Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov byla plně uvedena do provozu. Akademik Lomonosov je umístěn v Pevku, což je oblast Čukotky na ruském Dálném východě. Mezník byl oznámen po schválení generálním ředitelem Rosenergoatom Andrejem Petrovem.
Souhlas generálního ředitele Andreje Petrova byl vydán poté, co regionální pobočka ruského regulačního orgánu Rostechnadzor vydala prohlášení o shodě. Prohlášení o shodě pro Akademika Lomonosova ověří, že plovoucí jaderná elektrárna byla postavena v souladu se všemi požadavky projektové dokumentace.
Kromě toho byl projekt schválen Rosprirodnadzorem, výkonným orgánem kontrolujícím a dohlížejícím na činnosti v oblasti životního prostředí. Rosenergoatom uvedl, že přijetí těchto dokumentů znamená, že Akademik Lomonosov plně dodržuje všechny normy a předpisy, včetně hygienických, epidemiologických, environmentálních, požární bezpečnosti, stavebních požadavků a federálních standardů.
<blockquote>„Dnes můžeme považovat projekt výstavby plovoucí jaderné elektrárny za úspěšně dokončený. Tento rok jsme dokončili náš hlavní úkol a tím bylo plné uvedení plovoucí jaderné elektrárny do provozu v Pevku v Čukotce. Tím se oficiálně stává jedenáctou jadernou elektrárnou v Rusku a nejsevernější na světě,“ uvedl Petrov.</blockquote>
Akademik Lomonosov má instalovány dva jaderné reaktory KLT-40C, každý o elektrickém výkonu 35 MWe a tepelném výkonu 150 MWt. Do izolované rozvodné soustavy Chaun-Bilibino v Čukotce začal dodávat elektrickou energii dne 19. prosince 2019.
Od připojení k rozvodné síti vyrobila plovoucí jaderná elektrárna více než 47,3 GWh elektrické energie a v současné době pokrývá 20 % poptávky lokality Chaun-Bilibino. Po uzaření jaderné elektrárny Bilibino se stane hlavním zdrojem elektrické energie pro Čukotku.

Energetika v zahraničí

Plovoucí jaderná elektrárna Akademik Lomonosov byla uvedena do plného provozu

<a href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Regulator-approves-safety-of-Japanese-reprocessing">Japonský úřad pro jadernou regulaci schválil návrh zprávy, která potvrzuje splnění nových bezpečnostních norem v budovaném závodě pro zpracování vyhořelého paliva</a>. Nový závod Rokkasho, jehož výstavba započala v roce 1993, se schválením bezpečnostních norem blíží k uvedení do provozu.
Po fukušimské havárii v roce 2011 vstoupily v platnost v prosinci 2013 nové bezpečnostní normy pro zařízení na výrobu jaderného paliva. Požadavky se liší od závodu k závodu, ale obecně zahrnují opatření proti přírodním hrozbám, jako jsou zemětřesení a tsunami. Pro některé závody platí i opatření proti tornádům, sopkám nebo lesní požárům. Závody pro zpracování vyhořelého paliva musí zavést i opatření proti teroristickým útokům, výbuchům vodíku, požárům způsobeným únikem rozpouštědel a odpařováním tekutého odpadu.
Japonský úřad pro jadernou regulaci schválil návrh zprávy, v níž uvádí, že závod na zpracování vyhořelého paliva Rokkasho tyto nové bezpečnostní normy splňuje a stanovil jednoměsíční lhůtu k získání zpětné vazby od ministra průmyslu Hiroshi Kajiyamy a dalších zúčastněných stran.
<blockquote>„Věříme, že konstrukce závodu zajišťuje vysoké bezpečnostní rezervy proti možným nehodám. Seismické zlomy poblíž závodu byly dostatečně prozkoumány a screening byl proveden adekvátně,“ uvedl předseda představenstva japonského úřádu pro jadernou regulaci Toyoshi Fuketa.</blockquote>
V závodě Rokkasho jsou instalovány další zařízení a systémy pro zachycení radioaktivity v případě vážné havárie. Vyhodnocuje se rovněž dopad na regulační systémy a vybavení v případě úniku vysokotlaké a vysokoteplotní páry, a vývoj a instalace příslušných protiopatření. V závodě se také staví nový pohotovostní dispečink.
Mimo to budou zavedena další opatření související s bezpečností, jako je vnitřní protipovodňová ochrana, posílení seismické odolnosti potrubí, zlepšení odolnosti chladící věže proti tornádům a ochrana proti požárům v závodu.
Výstavba závodu na zpracování vyhořelého paliva Rokkasho byla zahájena v roce 1993. Spuštění se očekávalo v roce 1997, nicméně průběh výstavby, a tedy i datum uvedení do provozu ovlivnilo několik problémů.
Ke zpoždění přispěly problémy s vitrifikační jednotkou, kde se sušené a práškové vysoce radioaktivní odpady mísí s roztaveným sklem pro trvalé skladování. Stejná vitrifikační jednotka se používá v závodu v La Hague ve Francii.
Po uvedení do provozu by měla být maximální kapacita nového závodu 800 tun ročně. Cílem je dokončit nezbytná bezpečnostní opatření do konce března 2022.
<div class="text-wrap tlid-copy-target">Zdroj úvodní fotografie: JNFL</div>

Jaderné elektrárny

Japonsko je o krok blíže k vlastnímu zpracovávání vyhořelého paliva

<a href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Uzbekistan-plans-route-to-cleaner-electricity-mix?fbclid=IwAR2F-pR8eGQPBlyOxE9XfVogPiOH3eEQ1aBj2UBD9WdCFn-3OZNNvOMCuv0">Uzbecké ministerstvo energetiky zveřejnilo energetický koncept, v němž nastínilo svou strategii výroby elektrické energie do roku 2030</a>. Koncept předpokládá výrazné snížení závislosti na výrobě elektrické energie ze zemního plynu. Současná výroba ze zemního plynu představuje 83 % a výroba má klesnout na 45 %. Jáderná energie má představovat 8 %.
Středoasijská země se stala členem Mezinárodní agentury pro atomovou energii již v roce 1994. Má celkem 50 let zkušeností v jaderném výzkumu a je jedním z největších světových producentů uranu. Přes své dosavadní odborné znalosti v oblasti jaderné energetiky závisí Uzbekistán téměř výhradně na fosilních palivech.
Asi 86 % elektrické energie pochází ze spalování zemního plynu, uhlí a ropy. Zbytek pochází z vodní energie. Uzbekistán má v plánu postavit svou první jadernou elektrárnu, aby jí pomohla udržet krok s rostoucí poptávkou po elektrické energii a snižování emisí skleníkových plynů.
Podle energetického konceptu činí v současné době dostupná výrobní kapacita Uzbekistánu 12,9 GWe. To zahrnuje 11 GWe výroby z fosilních paliv (84,8 %) a 1,85 GWe z vodní energie (14,3 %). Uzbekistán má celkem 11 elektráren na fosilní paliva a 42 vodních elektráren.
<h2>Prudký růst spotřeby elektřiny a nedostatečný růst výroby</h2>
V letech 2012 až 2019 se výroba elektrické energie každoročně v průměru zvýšila o 2,6 %, ale tento nárůst neudržel tempo s poptávkou. Nedostatek elektrické energie v průměru činil 9,4 % spotřeby. Očekává se, že poptávka vzroste každoročně asi o 6 až 7 % do roku 2030. V roce 2030 se předpokládá, že spotřeba dosáhne 120,8 TWh, což je téměř dvojnásobek oproti roku 2018.
Cílem konceptu je dosáhnout instalované výrobní kapacity 29,2 GWe po vyřazení zastaralých elektráren z provozu (5,9 GWe). To zahrnuje 13,4 GWe ze zemního plynu (45 %), 5 GWe ze solární energie (17,3 %), 3,8 GWe z vodní energie (13,1 %), 3 GWe z větrné energie (10,4 %), 2,4 GWe z jaderné energie (8,3 %) a 1,7 GWe z uhlí (5,9 %).
Uzbekistán a Rusko podepsaly mezivládní dohodu o spolupráci při využívání jaderné energie pro mírové účely v prosinci 2017. V září 2018 byla podepsána další dohoda o výstavbě dvou jaderných reaktorů VVER-1200 ruskou státní jadernou společností Rosatom. Ty mají být uvedeny do provozu v letech 2028 a 2030. <a href="https://oenergetice.cz/zahranicni/uzbekistan-hodla-vybudovat-celkem-4-jaderne-reaktory-namisto-2-drive-avizovanych">V červenci 2019 uvedl Alisher Sultanov, ministr energetiky Uzbekistánu, že země chce postavit celkem 4 jaderné reaktory</a>.
Zdroj úvodní fotografie: <a href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Uzbek-expands-nuclear-plans?fbclid=IwAR3xQaoUe7ei8yTITgiCNlTdtMVwzqbcvLPrqMGAavW9BHCpvEjJD-Tr5aU">World Nuclear News</a>
<div class="text-wrap tlid-copy-target"></div>

Uzbekistán chce svůj energetický mix rozšířit o jádro a obnovitelné zdroje

Finský jaderný regulátor <a style="font-weight: bold;" href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Finland-performs-remote-inspection-of-new-nuclear">STUK provedl plánovanou inspekci výstavby nové jaderné elektrárny Hanhikivi</a>. Inspekce výstavby řízené společností RAOS Project, dceřinou společností Rosatomu, byla provedena na dálku přes Skype a to plně v souladu s nařízeními vydanými finskou vládou v boji proti pandemii koronaviru.
Dle Rosatomu byla třídenní inspekce ve dnech 20. až 22. dubna historicky první vzdálenou inspekcí zahraničního dodavatele jaderné elektrárny. Inspekce se zúčastnilo více než 30 pracovníků společnosti RAOS Project.
<blockquote>„Odborníci STUK pozitivně hodnotili funkčnost správy objednávek na podnikovém portálu, zaznamenali pokrok ve vývoji řídících procesů pro dokumentaci a ocenili také kvalitu technické podpory pro kontrolu ve vzdáleném pracovním prostředí. Během inspekce byly úspěšně uzavřeny tři z pěti požadavků, které byly formulovány po předešlé inspekci. RAOS Project bude na zapracování zbylých dvou požadavků nadále pracovat,“ uvedl Rosatom.</blockquote>
Na základě výsledků inspekce stanovili odborníci <a href="https://www.stuk.fi/web/en">STUK</a> nový požadavek na systém řízení projektu.
<blockquote>„Finský regulátor zdůraznil, že je třeba zahájit aktivní studii problémů projektového řízení v další fázi jeho provádění – ve fázi výstavby jaderných elektráren. Regulační orgán musí zhodnotit organizaci projektového řízení v horizontu celého projektu – šestiměsíční tranzitní období, celou dobu výstavby, instalaci a uvedení do provozu,“ uvedl Rosatom.</blockquote>
Další inspekce STUK je předběžně naplánována na čtvrté čtvrtletí letošního roku.
Fennovoima zahájila výkopové práce v lokalitě Hanhikivi v Pyhäjoki v severním Finsku v lednu 2016. RAOS Project předpokládala získání stavebního povolení v roce 2018, uvedení do provozu bylo plánováno na rok 2024. V září 2017 však společnost oznámila, že neočekává obdržení stavebního povolení až do roku 2019, protože přezkum dokumentace vztahující se k její žádosti trval déle než se původně očekávalo. V prosinci 2018 Fennovoima uvedla, že v roce 2021 očekává získání stavebního povolení.
Rosatom staví 1. blok jaderné elektrárny Hanhikivi s jaderným reaktorem VVER-1200 typu AES-2006. Finská společnost <a href="https://raosproject.fi/">RAOS Project</a>, dceřiná společnost <a href="http://rusatom-energy.com/about/">JSC REIN (Rusatom Energy International)</a> patřící pod Rosatom, je generálním dodavatelem 1. bloku jaderné elektrárny Hanhikivi od dubna 2015.
Zdroj úvodní fotografie: Fennovoima

Finsko provedlo dálkovou inspekci výstavby nové jaderné elektrárny Hanhikivi

<a style="font-weight: bold;" href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Russia-prepares-for-next-icebreaker-series">FSUE Atomflot, dceřinná společnost Rosatom, a stavitel lodí Zvezda LLC podepsaly smlouvu na stavbu jaderného ledoborce třídy Lídr</a>. Ledoborec poháněný dvěma jadernými reaktory bude schopen prorazit led o tloušťce přesahující 4 metry. Uvedení do provozu prvního ledoborce je plánováno na rok 2027.
Loděnice společnosti Zvezda LLC jsou jediným dodavatelem projektu Rosatom. Podle podmínek smlouvy se očekává, že první plavidlo třídy Lídr bude uvedeno do provozu v roce 2027.
Jaderný ledoborec třídy Lídr bude vybaven dvěma nejmodernějšími jadernými reaktory RITM-400, vyvinutými společností Rosatom. Oba reaktory dodají ledoborci elektrický výkon 120 MWe, což lodi umožní překonávat led o tloušťce více než 4 metry.
<blockquote>„Uvedení tohoto jaderného ledoborce do provozu nám umožní zaručit bezpečný a pravidelný provoz ve východní části Severního ledového oceánu, celoroční plavbu ve vodách severní trasy Severního moře a nové možnosti vytváření komerčních tras s vysokou zeměpisnou šířkou,“ uvedl Mustafa Kashka.</blockquote>
Hlavními charakteristikami konstrukce jaderného ledoborce projektu 10510 jsou elektrický výkon 120 MWe na hřídeli, maximální rychlost 22 uzlů (41 km/h) na volném moři, délka 209 metrů, šířka 47,7 metrů, maximální průnik ledu 4 metry a výtlak přibližně 69 700 tun.
Kromě dvou reaktorů RITM-400 se jeho hlavní energetické vybavení skládá z parní turbíny vybavené čtyřmi turbogenerátory každý o elektrickém výkonu 37 MWe. Elektrický pohonný systém je vybaven čtyřmi vrtulovými motory každý o výkonu 30 MWe.
Před projektem 10510 vznikly tři ledoborce třídy LK-60 s názvy Arktika, Sibir a Ural. Ledoborce mají výtlak 33 540 tun, délku 163,3 metrů, šířku 34 metrů, maximální průnik ledu 3 metry a maximální rychlost 22 uzlů (41 km/h) na volném moři. Ledoborce jsou vybaveny dvěma jadernými reaktory RITM-200, které dodávají 60 MWe na hřídel pomocí turbogenerátorů a tří motorů.
Zdroj úvodní fotografie: Rosatom

Rusko se připravuje na produkci další série jaderných ledoborců. První má vyplout v roce 2027

Spojené království očekává pro rok 2020 instalace nových větrných elektráren o instalovaném výkonu ve výši 0,98 GW. Zejména v souvislosti se současnou pandemií koronaviru byl předpoklad snížen z původně očekávaných 1,22 GW. 
Před pandemií koronaviru očekávalo Spojené království pro rok 2020 instalaci nových větrných elektráren o instalovaném výkonu ve výši 1,22 GW. Koronavirus způsobil pokles odhadovaného přírůstku instalovaného elektrického výkonu na rok 2020 téměř o pětinu na 0,98 GWe. Ve srovnání s rokem 2019 je propad ještě znatelnější, postaveno bylo v instalovaném výkonu 2,5krát více větrných elektráren, konkrétně 2,47 GW.
<blockquote>„V globálním měřítku se Spojené království stalo jedním z nejvýznamnějších hráčů na trhu s větrnými elektrárnami. Instalovaný výkon se zvýšil z 1,34 GW v roce 2010 na 9,97 GW v roce 2019. Současná pandemie koronaviru může provoz větrných elektráren ztížit“, uvedl Somik Das, hlavní energetický analytik GlobalData.</blockquote>
Pokles instalací je způsoben pozastavením výroby vlivem vládních nařízení. Mezi společnosti postižené vládním nařízením patří naříklad i Siemens Gamesa Renewable Energy. Navzdory tomu, že některé výrobní společnosti již postupně obnovují provoz, pozastavení výroby již s největší pravděpodobností nebude možné dohnat.
<blockquote>„Od zavedená vládních nařízení průměrná poptávka po elektrické energii ve Spojeném království klesla o 13 %. Výkon stávajících větrných farem by se mohl výrazně snížit v důsledku pozastavení chodu dodavatelského řetězce, zákazu cestování a odložené údržby. Vlivem těchto nedostatků může docházet ke zpoždění provozních a údržbářských prací. Za normálních okolností oprava zlomeného rotoru nebo převodovky netrvá déle než měsíc, ale nyní by mohla oprava zabrat i déle něž šest měsíců, což je docela významné pro větrný průmysl jako celek“, dále uvádí Somik Das.</blockquote>

Větrné elektrárny

Spojené království očekává letos vlivem koronaviru o pětinu nižší přírůstek výkonu větrných elektráren

Švédsko-švýcarská společnost <a href="https://dieselgasturbine.com/abb-sees-fuel-cell-future-in-shipping/">ABB bude spolupracovat s francouzskou společností Hydrogene de France</a>. Budou společně spolupracovat na megawattovém systému s palivovými články pro námořní aplikace. Cílem spolupráce je snížit emise skleníkových plynů o 50 % v tomto segmentu dopravy do roku 2050.
Dohoda mezi společností ABB a specialistou na vodikové technologie Hydrogene de France předpokládá úzkou spolupráci při montáži a výrobě <a href="https://oenergetice.cz/elektrina/akumulace-energie/palivove-clanky-princip-funkce-a-deleni">palivových článků</a> pro námořní aplikace. Spoolečnosti mají v úmyslu optimalizovat výrobní možnosti palivových článků a vyrábět palivové systémy pro námořní plavidla.
Dohoda vznikla v návaznosti na <a href="https://oenergetice.cz/cista-mobilita/abb-ballard-power-systems-vyviji-nove-palivove-clanky-napajeni-velkych-lodi">stávající spolupráci ABB a Ballard Power Systems</a>. Ballard Power Systems je dodavatelem palivových článků s protonovou membránou PEM (Proton Exchange Membrane). Nový palivový systém bude založen na systému vyvinutém ABB a Ballard Power Systems. Bude vyráben v novém závodě Hydrogene de France ve francouzském Bordeaux.
Palivové články přeměňují chemickou energii z vodíku na elektrickou energii pomocí elektrochemické reakce. S využitím obnovitelných zdrojů k výrobě vodíku může být celý energetický řetězec ekologický, jak uvedly obě společnosti.
<blockquote>„Společnost Hydrogene de France je velmi nadšená, že spolupracuje s ABB. Budeme se podílet na vývoji a výrobě megawattových paliových systémů pro námořní trh založených na technologii od Ballard Power Systems,“ řekl Damien Havard, generální ředitel Hydrogene de France.</blockquote>
Lodní doprava odpovídá za přibližně 2,5 % celkových světových emisí skleníkových plynů . Námořní průmysl je vystaven zvýšenému tlaku na přechod k udržitelnějším zdrojům energie.  International Maritime Organization, agentura OSN odpovědná za regulaci lodní dopravy, stanovila síl snížit emise o nejméně 50 % do roku 2050 oproti úrovni z roku 2008.
<blockquote>„Se stále rostoucí poptávkou po řešeních, která umožňují udržitelnou a odpovědnou námořní dopravu, jsme přesvědčeni, že palivové články budou hrát důležitou roli při snižování emisí skleníkových plynů. Podepsání memoranda o porozumnění s Hydrogene de France nám přináší krok blíže k zpřístupnění této technologie pro napájení oceánských plavidel,“ uvedl Juha Koskela, generální ředitel ABB Marine &amp; Ports.</blockquote>
Zdroj úvodní fotografie: <a href="https://dieselgasturbine.com/abb-sees-fuel-cell-future-in-shipping/">Diesel &amp; Gas Turbine</a>

Obnovitelné zdroje

ABB vidí budoucnost palivových článků v námořní přepravě

Ruský jaderný regulační úřád <a href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/BN-600-licensed-to-operate-until-2025">Rostekhnadzor prodloužil provozní licenci pro 3. blok jaderné elektrárny Bělojarsk</a>. Provozní licence pro 3. blok byla prodloužena o dalších 5 let do roku 2025. Rychlý reaktor BN-600 zahájil provoz v roce 1981 a letos mu měla provozní licence skončit.
Od roku 2009 probíhá na 3. bloku jaderné elektrárny Bělojarsk rozsáhlý modernizační program, který ovlivnil všechny oblasti bezpečnosti. To zahrnovalo instalaci druhého systému nouzové ochrany reaktoru, systému nouzového tlumení pomocí tepelného výměníku vzduchu a záložního ovládacího panelu reaktoru. Kromě toho bylo provedeno velké množství inspekcí a výměn dílčích celků, včetně výměny všech parogenerátorů.
V roce 2010 bylo potvrzeno, že BN-600 je v souladu s nejnovějšími bezpečnostními požadavky a na tomto základě bylo prodloužení provozní licence odůvodněné až roku 2025. Rostekhnadzor však provozní licenci prodloužil pouze o dalších 10 let. Zároveň požadoval další zdůvodnění pro provozuschopnost nenahraditelných součástí reaktoru.
Inspekce prováděné ruskou jadernou společností OKBM Afrikantov společně s Kurčatovovým institutem dospěla k závěru, že je technicky možné pokračovat v provozu reaktoru. Na základě toho Rostekhnadzor nyní prodloužil provozní licenci do roku 2025. 3. blok jaderné elektrárny Bělojarsk má instalovaný elektrický výkon 560 MWe.
<blockquote>„Dokončili jsme práci na prodloužení životnosti 3. bloku do roku 2025. V průběhu našeho výzkumu jsme dokázali, že technické parametry BN-600 nám umožňují provozovat jej až do roku 2040,“ uvedl Ivan Sidorov, ředitel jaderné elektrárny Bělojarsk.</blockquote>
Dále Sidorov poznamenal, že společnost JSC Atomproject v současné době pracuje na dalším prodloužení provozní licence 3. bloku. Očekává se, že tato práce bude dokončena do roku 2024, po kterém Rosenergoatom požádá Rostekhnadzor o prodloužení provozní licence do roku 2040.

Rychlý reaktor BN-600 v elektrárně Bělojarsk může být provozován do roku 2025

Podle nové zprávy několika environmentálních skupin se <a href="https://www.powerengineeringint.com/coal-fired/global-coal-capacity-is-booming-thanks-to-china-and-japan/?fbclid=IwAR3QXaMJwrTVkhcV9AQNQsTJ7cUCwhFL-_YOl0sm8mbac4gn4yL7SEMVJKI">Japonsko a Čína stávají hnací silou spalování uhlí na celém světě</a>, zatímco Spojené státy americké a Evropa pokračují v odklonu od tohoto energetického zdroje. V roce 2019 byl zaznamenán světový přírůstek instalovaného výkonu uhelných elektráren ve výši 34,1 GWe.
Během roku 2019 došlo k celosvětovému přírůstku instalovaného výkonu uhelných elektráren o 34,1 GWe. Jedná se o největší přírůstek od roku 2015, jak uvádí zpráva <a href="https://endcoal.org/wp-content/uploads/2020/03/BoomAndBust_2020_English.pdf">Boom and Bust 2020: Tracking the Global Coal Plant Pipeline</a>. Zpráva je společným úsilím Sierra Club, Global Energy Monitor, Greenpeace a Centre for Energy and Clean Air.
Zatímco autoři studie lamentují nad nárůstem instalovaného výkonu v Asii, dodávají, že pokles ve Spojených státech amerických a dalších rozvinutých zemích se v posledním desetiletí zrychlil.
<blockquote>„Celosvětově bylo v roce 2019 uvedeno do provozu 68,3 GWe v uhelných elektrárnách a 34,2 GWe bylo trvale odstaveno. To vedlo k čistému přírůstku celosvětového instalovaného výkonu o 34,1 GWe. Téměř dvě třetiny z 68,3 GWe nově instalovaného výkonu byly uvedeny do provozu v Číně. Mimo Čínu se globální instalovaný výkon již druhý rok v řadě zmenšil,“ uvádí zpráva.</blockquote>
Americké energetické společnosti v roce 2019 trvale odstavily uhelné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 16,5 GWe. To je historicky druhé nejvyšší číslo. Překvapivým faktem zůstává, že průměrný roční úbytek instalovaného výkonu uhelných elektráren je větší za období vlády uhlí nakloněnému prezidenta Trumpa než za ekologicky smýšlejícího prezidenta Obamy. Během vlády prezidenta Obamy byl průměrný roční úbytek 6,2 GWe oproti 13,7 GWe během vlády prezidenta Trumpa.
<h2>Asijský uhelný boom</h2>
Uhlí v Asii prosperuje. Téměř dvě třetiny z 68,3 GWe nového instalovaného výkonu byly uvedeny do provozu v Číně. Japonsko má na svých ostrovech ve výstavbě téměř 12 GWe v instalovaném uhelném výkonu.
Japonské veřejné finance podle zprávy financují 24,7 GWe instalovaného výkonu za hranicemi Japonska. Většina mezinárodních finančních skupin veřejně oznámila odstoupení od investic do uhelného sektoru, i přesto mnoho bank po celém světě stále tento sektor i nadále financuje.

Uhlí

Uhelné elektrárny zažívají v Asii boom. Hlavními tahouny jsou Čína a Japonsko

Tureckým státem vlastněná <a href="https://www.world-nuclear-news.org/Articles/Turkish-utility-to-cooperate-with-Rolls-Royce-in-S">EUAS International ICC podepsala memorandum o porozumění s britským Rolls-Royce</a>. Turecká společnost chce vyhodnotit technickou, ekonomickou a právní použitelnost malých modulárních reaktorů (SMR – Small Modular Reactor). Kromě toho zváží možnost společné výroby takových reaktorů.
Memorandum o porozumění se zavazuje provést studii, která se zaměří na technické, licenční, obchodní, investiční a potenciální stavební procesy a tržní potenciál nasazení SMR v Turecku i ve světě. V průběhu následujících dvou let bude podle dohody probíhat v tomto směru postupná spolupráce.
Rolls-Royce a jeho partneři konsorcia navrhli britský SMR, který podle nich bude schopen fungovat 60 let a poskytovat instalovaný elektrický výkon mezi 400 až 450 MWe. Britský SMR je plně modularizován, aby byla umožněna přeprava výrobního bloku po silnici, železnici nebo po moři.
Společnost tvrdí, že tento koncept minimalizuje potřebný čas a úsilí k výstavbě. Cílové náklady na každý výrobní blok se mají pohybovat kolem 1,8 miliard liber (53,5 miliard korun). S další výstavbou by se náklady měly nadále snižovat.
Konsorcium zahrnuje Assystem, Atkins, BAM Nuttall, Laing O’Rourke, National Nuclear Laboratory, Rolls-Royce, Jacobs, Welding Institute a Nuclear AMRC.
<blockquote>„Náš výrobní blok je cenově dostupný, rychle nasaditelný a je atraktivní investicí. Bude stimulovat desítky tisíc pracovních míst v regionech a vnáší prosperitu a kvalitu života na další desetiletí. Turecké domácí a regionální příležitosti v oblasti jaderné energetiky jsou neuvěřitelně vzrušující. Těšíme se na prozkoumání toho, jak naše výrobní bloky našeho konsorcia podpoří jejich energetické, hospodářské a průmyslové ambice,“ řekl David Orr, ředitel konsorcia Rolls-Royce.
„Naší vizí je diverzifikace zdrojů elektrické energie pomocí jaderné energetiky. Naším cílem je rozvíjet udržitelný jaderný průmysl, který přispívá k hospodářskému růstu a sociálnímu bohatství země. Turecko již vyvíjí jaderné reaktory velkých výkonů se svými mezinárodními partnery. Cenová konkurenceschopnost je pro nás důležitým ukazatelem. Realizovatelnost malých modulárních reaktorů je otázkou výzkumu a vývoje, kterou neustále sledujeme,“ uvedl Yahya Yilmaz Bayraktarli, ředitel EUAS International ICC.</blockquote>