jakým směrem se bude vyvíjet spotřeba elektrické energie. Jsem hluboce přesvědčen, že žádná země nebude moci existovat bez toho, čemu říkáme baseload – základní zatížení sítě. Myslím, že nikdy nebude možné postavit celou energetiku jen na bázi jednotlivých malých zdrojů. A v České republice vždy dojdeme k tomu, že v zásadě musíme mít buď jádro, nebo plyn. Velká Británie je na tom podobně.
Nezměnil by to ani významný průlom ve skladování elektřiny?
Myslím, že takový průlom nastane. Baterky budou levnější. Osobně si ale myslím, že to spíš povede k tomu, že se spotřeba rozdělí na spotřebu z domácí výroby a na spotřebu ze sítě. Budu mít auto, v něm baterku, kterou si nabiju z vlastní sluneční elektrárny. Pokud ale bude zataženo, nabiju si ji ze sítě. A pokud budu na cestách, také si ji budu muset dobíjet ze sítě. To je samozřejmě velmi jednoduchý příklad, ale jsem přesvědčen, že ani sebelepší baterky nezajistí skladování elektřiny pro celou zemi.
Uvedl jste, že v Česku by se malé modulární reaktory mohly využívat hlavně v teplárenství. Hraje roli i to, že technologie tekutých solí v sobě skrývá potenciál i pro skladování tepla?
Ano, soli jsou využívány také v nejaderných aplikacích, třeba v solárních elektrárnách s velkými zrcadly k výrobě tepla. Soli mají velkou tepelnou kapacitu a mohou sloužit k uchovávání energie.
Mohla by to být přidaná hodnota k výrobě energie v malých modulárních reaktorech?
Mohla, samozřejmě se všemi důsledky, které to má. Když měníte jednu energii v druhou, vždy ztrácíte.
<h2>Nevyzkoušená, ale nadějná cesta</h2>
<figure id="attachment_27430" style="width: 2000px" class="wp-caption aligncenter"><a href="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/09/fuze-1.jpg"><img class="size-full wp-image-27430" src="http://oenergetice.cz/wp-content/uploads/2016/09/fuze-1.jpg" alt="Experimentální tokamak ITER; Zdroj: iter.org" width="2000" height="1692" /></a><figcaption class="wp-caption-text">Ve spojitosti s nukleární fúzí se již po desítky let hovoří, že za 20 let se stane realitou. Čeká podobný osud malé modulární reaktory? Experimentální tokamak ITER; Zdroj: iter.org</figcaption></figure>
Shrnul byste, kde vidíte největší výhody a největší problémy malých modulárních reaktorů?
Začnu s nevýhodami. Je to zatím nevyzkoušená cesta, proto se mluví o údolí smrti ve vývoji malých reaktorů. Jsou tu dvě kritická místa. První je v oblasti vývoje, kde často vstupuje do hry venture kapitál. Velká Británie nedávno vyhlásila soutěž na návrh technologie pro malé reaktory. Přihlásilo se více než třicet různých technologií. Za většinou z nich stojí venture kapitál. Tito investoři asi tuší, že to má smysl, když do toho dávají peníze. Ale je tu obrovské riziko, že se tyto peníze využijí na vývoj technologie, která se potom neuplatní. Druhé riziko je, že se technologie uplatní, postaví se první malá elektrárna, ale nenajde se investor kvůli nějakému vážnému problému – licenčnímu, technologickému, nebo se investora nepodaří přesvědčit o snižování nákladů u dalších bloků a dál už stavět nebude.
Není tu paralela s jinou technologií – s <a href="http://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/proc-jsme-stale-30-let-od-zvladnuti-jaderne-fuze-1-dil/">nukleární fúzí</a>, kde se po mnoho desetiletí pořád mluví o tom, že to už opravdu za dvacet let bude?
Myslím, že tady paralela není. V případě malých modulárních reaktorů jsme blíž. Velká Británie si dává za cíl mít malý reaktor postavený nejpozději do roku 2030. Ale bude velmi důležité, kdo takový malý modulární reaktor zlicencuje jako první a jak dlouho bude takový reaktor fungovat, než ten licenční proces začnou klonovat další země.
Je to tedy spíše otázka času?
Je to otázka času, ale v tomto případě je mimořádně důležitá. Vždy máte dva nezbytné faktory úspěchu – musíte mít výrobu a musíte mít trh. Pokud se oba tyto faktory nepotkají do roku 2030, jsou vážné obavy, že celá myšlenka malých modulárních reaktorů zanikne. A když mluvím o nevýhodách, patří mezi ně také zatím nevyjasněná oblast zamezení zneužití jaderné energie pro jiné účely. To není velký problém v zemích jako Británie nebo Česko, ale může to být problém v zemích, kde budeme hledat trh pro malé reaktory – tedy v zemích, kde není jistota, že máte vše pod stoprocentní kontrolou.
A kde vidíte ty největší výhody?
Velkou výhodou malých reaktorů je, že potřebujete investovat podstatně menší balík peněz než do velkých reaktorů. To má významné dopady na návratnost investic. V případě jaderné energetiky jde vždy velká část celkové investice na zajištění financování projektu. Když máte menší projekt, navíc založený na modulární výstavbě, jeho dokončení bude rychlejší. Také se vám snižují náklady na jednotku výkonu díky levnějším penězům. Na druhé straně je nevýhodou, že jednotkové náklady budou vyšší, protože tady funguje economy of scale – úspora z rozsahu. Proti této nevýhodě je ale možné postavit právě modularitu, větší počet malých vyrobených jednotek a sdílené provozování většího množství reaktorů. Mezi velké výhody patří také další faktory, o nichž už jsem mluvil – významná pasivní bezpečnost a flexibilita výroby energie.
Autor článku, který také kladl otázky, pracuje jako specialista pro energetické projekty agentury HATcom.