Německá cesta k zelené energetice: Aukce jakožto nástroj ke stlačení cen

První díl seriálu o německé cestě za obnovitelnou energetikou přinesl pohled na novodobou historii a nastartování výstavby obnovitelných zdrojů po roce 2000. Druhý díl se zaměří na přechod k systému aukcí, které měly Německu v případě velkých instalací přinést snížení cen. Kromě zavedení samostatných aukcí pro solární a větrné elektrárny Německo rovněž experimentovalo se společnými aukcemi, ve kterých proti sobě postavilo různé technologie.

Dalším krokem v evoluci rozvoje obnovitelných zdrojů v Německu byl přechod na systém aukcí pro zdroje s instalovaným výkonem nad 750 kW. Přechod k aukcí byl zakotven již v úpravě německého zákona o obnovitelných zdrojích z roku 2014 (EEG 2014), nicméně konkrétní podmínky byly dále specifikovány v následných úpravách. Kromě několika pilotních kol pro pozemní fotovoltaiky z let 2015 a 2016 samotné „ostré“ aukce, i pro jiné typy zdrojů, odstartovaly v roce 2017.

Novinkou roku 2017 se tak staly samostatné aukce pro offshore větrné elektrárny, onshore větrné elektrárny, pozemní fotovoltaické elektrárny či zdroj spalující biomasu. Zatímco aukce pro větrné a solární elektrárny slavily po svém spuštění velkých úspěch, v případě aukcí pro biomasu byl nezájem investorů patrný již od prvního kola v roce 2017. V tom se ani navzdory vysokým maximálním cenám nevysoutěžil veškerý nabízený výkon. Podobně dopadla i druhá aukce z roku 2018, kdy se vysoutěžila pouhá třetina nabízeného objemu, stejně jako další dvě kola z roku 2019.

První aukce přinesly prudký pokles cen

Na jaře roku 2017 se v Německu uskutečnila první kola samostatných aukcí pro větrné elektrárny, na moři i pevnině, stejně jako pro pozemní fotovoltaické elektrárny. První německá aukce pro offshore větrné elektrárny přinesla překvapivé výsledky, kdy v aukci některé z projektů uspěly s požadavkem na nulovou provozní podporu.

Nejvýznamnějším faktorem za tímto úspěchem byla možnost prodloužení termínu realizace těchto projektů až do roku 2024. Stejně tak svou roli sehrála i skutečnost, že v aukcích pro offshore větrné zdroje nejsou zahrnuty náklady na vybudovány síťového připojení, které musí na vlastní náklady zajistit provozovatelé německé přenosové soustavy.

V případě aukcí pro onshore větrné elektrárny a pozemní fotovoltaiky sice nabídky na nulovou provozní podporu nepadaly, nicméně ceny postupně s každou další aukcí v roce 2017 klesaly. Za značným poklesem cen v prvních kolech stále mimo jiné silná konkurence. V prvních třech kolech pro onshore větrné elektrárny z roku 2017 se celkový výkon přihlášených projektů pohyboval okolo 2,5 až trojnásobku objemu aukcí.

Podobně tomu bylo i u pozemních fotovoltaických elektráren, u nichž k silnému cenovému tlaku pomohlo i zpřístupnění zemědělské půdy a luk k jejich výstavbě.

Další tlak na cenu skrz technologicky neutrální aukce

Již před spuštěním samostatných aukcí pro jednotlivé typy obnovitelných zdrojů si němečtí zákonodárci pohrávali s myšlenkou společných aukcí. V těch měly o podporu soutěžit různé technologie, od čehož si Německo slibovalo další snižování cen skrz silnější konkurenci. V tomto ohledu měla německá vláda i podporu ze strany Evropské komise, která měla na technologicky neutrální aukce podobný pohled.

Před zavedením společných aukcí od samého počátky varovaly některé německé asociace sdružující společnosti působící v odvětví obnovitelných zdrojů. Jedním z hlavních argumentů proti společným tendrům bylo riziko vzniku monokultur, tedy případ kdy by v aukci převážil jeden druh technologie.

"Propojování sektorů bude potřebovat koncepty udržitelných, regionálních dodávek, což si vyžádá přístup k více zdrojům obnovitelné energie. Všechny technologie musí být využívány ve svém plném potenciálu, a ne brzděny přímou konkurencí," uvedl v roce 2017 Hermann Albers, prezident německé Federální asociace pro větrnou energii (BWE). Podle Hermanna přitom měly společným aukcím dominovat větrné elektrárny.

Proti zavádění společných aukcí se tehdy vyslovila i Federální asociace pro obnovitelnou energii (BEE) s ohledem na právě zmiňované riziko formace monokultur a centralizace zdrojů. V případě vzniku oblastí, ve kterých by značně převažovaly buď solární, či větrné elektrárny, riziko spočívá ve značném kolísání dostupného výkonu podle aktuálního počasí a denní doby.

První společná aukce potvrdila původní obavy

Pilotní kolo společných aukcí se v Německu uskutečnilo v dubnu 2018, kdy tamní regulátor nabídl k soutěžení 200 MW výkonu. Do aukce sice byly přihlášeny projekty jak pro fotovoltaické, tak i větrné elektrárny, vůbec první kolo však zcela ovládly fotovoltaiky. V případě větrných elektráren nebyl v silné konkurenci úspěšný ani jeden projekt.

Na výsledku aukce se projevily i její specifické podmínky. Na rozdíl od standardních aukcí pro větrné elektrárny v tomto případě nebyly kompenzovány nabídky v oblastech s horšími větrnými podmínkami. V aukci byla rovněž zavedena přirážka k nabídkám v oblastech, ve kterých by si další výstavba obnovitelných zdrojů vyžádala rozvoj sítí. Tento krok sice neměl na aukcí zásadní dopad, nicméně bez tohoto opatření by jeden projekt větrné elektrárny v aukci uspěl.

V podobném duchu se nesla i další kola společných aukcí, kdy v historicky druhém kole opět dominovaly solární elektrárny. Na této skutečnosti se nezměnilo nic ani v roce 2019, kdy do prvního kola developeři větrných elektráren už ani nepodávali nabídky. Stejně tomu tak bylo i v druhém, a zároveň poslední kole společných aukcí v roce 2019.

2018: Změna kurzu po úpravě podmínek

S příchodem roku 2018 se začala situace v Německu měnit. První aukce v roce pro pozemní fotovoltaiky sice přinesla další cenový pokles, v případě větrných elektráren se však cenový vývoj již začal otáčet. Německo totiž v roce 2017 v aukcích silně zvýhodňovalo takzvané komunitní projekty.

Kromě toho, že tyto projekty nepotřebovaly mít pro účast v aukci předem zajištěno stavební povolení, měly rovněž prodlouženou dobu realizace. Komunitní projekty v aukcích dále dostávaly místo nabízené ceny nejvyšší vysoutěženou cenu v daném kole. Standardně si přitom developeři nekomunitních projektů zajišťovali ceny, se kterými v aukci soutěžili.

Vzhledem k absenci stavebního povolení hrozilo riziko, že tyto projekty nebudou realizovány. Komunitní projekty totiž rovněž skládaly menší zálohu pro účast v aukci, oproti standardním projektům poloviční. Dále se začalo ukazovat, že za komunitními projekty se zřejmě často skrývali velcí developeři, aby si tak pro své projekty zajistili výhodnější podmínky.

S absencí konkurence ceny rostly

Od roku 2018 tak musely stavebním povolením disponovat i komunitní projekty, což se následně projevilo prudkým propadem v jejich účasti. A to i přesto, že v roce 2018 stále dostávaly místo nabízené ceny nejvyšší vysoutěženou cenu. Již v druhém kole aukcí pro onshore větrné elektrárny v roce 2018 se tak začal projevovat nedostatek projektů, a soutěžené ceny tak nadále rostly. Ceny rovněž rostly i v aukci pro offshore větrné elektrárny. Historicky druhé kolo rovněž přineslo nabídky na provoz bez podpory. V aukci však uspěly i projekty s cenou bezmála 100 EUR/MWh, čímž průměrná vysoutěžená cena vzrostla oproti prvnímu kolu desetinásobně.

Na této skutečnosti se nic nezměnilo i v následných kolech, kdy soutěžené ceny u onshore větrných elektráren dále stoupaly. Nedostatek projektů tak vedl k tomu, že se v roce 2018 zcela zaplnily dvě z celkových čtyř kol. Podle studie ze začátku roku 2018 rovněž není jisté, jak velký podíl měly aukce na prvotním snižování cen pro onshore větrné elektrárny. Její autoři uváděli, že podobného poklesu by zřejmě bylo dosaženo i při zachování původního systému podpory skrz výkupní ceny.

V roce 2019 se poté soutěžené ceny stabilizovaly nad 60 EUR/MWh. Ovšem pouze z toho důvodu, že developeři onshore větrných elektráren nemohli podávat nabídky na vyšší ceny než 62 EUR/MWh. V roce 2019 totiž v Německu proběhlo celkem šest kol aukcí pro onshore větrné elektrárny, zaplnila se však pouze jedna. Díky absenci konkurence tak developeři mohli běžně nabízet ceny právě na úrovni maximálních možných cen.

U fotovoltaik nadále panovala silná konkurence. I tak ceny rostly

Oproti aukcí pro onshore větrné elektrárny byla situace na poli fotovoltaik zcela odlišná, kdy v aukcích i nadále panovala silná konkurence. Ani konkurenční tlak však nedokázal udržet trend cenového poklesu z roku 2017, kdy od druhého kola z roku 2018 začaly soutěžené ceny růst. V roce 2018 se tak německým aukcím pro větrné a solární elektrárny již nedařilo dále snižovat ceny.

Na této skutečnosti se nic neměnilo ani v roce 2019, kdy soutěžené ceny v případě fotovoltaických elektráren nadále rostly. Kvůli navýšení objemu březnové aukce ceny dokonce vzrostly o více než třetinu, ačkoliv na rozdíl od větrných elektráren byl k dispozici stále velký objem soutěžících projektů.

V následných kolech sice vysoutěžené ceny u fotovoltaických elektráren postupně klesaly, ani tak se však Německu nepodařilo dostat se zpět na cenové úrovně z roku 2018.